Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady spamů, firemní mám jištěnější a ne každému ji dávám. Ale vlastně nakonec mám ještě třetí.

Udělal jsem si účet i na Gmailu, který mi slouží ke sloučení obou předchozích adres. Na cestách je lepší mít všechny e-maily odevšad v jednom, lépe se spravují, snadněji se odpovídá, je to nakonec díky štítkům i přehlednější.

Problém ale nastává, když člověk chce nepotřebné e-maily smazat. Některé mám stažené lokálně v počítači, další visí na serveru příslušného providera, jiné mám stažené v mobilu a všechny dohromady pak na tom Gmailu.

Mám pak pocit, že neustále mažu. Ráno notifikace na nové e-maily, během dne e-maily uložené v počítači, a postupem času i ty na serveru a hlavně na Gmailu. Že většinu svého života trávím mazáním.

Jenže, znáte to, člověk nesmázne všechno. Co kdyby? Co kdyby se některé e-maily ještě hodily? A kontakty? Informace? Mazání tedy probíhá přísnou selekcí. Jen všechny ty reklamní mejly jde vzít podle adresy a hromadně smáznout.

Je pravda, že asi jednou za pět let potřebuju na někoho e-mailovou adresu z archívu mé e-mailové komunikace, a jmu se ji hledat. Někdy mám i štěstí a najdu ji. Ale popravdě si říkám, že asi není o co stát, mít schované všechny e-maily na „cokdyby“.

Kamarád z jedné mé bývalé práce přijel po dovolené do kanceláře a v počítači ho čekaly stovky nepřečtených e-mailů. To se odehrálo ještě v době, kdy mobilní telefon nosili manažeři v kufřících a Iridium zkoušelo prodávat satelitní telefony. Kamarád ani nevěděl, jak se mu to povedlo, ale na jedno kliknutí všechny ty e-maily smazal. Stovky e-mailů naráz, ani je nestačil pročíst.

Od té chvíle trnul strachy. Co když tam byl důležitý mejl od šéfa? Nějaký návrh, pracovní porada, důležitá tisková zpráva? Nabídka nové, lukrativní práce? Strachoval se tak dva týdny, měsíc.

Nestalo se nic. Nikdo ho neupomínal, nikdo ho nehonil, že neodpověděl. Stovky smazaných e-mailů, a nic se nestalo. Byly zbytečné.

Někdy mám takový neodbytný pocit, že ne technika nám, ale my sloužíme technice. Místo, abychom se podívali z okna, jaké je počasí, máme v chytrých telefonech meteorologické aplikace, kterým často věříme víc než vlastním očím.

Dřív člověk používal hodinky nebo doma budík. Dnes máme digitální čas v telefonu včetně různých upozornění. Nevím jak vy, ale než já najdu ten správný čudlík, aby se aktivoval a zobrazil čas (protože nemívám displej pořád zapnutý), tak mi přijde rychlejší a jednodušší kouknout na hodinky či hodiny doma, případně venku na nároží.

Spousta zbytečných aplikací nás obírá o čas, který bychom mohli věnovat dětem, rodičům, známým, procházce nebo výletu. Ať jde o „nutnost“ starat se o virtuálního Poua, či posedlost hlásit na Foursquare, na jakém jsem zajímavém místě, případně také místo vychutnávání pivka házet fotky na Facebook a rozčilovat se, že je pomalé připojení.

Technologie nám měly přece čas poskytnout, a ne nám jej brát. Kolik času člověk stráví u PC, když jsou potřeba aktualizace Windows, přenastavení registru, defragmentace, antivirová kontrola, aktualizace Adobe programů apod. V té době neuděláte lautr nic, comp je zasekaný.

Asi to bude chtít najít nějakou rovnováhu. Zdržovacích aplikací a programů se zbavit, pořídit si počítač, který nezdržuje stahováním aktualizací... a co se e-mailů týče, rovnou je mazat. Pokud zrovna nepůjde o úhradu dlužné částky bance, nejspíše se nic nestane. Ostatně, případná exekuce by vás problémů s PC a e-maily zbavila dokonale a nejspíše navždy.

30. 8. 2014

Autor: Jan Lipšanský