Technologická revoluce před 4 000 lety

Tak rádi si myslíme, že vědecko-technologická revoluce začala vynálezem parního stroje v 18. století, a od té doby přicházely vynálezy, jaké lidstvo dosud nevidělo. Opak je však pravdou, jak dokládají nejen archeologické objevy.

Nemluvíme teď o vynálezech kanalizace nebo vodovodů, jež byly známy třeba už v Babylónu nebo staré Indii. Ale třeba právě o parním stroji. Jistý základní princip vymyslel již Archimédes někdy ve 3. století před Kristem, jeho koncepci pak dotvořil někdy v roce 10 – 70 geniální Herón z Alexandrie. Jeho aeolipile (neboli míč Aeolův) je jednoduchou parní turbínou fungující na reaktivním principu.

Herón vymyslel mnoho dalších zajímavých mechanických vynálezů, jež jsou dnes k vidění v londýnském a soluňském muzeu – varhany poháněné vzduchem, první automat na mince (vydával posvěcenou vodu), mechanické samostatné divadlo poháněné rotujícím ozubeným kolem, čerpadlo, injekční stříkačku, automatické dveře nebo samostatně se vodou doplňující fontánu.

Ostatně ani jeho předchůdce Archimédes si nezadal. Zvláště se činil u vojenských vynálezů, když byly obléhány jeho rodné Syrakusy. Zdokonalil např. vrhání řeckého ohně na dálku systémem, jenž je předchůdcem kanónu a využívá i jeho princip. Ale vymyslel také šroub, hřídel, kladku a páku.

Ktesibius z Alexandrie je vynálezcem pumpy, motoru na stlačený vzduch nebo stroje na řezání šroubů.

Římané v 1. století před Kristem vynalezli šlapací mlýn k pohonu jeřábů a zvedacích zařízení, rotační čerpadla vody pro zavlažování nebo vodní mlýny. Za mnohé vynálezy vděčíme tehdejšímu římskému inženýrovi Vitruviovi.

Můžeme však jít v historii ještě dál. Ústav skla a keramiky VŠCHT a Fakulta stavební ČVUT v Praze nedávno dokazovaly, že ve starém Egyptě se při stavbě pyramid používal geopolymerní beton.

Staří Římané stavěli první mrakodrapy, zvané insuly, obloukové vodní přehrady, a rovněž požívali beton.

V mezopotamském Ninive se našly primitivní elektrické baterie ze 7 století př. K, galvanické články používali i staří Peršané.

Ještě dále do minulosti, v letech 2600 – 1900 př. K., museli mít ve staré Indii znalosti chemie, protože se věnovali destilaci i rafinaci, a s tím spojené výrobě barviv a parfémů.

O Číně jsme si nedávno povídali, takže jen stručně připomenu, že ze staré Číny pocházejí vynálezy kompasu, pístu, pluhu, zápalek, papíru, padáku, visutého mostu, plastické mapy, vrtule, seismologických přístrojů, střelného prachu, raket a mnohé další.

První větrný mlýn stál před 2 700 lety na území dnešního Afghánistánu, tehdejší Persie. V lékařství se prováděly operace šedého zákalu, chirurgové používali v podstatě stejné nástroje jako my dnes, naši předkové dobře znali i sportovní rehabilitace.

Dalšími starověkými vynálezy jsou potápěcí zvony, suché doky, sprchy, astroláby nebo měřiče ujetých kilometrů, zvané odometry.

Nejen díky bronzovému mechanismu z Antikythéry víme, že staří Řekové dokonce ovládali umění ozubených kol a koleček, a že uměli sestavovat jednoduché přístroje, z nichž později vznikaly mechanické pohyblivé hračky, hodinky a automaty, a byly předzvěstí budoucích počítačů. Některé jejich přístroje dokonce uměly to, co umějí i dnešní počítače.

Zvláštní je, že vědecko-technická revoluce, na niž jsme tak pyšní jako na produkt moderní doby a rozvoje vědy, probíhala sice před 4 – 2 tisíci lety, ale kolem 5. století ustrnula. Podle některých historiků za to mohla otrokářská společnost, podle jiných rozpad římské říše a její ovládnutí barbarskými severskými kmeny, kterým šlo jen o válčení a zlato.

Překvapivě tyto vynálezy našly podhoubí ke svému dalšímu růstu v katolické církvi, která se posléze stala kolébkou novověkých astronomů, zakládala univerzity, vědní obory, a dokonce jeden z papežů vlastnil podivnou mechanickou hračku, mluvící hlavu. Ale to už je jiný příběh.

Až tedy budete mluvit s někým, kdo bude pyšný na současné vědecko-technické pokroky, můžete mu jemně připomenout, že vše už tu bylo. Dokonce i létací stroje vimány, jak o tom mluví staroindické eposy.

My jsme v moderní době zkrátka vše jenom znovu objevili. 

8. 3. 2014

Autor: Jan Lipšanský