E-learning si rozvracet nedáme!

Miluju konference. Jsem vyloženě konferenční typ. Líbí se mi ten folklór. Ty plastové jmenovky na klopách, se sofistikovaným zapínáním na klipsnu i na sichrhajcku. Ty rauty na stojáka, kdy se u kruhového stolku o průměru 60 cm tísní pět lidí pojídajících potraviny, které by si v lahůdkářství na rohu koupili leda k vědeckým účelům.

Lahodí mi ty „závěry z jednání v sekcích“, betaverze myšlenek s desetiprocentní dostupností funkcionalit. Těžko se tedy divit, že proběhla-li minulý měsíc konference o e-learningu, byl jsem jí účasten.

Vstupní referát byl mimořádně úspěšný. Splnil totiž přesně to, co se od vstupního referátu očekává – ujistil přítomné o jejich kompetentnosti. Sdělované pravdy byly strukturovány do příjemně přehledných celků a především byly natolik univerzální, že jim nejen všichni rozuměli, ale všichni je také znali a s většinou z nich se mohli buď plně ztotožnit, nebo je jednoznačně odmítnout. Účin obojího na vlastní identitu odborníka byl stejně blahodárný. V atmosféře velkorysého kolegiálního respektu se pak rozproudila moderovaná, přesto živá diskuse na několik předem zvolených témat.

Jedním z těch stěžejních byla otázka, zda je využití e-learningu možné ve všech oborech. Přesněji zda existují obory (a zde se moderátor pobaveně pousmál, asi jako Alan Alda v seriálu MASH), kde využití e-learningu možné není. Sám se také přihlásil do diskuse s prvním příspěvkem, v němž sdělil plénu, že podle jeho skrovné zkušenosti (kdyby ho v tu chvíli Alan viděl, patrně by pověsil hereckou kariéru na hřebík a zahanbeně by šel dělat do cateringu – nebo e-cateringu? Pozn. editora.) lze e-learning „nasadit“ všude. To mi bohužel bezděčně evokovalo Útvar rychlého nasazení. Představy ranařů v kuklách, kteří vletí do firmy, položí top management tváří k zemi a rychlostí mechaniků od McLarenu jim na intranet implementují LMS, jsem se pak jen obtížně zbavoval.

Duše méně infantilní než já ovšem zaržály blahem a jaly se snášet doklady toho, jak je vzdělávání po drátě přínosné v rozličných oborech lidské činnosti. Osvěta v oblasti informačních a komunikačních technologií si o to přímo říkala. Stovky realizovaných projektů, při nichž se lidí přes počítač naučili pracovat s počítačem, byly pádným dokladem výchozí teze. Také matematika, protipožární předpisy a vyhláška č. 50 pro elektrikáře se ukázaly být dobrými příklady. A u toho se mělo přestat, jak se to v nejlepším má. Maminka nám to přece říkala, když jsme až příliš dováděli s kamarády, a tatínek nám tuhle pravdu zopakoval, když nás pouštěl na náš první mejdan: V nejlepším přestaň. Jenže diskuse bohužel nepřestávají v nejlepším, ale až tehdy, když je v harmonogramu konference coffee-break.

Nevyhnutelně tak došlo k tomu, že nějaký oportunista řekl, že pro konverzaci v angličtině je e-learning sice naprosto vynikající forma, ovšem pokud má jeden z účastníků ADSL, druhý pevnou linku s problematickou přenosovou rychlostí a třetí vytáčené připojení, je poměrně obtížné je ve virtuální učebně synchronizovat. Vytáčený student tak totiž většinou odpovídá na repliku, kterou ádéeselák prohodil před čtvrt hodinou, což z příjemného small talku dělá postmoderní koláž ne nepodobnou nejlepším pasážím z Jamese Joyce. A navíc si navzájem nevidí na pusu, což je na určité úrovni znalosti angličtiny docela podstatné. Přestože moderátor okamžitě kontroval možnostmi webkamer, které tuto drobnost elegantně řeší, dřívější neochvějnost pléna byla citelně nahlodána.

K otázce možností nasazení (já vím, ta představu URNy už je obsedantní, uvědomuju si to) e-learningu v autoškole a při rekvalifikačním kursu čínské tlakové masáže tak už byl jenom krok. Tady šlo jaksi velmi těžko operovat webkamerami, protože při masážním kursu si prostě musíte na člověk sáhnout. Je to samozřejmě primitivní reziduum z předelearningové etapy edukace, přesto přežilo. Nakonec tedy nezbylo než přiznat, že existují obory, v nichž lze e-learning nasadit (vážně se snažím na to nemyslet) „v určitém rozsahu“ celkové vzdělávací aktivity. Tohle byla ovšem už bezpečná půda – i při kursu plavání lze konec konců studentům pravidla bezpečného chování v bazénu poslat po drátě.

To nejhorší ovšem mělo přijít. Při zmiňovaném coffee-breaku totiž jeden z účastníků zjevně požil psychotropní látku, neboť druhou polovinu diskuse zahájil tím, že vznesl dotaz na samu její podstatu: „Neměli bychom se ptát především na to, zda je použití e-learningu v tom kterém oboru a v tom kterém konkrétním případě smysluplné, užitečné a efektivní, než po tom, zda je to možné?“ zeptal se onen anarchista. A pokračoval: „Třeba ikebana, to je dobrý příklad. Potřebuju k tomu, abych někoho naučil přivázat jasmín k rákosu, e-learningový kurs připravený v Authorwaru a provozovaný v systému eDoceo? Ani za mák!“ odpověděl si. „Ale kdybych chtěl, dokázal bych to. Otázkou je, zda je pro mě e-learning nástroj, nebo cíl. Protože pokud budu chtít, dokážu do toho kursu nasadit taky lovecké psy nebo elektroencefalograf. Efekt bude přibližně stejný.“ Bakunin domluvil a v sále se rozhostilo pietní ticho. Trvalo minutu a bylo tichem za jednání v sekci, o němž se mohlo při plenárním zasedání tak erudovaně referovat.

Některé lidi je prostě třeba včas odhadnout a pouštět je ke slovu jen velmi uvážlivě. Jsou na to dokonce vypracované určité psychologické techniky. Pokud by o ně měl někdo zájem, mám na to připravený moc pěkný e-learningový kurs.

11. 12. 2005

Autor: Petr Kukal