Instantní Vánoce v prášku

Xindl X zpívá písničku Láska v housce, která je o „instantním citu, prefabrikátu“, ale nejen o něm. Každopádně upozorňuje na to, co vše dnes chceme instantně, tedy hned, a kvalita je nám tak nějak jedno.

Za nějakých pár let budou Vánoce vypadat asi takto: v tabletu si uživatel navolí tu správnou aplikaci a na displeji se objeví stromeček, tablet začne blikat červeně, zeleně, žlutě, modře podobně jako čínské žárovičky, a začne do toho vyhrávat koledy v nějakém syntezátorovém provedení.

Z tabletu nebo smartphonu provede uživatel několik on-line plateb, jež mu automaticky strhnou peníze z účtu, a dárky přiveze přepravní služba na čas již zabalené přímo pod stromeček.

Jiná firma nainstaluje umělohmotný stromeček a když budou uživatelé moc hodní, zajistí zacinkání zvonečku přes další aplikaci v tabletu. Cateringová společnost dodá štědrovečerní večeři z nějakého supermarketu a lidé budou šťastně drtit cukroví, jež jim přivezli po on-line nákupu z Tesca...

Pak už nastane jen tradiční znudění z dárků, které budou sice drahé, ale na to už přece jsme zvyklí, že dostáváme drahé dárky, nuda, zív, jak se dnes říká. Nakonec se stejně všichni rozprchnou každý ke svému notebooku, tabletu, netbooku, a bude po Štědrém dnu.

Bude to instantní, rychlé, v podstatě on-line. Kdyby šlo Vánoce rozpustit jako granule ve vodě, bylo by to ještě rychlejší.

Kam se poděly chvíle, kdy se lidé na něco těšili? V Číně a Japonsku mají čajové obřady. Než se nahřeje konvice, převaří a zase mírně vychladne voda, než se zelený čaj vylouhuje a slije, chvilku to trvá. Mezitím hosté dostanou koláček a mohou konverzovat. Bez mobilů a tabletů, pravda.

Celý ten obřad je důležitý – člověk má zpomalit, zbavit se stresu, dát si chvilku na relaxaci i přemýšlení. V Japonsku navíc k těmto obřadům zní bubny či meditativní hudba, což obřad přenáší na opět jinou úroveň.

Podobně „obřad“ vaření espressa. Zkoníte jeden detail, a v šálku máte břečku, ne dobrou kávu. Je nutné zvolit dobrou vodu, dobrou zrnkovou kávu, nejlépe jednodruhovou arabiku, tu mít co nejčerstvěji praženou, aktuálně namletou, v páce ji stlačit tamperem jen určitým tlakem, ne příliš, šálek je nutné mít nahřátý, automat musí mít tlak na páce minimálně 9 barů, voda musí kávou protékat maximálně 25 sekund... Je to makačka, ale ten výsledek stojí za to,

Stejně tak „obřad“ vaření. Když vidíme skutečné mistry, jak dokážou nakrájet rychle cibuli, jak s přehledem vědí, co a na jak dlouho dát na pánvičku, jak zkombinovat různé chuti a koření, a dokonce jak to celé pak naservírovat, aby to i hezky vypadalo, také to není nic instantního.

Rezignovali jsme v rámci úspory času na kvalitu. Místo čaje nám stačí papírový pytlík s nějakými z podlahy smetenými zbytky (kdo někdy dělal ve výrobně čaje, ví, o čem mluvím), místo kávy rychle rozpustné granule z kávových slupek, a místo dobrého jídla nám stačí Babicovy dobroty nebo ještě hůře prefabrikované výrobky z různých instantních šlicht (kdo někdy dělal v rádoby pekárně nějakého supermarketu, asi také ví, o čem mluvím).

Samozřejmě je otázkou, nač tu úsporu času potřebujeme? Naše babičky praly prádlo na valše a v neckách, vařily na sporácích, neměly mikrovlnky, a stíhaly se ještě starat o děti. Dnes za nás pere pračka, vaří mikrovlnka, nádobí myje myčka – ale kde je ona úspora času?

Důležitější je, že jsme zapomněli se na něco těšit. Dříve se lidé těšili na každoroční zabíjačku, hody, tancovačku... Šlo o příjemné vytržení v šedi jinak pracovních dní. Dnes můžeme mít zabíjačku ze supermarketu každý den, tancovačku každý večer. A už nám to nestačí. Chceme víc. Více zážitků, více adrenalinu, více instantních věcí, honem honem vyžhavit své emoce a žhavit stále dál a více... Až kam?

Možná by stálo za to zkusit místo adrenalinu právě spíše to zklidnění. Nic instantního a okamžitého, ale dopřát si určité rituály, nechat všemu svůj čas, zkusit si třeba dokonce sami doma upéct chleba v plynové troubě. To těšení se stojí vždycky za to.

8. 12. 2012

Autor: Jan Lipšanský