Kdyby měl Karel IV. internet, nikdy by nestál Karlův most

Někdy si říkám, co za námi, tedy za naší prací, zůstává? Napadlo mne to nečekaně, když syn dostal ve škole slevový kupón do Subway na Chodově a my se tam vypravili. Co by člověk neudělal pro syna.

Ale popořádku – syn dostal ve škole slevový kupón, trval na tom, že jej musíme využít, tedy jsme jeli a pak pěšky šli do oné prodejny sendvičů. Nutno popsat, že jsme míjeli cestou moderní město ve městě. Tedy prosklené budovy plné kancelářských prostor. 

V jednom místě tyto vysoké prosklené stěny rámovaly ze tří stran dole pod nimi utopenou školku a miniaturní hřiště. Ze čtvrté strany měla škola a minihřiště vysokou zeď a za ní se nacházela čtyřproudová a plně auty vytížená silnice.

Uvnitř areálu jsme prodejnu našli, objednali si zlevněné sendviče s čerstvou zeleninou a plátky masa, sedli si dozadu ke stolečku a udělali si se synem bene. Mou pozornost brzy upoutala dívka ve druhém, možná třetím patře prosklené budovy naproti přes „náměstíčko“.

Jednou rukou držela pizzu, z níž ukusovala, druhou jezdila s myší nebo psala na klávesnici počítače. Zírala přitom do monitoru a vsadil bych se, že kdyby jedla v tu chvíli chcíplou myš, ani si to neuvědomí.

Přišlo mi té slečny líto. A nejen jí. Hned u stolu za ní seděl mladík, který jedl a současně pracoval podobným stylem.

A když jsem tento svůj zúžený pohled rozšířil na celou budovu přes plac před sebou, viděl jsem za všemi těmi prosklenými okny spousty dalších lidí, kteří seděli v open space u počítače, všem čumilům na ráně, bez špetky soukromí, a u počítačů vytvářeli hodnoty.

Víte, kdysi jsem býval často u prababičky v Letošově. Krmil jsem s ní slepice, od nichž byla vajíčka a někdy slepičí polévka, sbírali jsme nahoře na zahradě ovoce, makové hlavičky, vykopávali brambory, z nichž jsme v létě sundávali mandelinky bramborové, sbírali jsme trnky...

A makové hlavičky pak spolu s bylinkami visely na půdě, kam svítilo prachem sluníčko a moc dobře se tam odpočívalo, ale hlavně jsme pak z těch hlaviček vysypávali mák, z trnek dělala prababička povidla, z brambor těsto a placky beleše, které s těmi povidly nebo mákem moc dobře chutnaly, a jablka voněla ve sklepě a čekala, až se do nich v zimě pustíme.

Zkrátka, abych se nenechal příliš unášet nostalgickou poetickou vlnou, za prababičkou byly plody její práce fyzicky vidět, žila z nich ona, pradědeček i já. Pradědeček dělal v JZD a vozil domů řepu, která mi moc nechutnala, ale zase je zdravá, a řepná polévka se docela dala jíst.

Občas mne do JZD bral, provedl mne kravínem a vepřínem, dal mi napít čerstvého mléka, které jsem pak v bandasce nesl prababičce domů kolem toho řepného pole a bál se, abych bandasku nerozlil.

No a jedno prase choval pradědeček doma a vždy pak na zabíjačku přijela celá rodina, i ti z Nemotic a dokonce strýc s rodinou z Ústí nad Labem a druhá babička...

Co vlastně vytváříme za hodnoty, když sedíme u počítače v otevřených kancelářích, u skleněných a průhledných stěn, kde nás každý může vidět, říkal jsem si tehdy.

Slečna mezitím dojedla pizzu, krabici odnesla do recyklovacího koše v pozadí, a vrhla se na počítač oběma rukama. Co asi vytvářela za hodnoty? Graf měsíčního růstu? Seznam objednaných položek? Firemní e-maily o nové strategii?

Když jsem dělal v internetovém magazínu, dělal jsem rozhovory s herci, režiséry, překládal články o novinkách ve vědě a technice, připadal jsem si důležitý a trávil v práci i víkendy, a když jsem s manželkou jel na týden do Krkonoš, měl jsem pocit nenahraditelnosti.

Na horách však tehdy nešlo chytit mobilní signál, Wi-Fi neexistovala, a dovolená patřila k mým nejhezčím, protože jsem si konečně odpočinul a od své práce získal určitý odstup. Což bylo dobře, protože pak firmu koupila jiná firma, nechala sice starý název, ale celá moje práce šla vniveč, byla smazána jedním vrzem, pět let všeho v háji.

Podobně nyní, kdy zaniká DVDextra.cz, kde je ohromná databáze několika let sbíraných recenzí DVD a Blu-Ray disků – všechno, co jsme tam kdy napsali, bude pryč.

Co za námi zůstane? Za prababičkou v zimě stála plná spíž ovoce, vajec, brambor, posléze i masa a jitrnic, a semínek na novou výsadbu.

Za námi, kancelářskými typy, zůstanou stohy zbytečných kilobajtů, které stejně nikdo nečte, e-mailové komunikace, kterou můžete celou vymazat a nic nestane (jen to vyzkoušejte – mému kolegovi se to jednou povedlo nedopatřením a překvapeně zjistil, že skutečně o žádnou tragédii nešlo).

Kdyby měl Karel IV. internet, jistě by strávil hromadu času vyměňováním e-mailů s dodavateli, grafy růstu, analýzami, strategiemi, statistikami, predikcemi, reklamní kampaní, přerozdělováním, brainstormingem, poradami, novými analýzami, novými strategiemi, novými predikcemi...

Ale nestál by Karlův most, Nové město pražské, chrám sv. Víta, Karlštejn a mnoho dalších staveb. Zato by si historici užili hromady kilobajtů nicneříkajících sjetin. 

27. 10. 2012

Autor: Jan Lipšanský