Smajlíkům je třicet let!

Zdá se to skoro nemožné, ale klasický smajlík, tehdy ještě v archaické podobě :-), se na světě objevil před dlouhými 30 lety. Za autora je většinou považován Scott Fahlman z university Carnegie College.

Ze znaku, vymyšleného v podstatě pro pobavení, se dnes stala téměř seriózní záležitost. Když nemluvíme o Smiley Award, kterou Fahlman se svými kolegy rozdává v soutěži studentů o nejzajímavější inovaci, vážně míněné jsou teorie lingvistů o tom, že teprve smajlík udělal e-mail e-mailem, protože bez smajlíků prý nešlo plně vyjádřit jednotlivé nuance psané zprávy. 

To je samozřejmě gigantická pitomost, protože lidstvo si s dopisy vystačilo po dlouhá staletí a smajlíky k tomu nepotřebovalo. Nicméně jazykozpytci chytli slinu a bádají dál – Clifford Nass se nechal slyšet, že smajlíci odrážejí původní význam jazyka – možnost vyjadřovat emoce.

A jelikož ty jsou většinou vyjadřovány tónem hlasu, v psané podobě tuto možnost nemáme. Spíše jsme ji ztratili, nedávno jsem se prohrabával korespondencí mých zemřelých předků, a tiše jsem žasnul nad bohatstvím jazyka, který v dopisech používali. A to nemluvím o tom, jak krasopisně byly dopisy napsané. V některých dopisech emoce vyzařovaly i po vice než sto letech, a bez smajlíků.

To jen tahle generace již zdegenerovala natolik, že se bez smajlíků a podobných berliček neobejde, a kdo dnes umí napsat rukou dopis, aby měl hlavu a patu, o vzhledu a úpravě ani nemluvě. Uznávám, že každý z nás není Shakespeare (a když jsme u toho, jeho pravopis nebyl z nejlepších) a rychlý e-mail není Hamlet, ale slušný dopis bychom měli být schopni vyplodit.

Fahlman musí být pedant, neboť má doloženo, že prvního smajlíka  přidal do zprávy na elektronický bulletin přesně 19. září 1982 v 11 hodin a 44 minut. Diskuze prý byla o internetovém humoru. Důvodem prý byly nekonečné diskuze o tom, jestli jsou zprávy na sdíleném bulletinu míněné vážně nebo ne.

Případný žert málokdo chápal, takže za každou informací následovaly dlouhé diskuze těch nedovtipů. Šlo tedy o to vymyslet něco, co by každý pochopil jako vtip, a ještě aby to zvládly terminály pracující s ASCII. Ještě že Fahlmana napadl smajlík, také jsme mohli o emocích varovat nápisem “Pozor, přijde vtip!” Koneckonců, označení “vtip” na konci zprávy do značné míry vtip kazí.

Dnes už se s dvoutečkou, pomlčkou a závorkou nikdo nenamáhá, prakticky každý software je automaticky změní na smajlíky (pokud je nenabídne rovnou v grafické podobě). Dokonce musím přiznat, že chvíli trvalo, než jsem Word přinutil, aby tam znaky nechal a neudělal mi z nich J . Smajlíky šoupeme do SMS, a o jejich všudypřítomnosti mluví i to, že populární Skype jim věnuje větší plochu, než máme na samotný text.

Samotný Fahlman na svého smajlíka myslí dost často, na univerzitě existuje i smajlíkům věnovaná webová stránka, a občas přemýšlí v tichém údivu nad tím, kolik lidí denně do e-mailu nějakého toho smajlíka šoupne. 

15. 9. 2012

Autor: Václav Větvička