Zázrak: Jeden nekonečný seriál napříč všemi televizemi!

Protože nekoukám na televizi, překvapilo mne na internetu, třeba na ČSFD, Voyo, iVysílání, dohadování uživatelů nad nějakými novými seriály, které se od září vysílají, až prý není jist, zda je lidé budou stíhat zkouknout.

Je pravda, že moje žena se na seriály kouká – sledovala VKV, První krok, sleduje Ordinaci v růžové zahradě, babička u nás na návštěvě sleduje Ulici nebo Cesty domů. Teď nově se objevil Gympl, Základka, Ententýky, čeká nás Obchoďák. Už jen ty názvy mluví za vše.

A když se na pár dílů těch seriálů podíváte, zjistíte úžasnou věc – ony se navzájem prolínají! Někde stejnými herci, jinde scénami, stejnými konflikty, ale hlavně prostředími.

Ta prostředí asi diktují reklamní zadavatelé – léky se dobře prodávají, hodíme na ně reklamu do nějaké ordinace nebo nemocnice, taky je potřeba ze skladů vyexpedovat něco pro frikulíny, tak nahodíme nějakou současnou mládež, nesmíme zapomenout na matky s dětmi a jejich vášně pro nakupování...

Kdyby si zadávalo reklamu krematorium, vsaďte se, že by z tohoto prostředí vznikl televizní seriál. A jak jsou ty seriály v podstatě nekonečné a na jedno brdo, jak přejímají prostředí, situace, postavy, jsou i naprosto zaměnitelné.

Mně se kolikrát stalo, že jsem se ptal manželky, díky své neodbornosti na tomto poli, jak se daří v Ordinaci vztahu Terezy Brodské a Petra Vacka. A zda v Ulici ta bývalá feťačka už porodila. Doufám, že v tom nejsem sám, a ty postavy se pletou více lidem.

Do páteřní linie Ulice se postupně začaly mísit příběhy ze sousedství, ze školy, z krámu, z politiky, a ty příběhy pak dostaly vlastní seriály, a nejen v jedné televizi. Objevili se tanečníci, doktoři, sestřičky, učitelé, matky s dětmi, politici... Navzájem prolínají seriálem za seriálem a je vlastně jedno, na jaký se zrovna díváte, určitě jen rozvíjí to samé, co ten druhý seriál, třetí, čtvrtý...

Uznejte, je to úžasný nápad. Vše unifikované. Už i celovečerní filmy jsou zaměnitelné – už je jedno, který superman, netopýří muž či jiný avenger nebo dokonce tajný agent tam pobíhá. Hlavně že je tam spousta triků, výbuchů, destrukce a nabušený soundtrack. Filmy jsou zaměnitelné – Transformers nebo Thor, vždyť je to jedno. Ničím se neliší.

A podobně je to s novinami. Když se objeví nějaká kauza (většinou vějička, na niž se naši novináři rádi chytí, a pozornost je odvedena od skutečných problémů), píší o ní všichni naprosto stejně, jedno, jaké noviny otevřete. Nikdo nejde do hloubky, nikdo si neklade otázky, které vás napadnou selským rozumem. Nějaký dokonce odlišný názor od toho mainstreamového najdete jen na blogu nějakého alternativního šílence.

Stejně tak webové stránky se podobají jedna druhé – on-line magazíny sázejí na sex, násilí, černou kroniku, na sex, mrtvoly, černou kroniku... Už dlouho jsem vlastně na internetu nečetl něco, co by mne skutečně zajímalo, jako kdysi dávno, kdy býval třeba server Capitol, České filmové nebe a různé stránky se směsí různorodých zpráv, které nebyly blbé, a dokonce zaujaly nebo prozradily něco nového. Ne, žádná honba za senzacemi jako dnes, prostě „jen“ zajímavé.

Ona ostatně i reklama z nás dělá unifikovaé pitomce se stejnými mobily, se stejnými pracími prášky, stejnými svačinkami, vložkami, koupelnami, kuchyněmi, auty... cokoliv alternativního je divné a nezapadá.

Moderní hudba – písničky, co se linou z rádia, jsou stejné jedna jako druhá. Stejné hlasy zpěvaček, stejná tónina (na vyšší by ani neměly), stejné frázování i rytmus.

Je to velká vymoženost moderní doby – je v podstatě jedno, co konzumujete, vždy máte jistotu, že je to stejné jako od konkurence. Detaily jsou mizivé.

Asi jako u výše zmíněných seriálů. 

8. 9. 2012

Autor: Jan Lipšanský