Proč se lidé přestávají dívat na televizi?

Takhle jednu sobotu večer měla Prima dávat Dobu ledovou 2 a náš syn se na ni těšil. Jasně, že film nezačali vysílat přesně ve 20 hodin.

Ale oni ho nezačali vysílat ani ve 20.10, dokonce ani ve 20.20, ale až ve 20.25. Tolik reklamy bylo potřeba odvysílat!

Stěžoval jsem si a na oficiální primácký Facebook napsal – a nebyl jsem sám –, že by snad alespoň u takovéhoto typu filmu měli mít ohled na děti, které jsou z principu nedočkavé. Zodpovědní za primácký Facebook mi odepsali, že mám dítěti pustit DVD, televize si na sebe nějak vydělat musí.

Vydělat? Většina rodičů byla naštvaná, takže ty reklamy ani nevnímali, nebo je považovali rovnou za svého nepřítele. Nebo přepínali a přepínali – a pak skutečně raději pustili dítěti DVD (pokud ho doma měli).

Když pak Prima film opakovala, dovolil jsem si k nim na Facebook (protože na běžné e-maily neodpovídají) napsat, že po minulé zkušenosti, kdy byl dlouhý reklamní blok sem tam přerušen filmem, skutečně raději dítěti pustím DVD.

A tyhle samé televize pak přemýšlejí, proč ztrácejí diváka. Každou chvíli se dočtete, že televizní zprávy, televizní noviny ztrácejí diváky, různé reality show to samé, a ředitelé televizí pak zběsile apelují na podřízené, aby v programovém schématu udělali změnu. Zkusili to třeba nedávno v České televizi, ale se zlou se potázali, a ještě rádi vytáhli a oprášili Chalupáře.

Avšak podobný problém řeší televize všude ve světě. Snaží se proto nabídnout atraktivní obsah. Problém je, že atraktivní z jejich pohledu. Například stanice HBO vsadila na krev a sex. Její rádoby historické seriály se netočí ani tak kolem intrik, jako kolem krvavých soubojů a různých sexuálních praktik. Jejich nový seriál Spartacus dokonce někteří kritici označili za porno.

Dokumentární kanály pak vsadily na mystické teorie (A to i tak renomované značky jako Discovery nebo History Channel) o ufonech v historii lidstva, o Máří Magdaleně těhotné s Ježíšem, objevili se různí amatérští archeologové, toužící odhalit různé svaté grály. Dokumenty mají svižný střih, hromady filtrů a kamera švenkuje a zoomuje jako zběsilá, abychom měli pocit akce a akčnosti.

Že si tyto dokumenty (a představení amatéři archeologové) pletou 1. století s 1. tisíciletím, nebo že se diví, proč křesťané nepřijali do Nového zákona ve 2. století apokryfní knihu, která vznikla ve století osmnáctém, to je každému jedno.

Není divu, že každý, koho otravují vložené reklamy, resp. reklamní blok občas přerušený kouskem nějakého pořadu, že každý, kdo by raději viděl skutečně zajímavé dokumenty, seriály a filmy, se vyhýbá televizi na sto honů.

Protože každý si může udělat svůj vlastní program, podle toho, co ho baví. Buď díky koupeným DVD, nebo si na internetu pustí, co ho zajímá. Ti odvážnější si pak filmy, seriály a dokumenty stáhnou. Protože stahování není trestné, jen sdílení je trestné.

Nu a pak je tu velká komunita těch, kteří si raději přečtou knihu, jak papírovou, tak e-knihu ve čtečce, a roste i počet lidí, kteří raději sednou na kolo a jedou někam na výlet.

Pokud by televize chtěly, aby jim šla sledovanost nahoru, možná by se dalo začít u nějakého průzkumu diváckého zájmu. Chcete, aby televizní noviny vypadaly jako černá kronika a kanál plný neředěné deprese? Chcete vidět stále dokola seriály, na něž nikdo nekoukal ani v době premiéry? Romantické a akční filmy se stále stejnými herci a stále dokola? (Některé filmy se vystřídají během jednoho roku na obrazovkách i čtyřikrát!)

A co pořady pro děti? Je dobře, že byly upozaděny na ČT 2? A všechny ty reality show – fakt vás bere, že pár městských floutků na farmě neví, jak se řeže poleno? Skutečně někoho zajímá, kdo bude superstar (nebo spíše nebude)? A ty nekonečné seriály, omílané stále dokola – pamatuje si vůbec někdo, o čem ještě jsou?

Stejně jako u protipirátských snah, u české vlády a parlamentu, i u televizních stanic lze sledovat naprostou odtrženost od skutečné reality. Ti lidé žijí v nějakém akváriu, ve svém paralelním světě, a nezajímá je, co by divák skutečně chtěl.

A tak je divák pomaličku opouští, a kouká na to, na co chce. V počítači, na notebooku, a na televizi maximálně z DVD. 

21. 7. 2012

Autor: Jan Lipšanský