Partnerské vztahy podle sociálních sítí aneb Myslet hlavou

To, že do našeho soukromí, ať již skutečného nebo digitálního, nakukuje doslova každý, to už jsme si nějak, tu s menším, tu s větším skřípěním zubů, zvykli.

Kamery všude, e-mail a jakékoliv naše digitální upšouknutí si s gustem čtou tajné služby snad všech států světa, lepší už to nebude. Povětšinou si s tou záplavou stejně nevědí rady, takže je to koneckonců jedno. Horší to může být, když se o to pokusí naši nejbližší.

A tím nemyslím třeba hraniční případy, ve kterých nám manželka přijde na e-maily milence, či děti objeví pohoršlivé fotografie z chvilek, ve kterých se maminka pořádně odvázala. Stačí snaha o vtip našich poloviček, prostě o chvíle, kdy naši nejdražší nemysleli hlavou, ale jiným koncem těla.

Trochu to souvisí s dnešním onlinovým slovním průjmem, kdy se cítíme potřební sdělovat světu pomocí Facebooku či Twitteru každý prd či ploskolebou myšlenku. Sice bych podobným tvůrcům doporučil, ať si koupí deník a nezaplňují cyberprostor, ale takový už je život.

Samotné vztahy, ať již milenecké nebo manželské, jsou často nejednoduché. A když se v nich objeví žertéř, může to stát za to. Digitální žertík pak může způsobit konec. Když si Rebeccu vyfotografoval její milenec ve chvíli, kdy měla na obličeji bahenní masku, nikdy ji nenapadlo, že si tu fotku stáhne na vlastní počítač a pověsí ji na facebookovou stránku.

Když se s ní pobavily desítky lidí, rozběsněná Rebecca nejdříve marně bojovala s Facebookem o odstranění fotky, potom proklela milence, prolomila se do jeho facebookového účtu, vymazala vlastní fotku a milence vyrazila z bytu.

Některé páry se proto snaží od počátku nasadit určitá pravidla. Někdy to znamená žádné fotky z dovolené na Flickru, někdy zase nežertovat na Twitteru. Tam ostatně narazila i dcera Johnny Cashe Rosanne, která trpěla pocitem, že se musí se světem svěřovat o všem, co její manžel dělá. Ten to trpěl tak dlouho, až ho ve studii přivítali muzikanti dotazem, co tam dělá, když Rosanne právě twitterovala, že si dává šlofíka.

A nejedná se jen o psaní o druhých na svém účtu. Jedna dvojice se dokázala hádat i o tom, co o svém vaření psali na společné účtu Tumblr o vaření. Po delších sporech nakonec souhlasili, že má partner před uveřejněním právo všechno vidět.

Jindy je to ale přesně naopak – jeden z partnerů prostě ignoruje twitterování toho druhého. Příkladem může být George Stephanapoulos, bývalý mluvčí amerického prezidenta Clintona, který komentáře své ženy, mající 42 000 lidí na svém Twitteru, prostě nečte. Jeho teorie je jednoduchá – neptej se a nečti.

Došlo to tak daleko, že některé páry hned od samého začátku nalajnují pravidla, přes která prostě nejede digitální vlak. Co se smí napsat, jaká fotka se smí pověsit na net, na jaké zprávy má partner právo veta. Někdy k tomu dojde hned při první schůzce, takže nastává cosi jako digitální předmanželská smlouva. Normálnímu člověku by mohlo stačit myslet hlavou. 

12. 5. 2012

Autor: Václav Větvička