Nový slogan Policie ČR: Pomáhat chránit Janouška

Čím více přituhuje na politické scéně a lidem se přitahují opasky, tím více se objevuje politický humor, podobně jako tomu bylo v době komunismu.

Hned na úvod dva vtipy z poslední doby: „Máme se lépe, než za komunistů. Copak tehdy stál litr nafty stejně jako šest vajíček?“

A druhý: „Přijde chlápek do restaurace se svými kamarády a říká číšníkovi: Vyhrál jsem ve Sportce slušný balík, přineste nám, co máte nejdražšího! Číšník ani nehne brvou: A přejete si je natvrdo, nebo naměkko?“

Za každé historické éry byli lidé nespokojeni s politiky, a vždy se našli tací, kteří si z politických šašků dělali legraci. Nemyslete si, že jde jen o český vynález (jako že my, čeští Švejkové, vše řešíme s klidem u piva a s legrací).

Už za starého Říma a Řecka se objevovaly satiry. Ony se objevovaly i ve středověku a v době renesance, ale tehdy takový satirik riskoval doslova krk a šlo mu o život.

Asi nejstarší politickou satirou je Aristofanovo trefování se do politika jménem Cleon, ale i dalších. V době Říma byla hodně známá satirická díla Marcuse Valeriuse Martialise, známého také jako Martial, který vydal dvanáct knih Epigramů a mohl se strefovat dokonce hned do tří císařů, kteří v době jeho života vládli.

Dokonce i v Novém zákoně existují satirické špíčky z pera svatého Pavla! Hodně satirických postřehů a výpadů bychom našli i v divadelních hrách té doby.

V českých zemích kvete satira od 14. století – neříkejte, že vás ve škole neučili nic o Mastičkáři nebo Podkoním a žákovi! Dávno před Farmou zvířat (a dlouho po jistém Ezopovi) sepsal Smil Flaška z Pardubic satirický spis o sněmu zvířat pod názvem Nová rada.

Snad ani nemá smysl hovořit o Karlu Havlíčkovi Borovském, Voskovci s Werichem, Karlu Poláčkovi, Svatopluku Čechovi, Jaroslavu Haškovi a dalších.

Zatímco však dříve se šířily podobné satiry a politické vtipy od úst k ústům, dnešní moderní doba nám umožňuje podělit se ihned. A tak máme buď v mejlboxu, nebo na Facebooku hromady fotek a vtipů, některé nevalné úrovně, jiné docela vtipné.

Problém však je, že spousta těch vtipů začíná být v poslední době spíše vyjádřením zoufalství docela slušného počtu lidí a jejich pocitu bezmoci. Mantinely hrací plochy se neustále zužují a přibližují k sobě, a přestává být, kde hrát.

Pro podnikatele je nevýhodné zaměstnávat odborníky, protože jsou drazí. Navíc musí podnikatel za každého zaměstnance odvádět sociální a zdravotní pojištění, takže takový plat zaměstnance musí dobře propočítat. Není se co divit, že firmy v poslední době najímají studenty jen za slib papíru s potvrzením praxe. Podle toho však vypadají výsledky.

Pro OSVČ a drobné podnikatele rovněž nejsou zákony nijak příznivé, a už jim vláda vyhrožuje dalšími sankcemi, jako že jim zruší odpočty na děti.

Maminy s dětmi začínají být po zrušení porodného také pěkně bity, o důchodcích, kteří celí život tvrdě dřeli, aby dnes měli sotva na nájem, ani nemluvím. Vůbec se nedivím, že hledají různé slevy v supermarketech, na jejich místě bych postupoval stejně.

Jenže když chybí kupní síla, mohou se reklamní agentury snažit, jak chtějí, ale lidé nebudou mít za co kupovat. A jsme opět v bodě nula.

Jistě, podle chytrých rad těch, kterým se dnes v podnikání daří, máme být všichni podnikatelé a všichni šikovní – ale v reálu také všichni lidé nemohou být jenom popeláři, když to vezmeme z opačného konce.

Samozřejmě, můžeme se ještě vybavit kachním žaludkem a ostrými lokty a vydat se do politiky. Když najdeme správného veksláka, dnes lobbistu, a když seženeme ty správné nahrávky na správné lidi, může nám to vynášet pěkně dlouho. Sem tam odstřelíme nějakého bílého koně typu Grosse nebo Béma, a jede se dál.

Otázkou je, jak dlouho bude lidem stačit jenom satira. V takové Francii se to časem poněkud zvrhlo a gilotina měla pré. Gilotina je takový ten nástroj na sekání lidských hlav.

V českých zemích se v případě nespokojenosti vyhazovalo z okna. Na Pražském hradě kdysi měli vyhození šlechtici štěstí – Jelení příkop, do kterého padali, fungoval tehdy jako skládka, takže padali do měkkého. To na Staroměstském náměstí, když lid vyhazoval konšele z okna, už poučeně dole pod okny nastavil halapartny a kopí.

Až sem může vést politická satira a vtip. Přitom jsou politici stále nepoučitelní a myslí si, že jim se to stát nemůže. V moderní době určitě ne. Přitom se stačí podívat na Island nebo severoafrické země, jaká je síla internetu a sociálních sítí. Domluví se pár nespokojených lidí, a je hotovo.

Pokud však ty naše akvarijní rybičky, které si pěstujeme ve Strakovce a v parlamentu a senátu i na Hradě, v pohodě za svým sklem nevidí a neslyší, skutečně z toho může vyrůst obrovský problém.

Možná by pomohlo, kdyby všechny ty politické vtipy, jež o našich slavných politicích nyní kolují internetem, jim také někdo přeposílal e-mailem, aby věděli, jak o nich lidé smýšlí, proč, a co jim na nich konkrétně vadí.

Pokud ho tedy čtou, a pokud vůbec tuší, jak takový e-mail funguje... Ne, vůbec nejsou odtrženi od reality... 

31. 3. 2012

Autor: Jan Lipšanský