Paralelní světy existují!

Také jste si toho všimli? Když sledujete nový český film, posloucháte vládní představitele nebo poslance, či vidíte nějaký protipirátský trailer?

Někde jsem četl zajímavé přirovnání o poslancích, kteří celý život žijí v akváriu a svět za sklem vůbec neznají. My se na ně díváme, a nechápeme jejich úkony, zatímco oni se dívají skrz sklo ven, a absolutně nechápou, co se tam děje.

Něco na tom bude. I když podle mne je to spíše důkazem paralelních světů. Četli jste od Ajvaze Druhé město nebo Prázdné ulice? V jednom městě se setkávají různé roviny různých světů, žijí vedle sebe, ale neprolínají se. Jen občas někdo něco zahlédne z druhého města...

A já mám podezření, že takto to funguje a že třeba v Praze, kde žije většina poslanců a filmařů a protipirátských bojovníků dochází k podobnému paralelnímu životu několika paralelních světů.

V jednom světě žiju já s normálními problémy, jak uživit rodinu, kde sehnat na nájem, a se starostmi, aby děti byly zdravé, a kam by bylo fajn vyrazit na výlet.

V druhém světě žijí filmaři. Řekl bych intelektuální filmaři, ale nechci urážet. Jejich svět a filmy jsou plny podivných bytostí – idiotů, bláznů, nesvéprávných jedinců, depresáků, potenciálních sebevrahů, mimoňů, psychicky narušených jedinců, lůzrů, neschopáků, ožralů, závisláků...

Být dejme tomu Brazilec a vidět nějaký český film či přečíst si nějakou českou, Magnesií Literou oceněnou knihu, tak do té České republiky nepáchnu.

Ano, jako mor se šíří tento paralelní vesmír i knihami – pokud je kniha správně depresivní a máte po jejím dočtení chuť hodit si mašli, pak určitě získala nebo získá nějakou významnou cenu.

Tahle sebranka negativních postav má takovou propagaci v české masmediální kultuře, jako žádná jiná skupina – dokonce ani věřící nemají takovou pozornost ze strany tvůrců. Miluji třeba ty rádoby moudré starce s dlouhými vlasy a vousy, špinavými od nikotinu, jak jsou umělecky nasnímáni v nějakém hospodském pajzlu sedmé cenové skupiny, ani vyprávějí nějaká moudra.

Kdo měl / má doma alkoholika, má na věc zcela jiný náhled a pohled, a nějaká moudra v tom blábolení nehledá. Zvláště poté, co musí po tomto mudrci vyprat poblité hadry a utřít poblitou podlahu.

Politické blábolení ani nemá smysl komentovat. Každý, kdo musel s dítětem třeba jen na kontrolu na ORL a čekal tam jak pako dvě a půl hodiny na tříminutovou prohlídku ouška, ví své a nejraději by zažaloval celé české zdravotnictví o náhradu ušlého času při čekání na milostivé vpuštění do ordinace.

Ani se nedivím, že spousta lidí se léčí doma nebo kvete homeopatie – zaplést se s doktory znamená utratit hromadu peněz za různá „nezbytná“ vyšetření a „nezbytné“, avšak drahé léky.

A to, jak ministr financí netuší, že je ve světě nějaká krize, rovněž ponechejme bez diskuze, či jak jiný ministr prodlouží akreditaci jisté plzeňské vysoké škole, kam může jít dobrovolně studovat jen ten, kdo chce mít z ostudy kabát.

Politici žijí zcela mimo realitu v paralelním světě, kde lidé nechápou jejich těžkou dřinu, kde lidé nechápou, že nešlo o úplatek či černou stavbu, ale jen odklonění peněz a nutný příbytek k přežití, ve světě, kde rohlík stojí stále korunu a alkohol je skoro zadarmo. Když poslance stojí oběd s předkrmem, hlavním jídlem, za něž by se hrabě nestyděl, portským aperitivkem, vínečkem, zákusečkem jenom sedmdesát korun, a i to mu přijde drahé, jistě nepochopí ty dělné lidi z druhého světa, proč se při takových cenách vztekají.

To v Itálii mají jinačí hrdiny. Majitel továrny zkusil měsíc žít z průměrného platu svého dělníka. Když deset dní před koncem měsíce zjistil, že je na suchu, nějak se mu v hlavě rozbřesklo či co, a zvedl svým dělníkům plat. Jenže chtějte po českém poslanci, aby opustil svou linii a zkusil si tu paralelní, kde by musel vystačit celý měsíc s průměrným platem!

A co opravdu nechápu, je paralelní svět protipirátských organizací. Kdo viděl jejich trailery, nediví se, že jeden z nich, kterému říkám soukromě „uřvaný“, sklidil parodii v IT Crowds.

Uřvaný mu říkám proto, že děti se ho vždy leknou, často i já, protože tepající drsná hudba podkresluje ještě drsnější hlášky přirovnávající mne ke zloději kabelek či aut jenom proto, že jsem někde na tržnici koupil mezi korálky vystavené také nelegální a zkopírované DVD.

Jak říkám, paralelní svět. Kdo z vás kdy na tržnici viděl prodávat mezi korálky zkopírovaná DVD, a jestli viděl, kdo byl tak blbý, že je fakt koupil?

Nehledě na to, že těžko mohu ukrást něco, co se v České republice ani neprodává – pokud si stáhnu novozélandský film z roku 1986, jakou jsem australskému vydavateli udělal na území, kde svůj nosič neprodává, škodu? Pokud vůbec ten film byl na DVD vydaný.

Ale zcela miluju jiný protipirát Bob a Jim. Dva kamarádi pozvou přátele – Bob má originální DVD (a na stole originální Coca Colu a originální krabici se značkovou pizzou), Jim má DVD nelegální, koupené z druhé ruky (sic!) a na stole náhražku Coly a no name krabici s pizzou. Bobovo DVD zní dokonale a má ostrý zvuk a je mu rozumět! Zato Jimovo DVD, ó jé, zrní! (sic!), zvuk je snad dánský dabing (!) a titulky nějaké snad holandské (!), navíc v akčních scénách zvuk skřípe a přebuzený!

Mno. Řekněte mi, kde jinde, než v paralelním světě tohle kopie DVD dělají? Ještě že u těch videí kopie DVD píší, že jde o simulaci, jinak bych si takovéhle DVD chtěl vyžádat jako raritu.

A to s tou colou a pizzou ani nekomentuji – často je no name pizza daleko lepší, než značková.

Zkrátka zde existují paralelní světy a výše uvedené je důkaz. Svět českých (a nejen českých, ti depkoidní lůzři pronikli jako hlavní hrdinové i do dalších světových kinematografií včetně hollywoodské) filmů a knih, svět politiků, svět protipirátských organizací – minimálně tři paralelní světy, o nichž se autorům sci-fi ani nezdálo.

Navzájem se tyto světy nikde neprolínají, i když jeden ovlivňuje druhý. A ze všeho nejvíc mne štve, že ovlivňují – a to negativně – ten čtvrtý svět, ve kterém žiju já a mí blízcí a známí. 

17. 3. 2012

Autor: Jan Lipšanský