Digitální (ne)soukromí a naše laxnost

Neuběhne týden, ve kterém se nerozjede nekonečná diskuze na téma, jak nás nejrůznější digitální mágové šidí o naše soukromí.

V prosinci se to točilo kolem prográmků, kterými nás sledují telefonní společnosti. Všechno to rozpoutal Trevor Eckhard, který pověsil na YouTube dlouhé video ukazující jak tajný software na jeho mobilu HTC sleduje každé zmáčknuté tlačítko. 

Brzy byly firmy v defenzívě, do boje se hrnul kalifornský prokurátor. Nakonec se ukázalo, že nešlo o nějaké prodávání soukromých dat, ale o vývojářský nástroj, vědomě či omylem ponechaný v zapnutém stavu. Dva týdny bylo o čem psát.

Nedávno zase propukla aféra, tentokrát vyprovokovaná pro změnu v Anglii. Titulky jako Facebook čte vaše textovky přiváděly spoustu lidí k nepříčetnosti. Nakonec se ukázalo, že to byla také spíše bouřka ve sklenici vody, Facebook totiž testovací provoz nové aplikace vůbec nespustil (s výjimkou velice omezeného počtu účastníků, což byli samotní zaměstnanci firmy), a i v případě, že se k tomu rozhodne, tak si nejdřív od každého vyžádá výslovný souhlas.

A když už byly Sunday Times v ráži, tak z podobného nahlížení přes rameno nařkly hned další firmy – Yahoo, Badoo a Flickr. Novináři si prostě spletli to, co se připravuje, s tím, co už funguje.

A když tohle vyprchalo, začalo se nekonečně diskutovat o připravovaných změnách, které v oblasti ochrany soukromí připravuje Google. Protestuje Evropská Unie, samostatně protestují Francouzi. Ve Spojených státech se do problému cpou nejen nejrůznější asociace ochránců soukromí, ale polívčičku si začínají přihřívat i různí experti z politických kruhů.

Google se přitom dušuje, že s novými změnami nebude získávat ani o chlup víc než získává dnes (což mne ovšem nijak giganticky neuklidňuje), ale prostě se to bude ukládat na jednom místě.

Ono co si budeme povídat, populárních aplikací Google, které toho o nás prásknou víc, než si myslíme, je dost a dost, Android, samotný vyhledávač, Google Maps, YouTube, Gmail.

Že z toho bude ještě víc cílených reklam, o tom žádná. Už teď prudí YouTube nabídkou klipů, postavenou na tom, co jsem si prohlížel minule. Teď to prý bude ještě lepší, no jak pro koho. Prý to půjde vypnout, no zlaté oči.

Jedinou cestou záchrany bude nepřihlašovat se, potom aplikace jedou naslepo. Ve chvíli, kdy ale milióny lidí využívají googlovský icloudový kalendář, to bude dost složité.

Tohle všechno mohou a mohly být plané poplachy, ale také více či méně pravda, úspěšně zamlžená firemními odpověďmi. Problém je ale někde úplně jinde: digitální svět už žádné soukromí nezná. V reálném světě je na každém rohu kamera, nikdo neprotestuje. 

Auta z půjčoven prásknou, nejen kde jsme, ale i jak rychle jedeme, řidiči mlčí. V autech se stále častěji objevují černé skříňky, které se po havárii velice hodí nejen policii, ale také advokátům pojišťoven a poškozených, kteří tak dostávají do ruky krásný bič na špatné řidiče. Jel jsi moc rychle, holenku? Zaplatíš. A nikdo ani nemrkne.

Mobily díky svému GPS prozradí, kde jsme, údajně pro naše dobro. Opět nikdo neřve a pohodlně používáme ten digitální řetěz u nohou. Už zmiňovaný Facebook bohulibně kšefuje se vším, co mu svěříme, a 850 000 000 účastníků spokojeně vrní.

Stále více aplikací se nespustí či obrázek neukáže, pokud se jim neupíšeme krví v podobě povolení nechat se buzerovat reklamními e–maily a lustrováním našich dat. Ticho po pěšině.

A když teď Google setřepává naše informace do jednoho pytlíku, tak ječíme? 

3. 3. 2012

Autor: Václav Větvička