Co přinesl internet - protipohled

Média začala slavit 20 let internetu u nás. Jak jinak, tradičně hloupě. Kladou zasvěceným i laikům dotazy, co všechno jim tento fenomén dal či vzal. Odpovědi jsou různé, jak jinak, ale vesměs jejich hloupost odpovídá hlouposti dotazu.

Představte si 19. století, plné produktů vědeckotechnické revoluce. Tehdy začala elektrifikace světa. A dejme tomu, že redakce nějakého časopisu dostane ten nápad zeptat se čtenářů a občanů obecně, co jim elektřina přinesla. Mám myslím solidní fantazii, podle měření 0,52 jednotek BP (Baron Prášil), ale představit si takovou otázku si opravdu neumím.

Otázky na změnu totiž generují lidé ex post, s dost značným zpožděním. S výjimkou protržení přehrady, ztráty panenství a podobně jsou dějinné události zpravidla infinitezimální povahy. Nastupují nenápadně, nepovšimnuty. Až pak přijde nějaký novinář a udělá z toho událost.

Novoty berou lidé jako přínosné, obtěžující nebo je v podstatě ignorují (kašlou na ně, využívají nevědomky). Ale i ty přínosné používají mimoděk. Neznám nikoho, kdo by zapnul spotřebič a děkoval Bohu za dar elektřiny, stejně jako každý telefonuje mobilem, aniž by mu v tu chvíli prolétlo myslí nepohodlí nespolehlivých a močí prosáklých telefonních budek.

Doufám, že tento úvod přesvědčil i zarputilce, proč jsem alergický na podobné ankety, zejména však na odpovědi jejich účastníků. "Krade mi čas, bere mi soukromí..." zní jedna z nejčastějších výhrad. Kdo tomu člověku brání, aby pořád nesurfoval po nesmyslných stránkách bez zbla užitečné informace, necpal své údaje, kdekoli o ně požádají, nastavují si zasílání spamů o preferovaném zboží či službách? Stejné typy nadávaly a nadávají na televizi, jako kdyby tam nebyl čudlík On/Off.

Krádež času, soukromí, možností se vzdělávat, cestovat, žít kulturně, to jsou výhrady lidí, pro které je škoda i vynález elektřiny a rozvodných sítí. Představte si měšťana v 19. století, který na otázku, co mu přinesla elektřina, odpoví něco v tom duchu – kdeže louče a petrolejky jsou. Svícení tehdy bylo drahé, chodilo se proto spát dřív, doma se večer povídalo, muzicírovalo, vedl se hodnotný život.

Teď se ponocuje, ráno se vstává pozdě, s únavou, dopadá to na pozornost dětí ve školách, výkon dělníků v továrnách, soustředění studentů na univerzitách. Ve svém důsledku rodiny více utratí, společnost se ve vývoji zpomaluje, protože má méně času na rozvoj.

Pokusil jsem se najít nejstarší stopy po internetu a mailování v počítači. Ten už je samozřejmě od té doby mnohokráte resuscitovaný, takže jsem se dostal jenom do roku 1997. Protože jsem v tu dobu už šest let pracoval v Softwarových novinách, je jisté, že mi pár let chybí, i když na dvacet let samozřejmě nedosáhnu.

Co pro mě internet znamená? Víte, že nevím? Stejně jako digitální fotoaparát, mobilní telefon, prostorový zvuk, ale i papírová knížka, auto (i karburátorem), kolo, sklenka vína, pohoda, kachna se zelím a knedlíkem, slunečné odpoledne, hvězdnatá noc, příjemná žena v náručí... Prostě všechno, co mi umožní být spokojený.

Když něco z toho není, je momentálně hůř, když to mám, nezabývám se tím. 

15. 2. 2012

Autor: