Internet věcí a další novinky z budoucnosti

Od připojení České republiky k celosvětové sítí internet uplynulo tento týden již dvacet let. Není proto bez zajímavosti se podívat na to, jaké to tenkrát bylo a co nás na internetu čeká v budoucnosti. Řeč tak nebude jen o internet of things, inteligentních domácnostech, ale také o změně konceptu soukromí.

První linka byla realizována jako spojení s Lincem, a to rychlostí 19,2 kilobitů za sekundu. To znamenalo, že bylo možné ji využívat téměř výhradně jako nástroj pro komunikaci prostřednictvím e-mailu. Obsah byl tenkrát ještě striktně textový, a dokonce byli uživatelé nabádáni k tomu, aby byli pokud možno co nejstručnější. Každý nově připojený uzel musel projít režimem schvalování, což je něco, co si v době mobilního připojení k síti kdykoli a odkudkoli dovede jen málokdo představit. 

Dnešní otevřená struktura internetu je něčím zcela odlišným. Přesto je možné vysledovat řadu klíčových momentů pro budoucnost sítě již v těchto dřevních dobách. Předně je možné říci, že všechny užívané protokoly byly navrženy jako otevřené. Každý mohl vidět jak fungují, optimálním způsobem je implementovat a zdarma využívat. Pokud by tomu tak nebylo, celá světová počítačová síť by byla dnes na úplném počátku svého vývoje, neboť teprve nyní by přestávala platit ochranná patentní opatření (a to ještě není vůbec jisté). Kontrast se současnou situací, kdy jsou patenty chráněny i zcela amorfní a abstraktní mechanismy, je zcela zřejmý. 

Celý koncept internetu ale stále stojí na několika málo (a relativně snadno zranitelných) pilířích, které přežívají již z dob jeho prvopočátků. Zřejmě nejvíce je to vidět na DNS. Uživatel zadá URL adresu požadovaného webu a doménový server mu vrátí IP adresu serveru, na který se může připojit. Diskutovaná právní norma PIPA se snaží provádět blokování webů s pirátským obsahem tak, že by DNS servery na určité dotazy nevracely odpovědi. Uživatel by tak musel znát IP adresu, což je pro většinu lidí již dostatečná překážka ve stahování. Jedním dechem je ale nutné dodat, že vyřazení několika málo DNS serverů by způsobilo naprostý kolaps celého internetu, neboť by najednou nic nefungovalo tak, jak by mělo. 

V  době rozvoje počítačové sítě toto příliš nevadilo. Většina uživatelů si klíčové IP adresy pamatovala a s možností útoku na síť nikdo příliš nepočítal. Podobně IPv4 neobsahovala jakékoli zabezpečení proti odposlechu nebo úpravě. Dnešní IPSec je jen dobrovolnou a ne úplně často používanou záplatou na řešení problému. Starý internet nijak nekalkuloval ani s pohybujícími se uzly, které by mohly přecházet z jedné sítě do druhé s požadavkem na stálé připojení. Ve výčtu „dobových omylů“ bychom mohli jistě pokračovat dále. 

Na stole je ale jiná otázka; jak bude vypadat internet budoucnosti? Pokusíme se upozornit na několik základních tezí, které je možné velice rychle předpokládat. Na tomto místě tak nebudeme věnovat pozornost novým službám, ale spíše technologiím jako takovým. 

Prvním fenoménem, který se stále více začíná objevovat je internet věcí (internet of things). Do sítě se budou stále více připojovat nejen lidé, ale také zařízení nejrůznějšího druhu. Lez očekávat, že vzniknou specializované služby určené pro konkrétní zařízení. Příkladem mohou být automobily s podporou automatického řízení. Nejen že bude palubní počítač potřebovat znát přesně cestu, ale také bude pracovat s informacemi o dopravní zácpě, předpovědi počasí nebude bude flexibilně analyzovat, kde je možné co nejlevněji natankovat. 

S tím souvisí také rozvoj inteligentních domácností. Dnešní možnosti jsou zatím spíše skromné, ale budoucnost bude zřejmě mnohem bohatší, než si představujeme. Pomocí komunikace mezi mobilním telefonem a domácností se vyhodnotí, kdy asi dorazí uživatelé domů a podle toho se bude nastavovat topení či vařit káva v kávovaru. Počítač řídící síť domácích zařízení bude potřebovat přistupovat také k určitým datům, aby mohl vyhodnotit, kdy je nejlevnější zapnout pračku, jak optimálně regulovat topení, nejlevněji nakupovat chybějící potraviny a mnoho dalšího. Dnes se poměrně hodně mluví o potřebě sémantického webu či desktopu. Tedy uchovávání informací v takovém formátu, aby jim mohl počítač snadno porozumět a pochopit je. V budoucnosti bude tento požadavek ještě podstatně akcelerován. 

V zásadě tak dojde k tomu, že prostřednictvím sítě spolu budou stále intenzivněji komunikovat dva stroje. Podobně lze očekávat, že velké množství obsahu bude generovat nějaké zařízení zcela automaticky. Již dnes se testují nástroje pro tvorbu komentářů ke sportovním utkáním a lze říci, že fungují velice obstojně. Podobně se tak možná dočkáme velké části automaticky generovaného zpravodajství. Samozřejmě hojně sémantického. 

Podle ředitele CESNETu Jana Guntoráda bude budoucnost internetu spojená se senzorickými sítěmi. Nemocní lidé budou mít senzory, které budou monitorovat jejich zdravotní stav a umožní rychlý a efektivní lékařský zákrok. Pokud uvážíme kolik osob zemře z důvodů zanedbání prevence či pozdního odhalení nemoci, mohlo by dojít k masivní prodloužení šance na dožití. Pomocí senzorických sítí by ale bylo možné velice efektivně sledovat klimatické změny, předpovídat počasí nebo zemětřesení. Zdá se, že tato zařízení komunikující v rámci internetu mohou život z velké části ovlivnit a změnit. 

Na druhou stranu dojde ke změně konceptu soukromí, které si Evropané tak pečlivě hlídají. Automatická publikace informací, senzorické sítě i inteligentní domácnosti představují postupné okrajování prostoru pro vlastní intimitu a soukromí. Zdá se, že půjde o cenu, kterou jsme ochotni za komfort moderních technologií zaplatit. 

15. 2. 2012

Autor: