Retro: Jak jsme začínali s mobilními telefony

To vám byly časy! Na ulici jste potkali podivného chlápka ve fialovém saku s kufříkem, který začal zvonit. K vašemu překvapení byl v kufříku mobilní telefon. Takto veškeré mobilní šílenství v roce 1991 začalo. Podívejme se společně na historii mobilních telefonů v Čechách a na Slovensku.

Sláva NMT sítě

V roce 1991 dostala společnost Eurotel Praha licenci na provozování mobilní NMT sítě na frekvenci 450 MHz. Tuto síť provozoval Eurotel sám až do roku 2006, kdy síť pro hlasové služby zanikla. Symbolem této doby byly právě kufříkové telefony, které se ale časem zaobalily do podoby menší cihly. Výdrž a jedno nabití byla stěží jeden den, manažeři ale obvykle nabíjeli telefon vícekrát denně. NMT síť zprvu nepodporovala zobrazování čísla volajícího ani SMS zprávy. Navíc jste museli platit nejen za odchozí hovory, ale také za hovory příchozí. Roaming fungoval jen a pouze v rámci bývalého Československa.

Časem došlo k vylepšení sítě, ale v té době již byla v plném proudu síť GSM. Vrcholným modelem NMT telefonu byl v letech 1996-1997 Benefon Delta, který na rozdíl od konkurentů disponoval zaobleným designem, delší výdrží baterie a možností uložení čísel do paměti přístroje. Eurotel se snažil na přelomu let 1999 a 2000 zatraktivnit NMT síť pomocí předplacených sad Go Felicia, které byly rozdávány zdarma ke stejnojmenným škodovkám, ale pád celého projektu se nedal nijak zastavit. GSM telefony převzaly nadvládu a proto se NMT síť využívá dnes jen pro datové přenosy CDMA, kde plní svou úlohu více než dobře.

Krušné začátky GSM telefonů

Ač se standard GSM začal v USA používat již od roku 1980, u nás došlo k plnohodnotnému zavedení této sítě až v roce 1996. Nejprve fungovala síť na frekvenci 900 MHz, později souběžně na frekvenci 1800 MHz. Kromě zavedené společnosti Eurotel začal GSM síť budovat také druhý operátor, společnost Radiomobil s mobilní sítí Paegas (nyní T-Mobile). Právě díky konkurenčnímu boji se v této době započal nový směr, kdy už nebyly účtovány příchozí hovory, a zákazníci se mohli poprvé setkat s pojmem dotovaný telefon.

Kolem roku 1998 se začaly mobilní telefony stále více dostávat z manažerských kruhů také mezi běžné smrtelníky. Eurotel nabídl v roce 1996 první z dnešního pohledu „normální“ mobilní telefon Dancall HP 2711, často označovaný také jako Eurotel XL 110. Šlo o telefon s váhou vyšší než 230 gramů a na svou dobu nezvykle velkým třířádkovým displejem. Byl to zároveň první mobil s menu lokalizovaným do našeho rodného jazyka. Bližší informace o tomto prvním dotovaném zázraku od Eurotelu se můžete dočíst v této recenzi.

Společnost Radiomobil nasadila do boje proti Dancallu model Philips Fizz, který měl působit coby kladivo na konkurenci. A skutečně. Jako kladivo trochu působil. Telefon o rozměrech 162 x 60 mm měl hloubku pouhých 17 mm. Na tu dobu to byla doslova nevídaná hodnota. Navíc vydržel v provozu i více jak 3 dny, což byl také unikát. V síti Paegas jste jej mohli dotovaný dostat za necelou tisícovku, což byla doslova revoluční cena. Tehdy se ale ještě platil poplatek za aktivaci v podobě další tisícovky. Tak jako tak dostala tato nabídka na kolena konkurenci a mobilní telefony si začali pořizovat zákazníci z řad běžných občanů.

A to nemluvíme o satelitních telefonech Iridium, což by samo téma vydalo na samostatný článek.

Předplacené karty způsobily rozmach mobilů

Nejvíce se ovšem dostaly mobilní telefony mezi běžné občany až s příchodem předplacených karet Go a Twist. A při svém zrodu nešlo také o nijak levnou záležitost. Například Twist karta předplacená na 400 Kč stála v prodejně Paegas 1990 Kč. Tedy za samotnou SIM kartu jste zaplatili téměř šestnáct stokorun. K dispozici byly také předplacené sady s mobilním telefonem. Například cihla v podobě telefonu Alcatel One Touch Club stála v Twist sadě v roce 1999 necelých pět tisíc korun. Oblíbená Nokia 5110 pak ve stejné sadě stála 7499 Kč.

Obecná fakta o tehdejších telefonech

První GSM telefony se od dnešních mobilů lišily opravdu diametrálně. Vezměme si kupříkladu displej. Sice už nebyl tvořen LED segmenty jako u NMT telefonů, zato měl pouze jeden či dva řádky textu. Grafickou podobu ikon přinesla až Nokia 5110. Anténa tehdejších telefonů byla neodmyslitelnou součástí. Jako dnes si pamatuji moment, kdy přišla na trh Nokia 3210, která měla anténu integrovanou. Lidé po ní doslova šíleli. Až na pokusy Motoroly s modelem StarTac nebyla dostupná jiné konstrukce, než klasická. Později začali někteří výrobci (Ericsson nebo Bosh) laborovat s využitím flipu.

Další specialitou byly baterie. Nejprve se využívaly Ni-Cd články s paměťovým efektem a horšími vlastnostmi, následně byly do výroby zaváděny přístroje s Ni-MH materiemi. Ty už tolik netrpěly paměťovým efektem, ale stále podávaly výkon v podobě jen několika málo desítek hodin v pohotovostním režimu. Společnost Ericsson začala zkoušet Li-Ion baterie, které se osvědčily jako zdaleka nejlepší. Zvláštností byly tzv. vibrační baterie, které zprostředkovaly funkci vibračního vyzvánění i telefonům, které touto funkcí standardně nedisponovaly.

Interní telefonní seznam nebyl obvykle v prvních GSM telefonech dostupný. Museli jste si vystačit se 100 pozicemi na SIM kartě. Podobně tomu bylo u SMS. Těch se na první SIM karty vešlo jen deset. Navíc první GSM telefony neuměly SMS odesílat, jen přijímat. Vyzvánění telefonů bylo jako z hrací skříňky. Některé telefony (například Nokia) uměly složit vlastní vyzvánění pomocí notového přepisu. S příchodem polyfonních tónů pak konečně začaly telefony vyzvánět trochu odlišně a v tramvaji již bylo poznat, zda skutečně vyzvání váš přístroj.

Významné telefony této doby

Jelikož jsem v letech 1998 až 2005 vystřídal ze zkušebních a testovacích důvodů více než 100 mobilních telefonů, mohu objektivně vyzdvihnout některé skutečné unikáty, které přinesly zajímavé novinky, jenž se v té době zdály skoro průlomové. Například kolibřík Motorola StarTac byl pro majitele splněným snem malého telefonu. Ale i Ericsson GH768 nabízel minimalistické rozměry, hmotnost a flip, jenž chránil klávesnici. Prvním telefonem s barevným displejem byl pak Siemens S10 – nabízel úctyhodné 4 barvy. Kdo jej ale vlastnil, byl opravdový borec. Oblíbenými manažerskými přístroji pak byly Nokia 7110, Ericsson T28s, T39m, R320m nebo R520m. Zmíněná Nokia měla vystřelovací flip jako v Matrixu (i když v tomto filmu si zahrála Nokia 8110) a poslední zmíněný Ericsson byl prvním přístrojem s technologií Bluetooth.

Existovala ale i řada tzv. stylovek. Šlo o malé telefony, které zaujaly na první pohled svým vzhledem a velikostí. Například relativně dostupné byly telefony Nokia 8210, 8310 nebo 6510. Vyšší řada pak byla již jen pro bohaté. Kdo totiž vlastnil Nokii 8810, ten se řadil mezi elitu. Vrcholoví manažeři pak rádi používali komunikátory. Mnoho jich ale nebylo. Pamětníci jistě zavzpomínají na Nokii 9110, Ericsson R380s nebo Motorola Accompli. Motorola vyráběla ale také telefon pro mládež, tzv. esemesník, ze kterého bylo možno telefonovat pouze skrze sluchátka, ale měl plnohodnotnou klávesnici na psaní SMS. Tento model se nazýval Motorola v.100.

Závěrem

Dnešní doba nám poskytuje telefony s operačními systémy, které nahradí do značné míry počítač, navigaci, herní konzoli a bůhví co všechno. Kdysi to bylo více o telefonování. Nezbývá, než na tyto začátky vzpomínat a výskat si, jaké kvalitní přístroje dnes nosíme po kapsách. 

12. 7. 2011

Autor: David Procházka