Virtuální věk mění od základu lidské chování. I flirtování.

Podobné teorie se dříve či později vynoří při každé revoluční změně. Za připomenutí stojí třeba lékařské obavy z dob počátků železnice. Rychlost nad 60 km/h byla považována za zdraví škodlivou.

Lékaři té doby doporučovali, aby kolem dráhy byly postaveny vysoké zdi, které by bránily lidem ve výhledu, a ti netrpěli kinetózou, která by při tak „vysoké rychlosti“ nevratně poškozovala mozek. Podobné hypotézy už naštěstí v dnešní době nehrozí, ale je fakt, že s příchodem internetu se změnilo mnohé.

Například v Británii dle výsledků dotazníku zjistili, že flirtování, svádění a schůzkám domluveným přes internet se od roku 1995, kdy se podobné kratochvíle staly možnými, k dnešku věnuje pravidelně již pět milionů lidí.

Internet je plný rad a návodů, jak se seznamovat pomocí sítě. Psychologové i sociologové mají spoustu materiálu ke zkoumání a příběhy, které se odehrávají, jsou zcela odlišné a neexistuje na ně žádný recept. Samozřejmě jsou popsány základní principy (zejména ty se pak objevují v nejrůznějších internetových poradnách), ale rozvoj lidské sexuality s přispěním webu je velkou neznámou. V zásadě se ale dá říci, že se svět díky internetu proměnil v jeden obrovský Řím, kde je možné úplně všechno a každý si najde, s trochou trpělivosti, to svoje.

Plaší lidé mají šanci

Jednoznačná shoda panuje v pozitivním přínosu pro plaché a stydlivé jedince, kteří se přes obrazovky svých počítačů dokážou zkusit štěstí na poli milostném. Zde přicházejí ke slovu dvě cesty, kterými jsou inzeráty a chat. Podání inzerátu je sice dle mnohých poněkud zoufalé, ale může dopadnout dobře. Zajímavý je i způsob, jakým se liší inzeráty mužů a žen.

Průzkum ukázal, že 80 % mužů (kteří mimochodem nad ženami vedou i v množství podaných inzerátů) sleduje vystavením inzerátu pouze cestu k rozptýlení, zpestření sexuálního jídelníčku a nezávaznému povyražení. Zbytek hledá skutečný seriózní vztah. Vzhledem k množství podaných inzerátů však menšina velmi snadno zapadne mezi ostatní.

U žen je tomu poměrově zhruba naopak. Zatímco méně než čtvrtina uvádí, že hledá nezávaznou zkušenost, ostatní berou seznamování přes internet skutečně vážně a jejich cílem je najít životního partnera. Zajímavá je i uvedená příčina podání inzerátu. Ženy je vystavují zejména po nešťastném rozchodu, kdy mají pocit, že už vlastně nemají co ztratit a že v jejich okolí „žádný normální chlap“ prostě neexistuje.

Kdo více odpovídá?

Podle všeho na inzeráty daleko častěji odpovídají muži než ženy, které upřednostňují sestavení vlastního inzerátu a zaobírají se potom vyhodnocováním odpovědí. Muži naopak častěji odpovídají a méně píšou. Podle psychologů je toto projevem lidské přirozenosti, kterou nedokáže změnit ani internetový věk. Muži zůstávají lovci (ať je toto označení ve spojení s virtuálním lovem jak chce pokroucené) a zkoušejí pokrýt co největší plochu. Zároveň doufají, že uspějí alespoň na jedné frontě. Pokud se jim zadaří ve více případech, nelámou si s tím hlavu a čekají, jak se to celé vyvine.

Podobný přístup je pro ženy v naprosté většině případů zcela nepřijatelný. Zatímco muži nadšeně odepisují a snaží se navázat co nejvíce kontaktů, ženy pečlivě pročítají desítky odpovědí, které jim přijdou na inzerát (mnohdy se jedná i o stovky pokusů o kontaktování, z nichž pak musí vybírat), a snaží se proniknout podle textu k záměrům mužů.

Nejúspěšnější proto mají být podle teorií muži s nejlepšími mimikry, kteří i přes zcela odlišné záměry dokážou sestavit svou odpověď tak, aby zněla co nejpřesněji k představám ideálního partnera, který touží po rodině a usedlém způsobu života.

Tak nutně ho nepotřebuju…

Zajímavý je i další fakt, který se týká ženských reakcí na obdržené odpovědi. Pokud je jejich počet příliš vysoký, celá pětina žen se jednoduše zalekne. V takovém případě, zděšena nejen dravostí „samců“, ale i svou vlastní troufalostí, žena hledání partnera zanechává. Zde hraje roli i pocit, který popisují prakticky všichni noví účastníci internetového seznamování. Připadají si „tak trochu hloupě“.

Právě zde se projevuje nepřirozenost internetového prostředí, kdy nemáte alespoň zpočátku (a často ani později) nejmenší šanci odhalit, s kým si to píšete. Fotografie mohou být podvržené a napsat do inzerátu se dá cokoli.

Všichni odborníci proto radí zvýšenou opatrnost, nejen co se vkládání nadějí do podobných avantýr týče, ale také v uvádění osobních dat. Osvěta ohledně zachovávání soukromí už v dnešní době naštěstí začíná fungovat i v našem školství, kdy nejčastěji v občanské výchově bývají žáci již na základních školách poučeni o možných rizicích. Přesto nejsou případy, kdy někdo doplatil na přílišnou důvěřivost, ničím vzácným.

Závislost na komunikaci

Dalším popisovaným jevem je závislost na komunikaci, která se obecně projevuje u naprosté většiny uživatelů sociálních sítí. Závislost spojená s hledáním sexuálního rozptýlení či hledáním vztahu je pak jednou z jejích specifických podskupin.

Z touhy najít partnera se může stát velmi snadno obsese, která ústí ve stovky hodin trávených flirtováním na chatu, z něhož nemusí vyvstat jediné reálné setkání z obavy, že proces hledání je zábavnější, než jeho možné naplnění.

Přes všechny uvedené obtíže lze však s jistotou říci, že seznamování přes internet funguje. Stačí, pokud se rozhlédnete ve svém okolí. S jistotou naleznete alespoň jeden pár, který se takto seznámil a vše funguje, jak má. V Británii jsou ale přesto před námi. Psychologové tam dokonce radí klientům, podobně jako anonymní poradny na webu, jak být při virtuálním flirtování úspěšný. Služba se jmenuje flirt coaching a je jen otázkou času, kdy se objeví u nás. 

17. 5. 2011

Autor: Richard Klíčník