Může se to zdát nemožné, ale je to tak. Mobilní volání za 40 haléřů (v akci dokonce za 20) skutečně lze na trhu nalézt. Stejně tak vás může minuta mezinárodního hovoru stát korunu a dvacet haléřů. Pochopitelně jako všechno, i tohle má jednu podmínku.

Vaší podmínkou bude vycestování do Indie. Právě zde umožňuje několik faktorů podobné ceny. Jednou z nich je lidnatost země. Více než 1,2 miliardy lidí už mají dostatečnou kupní sílu na to, aby zaplatily volání i za takových podmínek. Minuta za rupii navíc umožňuje, aby telefonovalo slušné procento lidí země, jejíž značná část obyvatelstva spadá mezi chudé. Posledním faktorem je konkurence, sítí na indickém trhu je požehnaně.

Přesto jsou ceny zdejších telekomunikačních společností fascinující a jen znovu vysvětlují, proč je dnes většina call center využívajících angličtinu právě v Indii. Pokud stojí mezinárodní telefonát ze soukromého mobilního přístroje cca 1,20 Kč za minutu, bude částka pro společnost, jež se na hovory specializuje, více než úsměvná.

Mobily pro cizince

Indie nastoupila řadu změn, které jsou postřehnutelné i okem pouhého návštěvníka turisty. Právě i s mobily je to dnes zcela jiné než před dvěma lety. Pokud jste ještě v roce 2009 chtěli mít indickou simkartu, museli jste vyplnit sáhodlouhý dotazník, v němž jste mimo jiné uváděli i svou indickou adresu a pevnou telefonní linku, na níž jste k zastižení. Na tu pak zaměstnanec operátora po několika dnech volal, a pokud vás zde nezastihl, mobilní číslo bylo odpojeno, což se nutně stalo 90 % cestovatelů.

Hledáte-li v podobném počínání logiku, nedělejte to. Jde o indické předpisy, které se jen těžko vysvětlují, ale nejspíše budou mít co do činění s regulací zločinnosti. Opravdové i domnělé. Dnes je vše zcela jinak. Simkartu koupíte na každém rohu stejně snadno jako třeba prášek na praní. Zaplatíte sto padesát rupií (60 Kč), z nichž dvě třetiny již tvoří samotný kredit. Levné volání po Indii, respektive nejlépe ve státě, kde jste jej koupili, případně v severní a pak v jižní polovině Indie, je k dispozici okamžitě.

Mobily jako hit

Již před dvěma lety bylo jasně vidět, že Indové všech věkových kategorií si mobilní hračky zamilovali. Telefonovat, fotit a vydávat rámus (jinak se nekvalitní reprodukce všemožných místních hitů nazvat nedá), a to všechno jedinou krabičkou, je sen každého Inda.

Zajímavý je ale časový posun technologií na indickém trhu. Setrvale lze sledovat skluz o zhruba dva roky oproti západnímu trhu. Pochopitelně V.I.P. klienti se dostanou ke zboží ze západu, ale běžně jsou k dispozici modely připomínající evropské z předminulé sezony. Dotykové telefony se také stávají standardem, přesto je však indický trh prostý chytrých telefonů, o nichž však zejména mladí Indové sní a mohou na nich v rukou západních turistů oči nechat.

V zásadě je to smutná podívaná, když lidé, kteří mnohdy nemají na základní lidské potřeby, vlastní jeden až dva mobily. Stala se z nich v Indii podobná mánie jako u nás, ba možná větší, Indové ve své bezprostřednosti dokumentují každou událost. Navíc ticho je pro běžného Inda trestem, tudíž kravál jakéhokoli druhu – a tedy i z mobilu, je přesně to, co potřebují ke spokojenosti. Z nám známých značek je k vidění LG a Samsung, významnou roli hraje Nokia, ostatní společnosti pod svou hlavičkou příliš často nezahlédnete. Lokálních značek najdete celé desítky.

Mobilní společnosti si mohou mnout ruce, i přes tak nepatrné ceny je více než jisté, že jejich zisky budou také na indickém subkontinentu přímo závratné.

3G sítě v Indii

3G připojení pochopitelně dorazilo i do Indie. Není zatím tak rozšířené, ale vzhledem k tomu, že u nás můžeme o kvalitním připojení hovořit v rámci tří měst, můžeme říci, že nás Indie předběhla. Operátoři v reklamách operují s pokrytím více než pěti set největších indických, což je už docela obstojný počet.

V současné době zejména Vodafone vynakládá nemalé sumy na obří reklamní kampaň svého 3G. Právě spoty na tuto službu byly nejčastějšími během přímých přenosů velesledovaného mistrovství světa v kriketu. Následovaly reklamy na Nokii a na Samsung. Indie bude 3G díky své oblibě v mobilních telefonech zcela jistě milovat.

Internetové připojení

Testovali jsme pro vás celý měsíc připojení ve veřejných kavárnách. Rozhodně to není žádná sláva, ale oproti době před dvěma lety došlo každopádně k výraznému zlepšení. ISDN jednoduše vládne, ale na těch pár počítačů, které jsou k dispozici, to stačí.

Pozoruhodné je vylepšení týkající se hardwaru. Na klasické monitory narazíte již jen velmi zřídka, prakticky všude jsou k dispozici obstojně velké LCD. Značky jsou Evropanovi pochopitelně neznámé, vše je určeno pro indický trh a nejspíše se bude vyznačovat obdobnou cenou jako poplatky za telefonování.

Veselou variantou, s níž se v Evropě nesetkáte, je ponechávání a vytváření ochranných obalů na jakýkoli kus elektroniky, a to kvůli všudypřítomnému prachu, jenž víří v mocných kotoučích úplně všude.

Elektronické čtečky

Setkání s Kindlem bylo pro většinu Indů první svého druhu v životě. Vyjeveně na něj zírali a ptali se, jestli se jedná o „kompjůtr“. Trochu to připomíná scénu z Cimrmana, kde se zmiňuje, že kolo bylo v té době pouze předmětem vášnivých debat v kruzích moskevských anarchistů. Někteří již o nich slyšeli, a ti byli hrdi na správnou identifikaci, zbytek byl elektronickým inkoustem přímo uhranut. Věřte nevěřte, je to pro cestovatele úleva, když se pozornost plně soustředí na vaši hračku namísto na vás samotné.  

21. 4. 2011

Autor: Richard Klíčník