IT novinky už nemají s IT skoro nic společného. Přiznávám se: Jsem dinosaurus

Poslední dobou se zcela změnila témata IT magazínů. Čemu se dnes většina z nich věnuje, už vlastně s IT nemá mnoho společného. Jde o zprávy ze světa spotřební elektroniky (televize, telefony, přehrávače...) –, reklamy (například slevové weby, Facebook, …), společenského chování lidí (sociální sítě) apod. To, že tyto oblasti ke své existenci potřebují IT infrastrukturu, z nich nedělá témata, které by si zasloužila označení „informační technologie“.

Denodenně při čtení magazínů, které se věnovaly opravdové technologické problematice, narážíme na články, které se věnují tomu samému a už netechnologickému. O tom, kolik se prodalo mobilů. O tom, jak firma X spouští svůj slevový server. O tom, jak zase někdo bije na poplach o ztrátě soukromí na sociálních sítích. O tom, jak je PC éra za námi, atd. atd.

Můžeme se dočíst, jak do mobilního trhu promlouvají firmy, které dosud s mobily neměly nic společného. Nástup Googlu a jeho Androidu byl opravdu impozantní. Pro představu: ve čtvrtém čtvrtletí 2010 se podílem 33 % stal jedničkou v počtu prodaných smartphonů (na kterých běží). Roste i Apple, který spotřebitelskou mánii načal. Zato IT ikony jako Microsoft klesají dolů (Microsoft na poli mobilních OS zažil pokles podílu na 3,1 %, což byl meziroční propad o 20,3 %).

O tabletech se toho během posledních let napovídalo také strašně moc. Byly něco jako Yetti – všichni o nich mluvili, nikdo je však neviděl. Původní koncept počítačových tabletů byl poněkud jiný, než jak tyto přístroje chápeme dnes. A protože moderně pojaté tablety nepřišly, mnohým sliby už lezly krkem. Ledy prolomila až společnost Apple v lednu loňského roku, kdy na trh uvedla iPad. Chvíli po iPadu přišly další přístroje konkurenčních firem, ale iPad mezi uživateli, na trhu, stále vede – a nevypadá to zatím na to, že by jej nějaký konkurenční výrobek sesadil z trůnu, zvláště, když na trh míří druhá generace iPadu. Jenže se nezdá, že by rozřešení tabletové hádanky snížilo přemíru zpráv na toto téma. Právě naopak.

Tato témata lze ještě považovat za relevantní, jde o souboj velkých IT značek, jde o souboj operačních systémů a hardwaru a jejich schopností. Co je však naprosto mimo, jsou záplavy zpráv, které by ještě před pár lety či dokonce měsíci do IT nikdo nezařadil. Možná je to jen můj pocit – přiznám se, a asi zapůsobím jako konzerva z druhé světové. Ale...

Telefon a kobercová páska

Za život jsem měl tři telefony a nevypadá to, že by se životní cyklus mých současných přístrojů měl nějak zkracovat podle toho, co letí.

Nevím, co je skvělého na geolokaci a další ztrátě soukromí. Nevím, proč si dnes spousta lidí myslí, že bez mobilu s GPS nikam netrefí.

První mobil jsem dostal od známého, co ho zase dostal od známého z bazaru. Měl černobílý displej, zvonil jako klasický telefon a uměl telefonovat a odesílat SMS. Byl úžasný. Totiž fungoval.

Druhý mobil jsem už kupoval, bylo to asi po čtyřech letech. Jeden z prvních modelů, co měl barevný displej a přídavný fotoaparát, který se nasazoval jak zásobník do pistole – a dělal něco, co bychom asi fotkou nazvat nemohli. Ne že by dnešní mobily fotily podstatně lépe.

Ale důvodem pro jeho pořízení bylo, že uměl GPRS – což byl v první dekádě nového tisíciletí u nás revoluční počin umožňující člověku být on-line za paušál. Jak mobilní internet v té době rychle povstal, rychle zase zapadl. A kolo bylo objeveno po deseti letech znova.

Třetí – poslední – mobil jsem si koupil před 2 lety jen proto, že lidem v okolí se moc nelíbilo, že ten starý mám několikrát obtočený kobercovou páskou. Prý to nebylo reprezentativní. Naopak – bylo to reprezentativní dost.

Tohle vše říkám proto, že současná konvergence (jak profesionálně zní přibližování/sbližování...) přístrojů a služeb je sice pro mnohé pěkná, ale na druhou stranu přináší problémy, o které nestojím.

Všechny spotřebitelské výstřelky poslední doby totiž mají společné jmenovatele – naprosto zbytečné přidávání funkcí, které v drtivé většině případů stejně nepoužíváme. Velkým problémem tohoto trendu – snahy do spotřební elektroniky nacpat celý kolotáčářský arzenál – je, že se zvyšuje složitost těchto přístrojů a zákonitě i jejich chybovost a poruchovost. To se týká zejména chyb softwaru – kromě složitosti zde hraje přidruženou roli i to, že mobilní systémy a jejich podsystémy jsou jaksi šity horkou nití, což přináší rizika bezpečnostní. Už tak dává zabrat leckomu udržovat v relativní bezpečnosti počítačové systémy, které jsme se už jakžtakž naučili chápat. Nová nebezpečí spojená s mobilními systémy a aplikacemi jsou opět závanem historie – a krokem zpět.

Linuxové ledničky s prohlížečem fotek, slotem na SD karty a webovým prohlížečem jsou pak už jen dotažením tohoto trendu do absurdních rozměrů.

Prehistorik 2011

Mám si připadat jako exot? Nikdy jsem neměl MP3 přehrávač. Hudbu poslouchám na sloupové reprosoustavě. Nemám ale poslední zesilovače a receivery, které je možné aktualizovat a bůhví, co v nich zlepšovat (tohle je už opravdu zvrhlost). Netoužím po nich, nechci starost navíc. Zesilovače a receivery měly vždy plnit funkci přijímání signálu, měly ho zesílit a poslat ho do reprosoustav. Mám více než 20 let starý stereo zesilovač, který má v sobě tolik olova, že by se úředníkům v Bruselu udělalo špatně.

Ostatně mánie kolem kapesních MP3 přehrávačů vedla k naprosté degradaci hudebního průmyslu ve smyslu kvality nahrávek. Nemám nic proti MP3 formátu. Ale to, co dělají vydavatelé posledních 10 let s hudebními nahrávkami obecně, je čisté ničení zážitku z hudby – tzv. loudness war (válka o co největší hlasitost) vede k tomu, že moderní nahrávky jsou neposlouchatelné. Perfektní článek na toto téma vyšel na serveru Diit.cz, viz Road To Hell aneb Jak vydavatelé poškozují technickou kvalitu hudby? Proč to dělají, je jasné – aby si konzument mohl hudbu pustit tam – a slyšet ji –, kde by si nikdy předtím nepustil.

Nemám ani čtečku elektronických knih. Nechci ji. Nevím, proč by ji měl chtít. Články typu „Konec klasických knih se blíží,“ „Nastává doba elektronických knih“ nechápu. Stejně jako televize nezničila rádio, ani čtečky knih nevypudí ty klasické.

Na internetu leží kupa knih i v obyčejném PDF nebo TXT. Nečtu je. Kniha je kniha. Tautologické tvrzení zní hloupě, ale ani otřepaná klišé neztrácejí na platnosti. Kniha voní. Kniha se špiní. Kniha na sobě nese stopy času. Třeba když po nějaké době najdete v knize místo, kde je papír zvrásněný od slz. Teď si slzami můžete akorát tak „knihu“ zkratovat.

Každý autor zná ten pocit, když po dokončení celého procesu, jakým kniha vzniká, pak své „dítko“ drží v ruce. Nevím, měl bych polít čtečku knih? Radost člověku neudělá něco, co se měří na násobky bajtů. Mizející knihy z čteček díky WiFi připojení a cloud computingu jsou už pak jen třešničkou na dortu. Představa, že by mi po nějaké době přišel prodejce knih domů a z poličky si odnesl knihy jen proto, že téma knihy nebylo dost korektní, je děsivá a orwellovsky trpká.

Asi budu znít jako dinosaurus s abakusem, ale počítač používat k tomu, k čemu by postaven. K počítání. Nad větami, které se linou z různých výstav, konferencí, kongresů a jiných akcí věnovaných spotřební elektronice, že éra osobních počítačů skončila, můžeme tak akorát kroutit hlavou. Skutečnost, že prodejnost chytrých telefonů, tabletů apod., je teď vysoká a v některých případech vyšší než u klasických PC a notebooků, je způsobena (ne)nasyceností trhu. Dělat z aktuální prodejnosti nových výrobků kříž nad PC nejde.

Můj první notebook musel být chlazen vestavěným větrákem tak, že jsem měl někdy strach, aby mi nezačal létat po místnosti. Hrát hry na něm šlo jen v zimě u otevřeného okna. V parných letních dnech se vypínal i bez výpočetní zátěže. Ale měl jsem ho rád. Byla to vlastně první náhrada za psací stroj. Do té doby jsem články do magazínů posílal v řádně olíznuté obálce. A ten stroj měl ještě na klávesnici β. Matematické symboly se „sázely“ tužkou. Bylo to všechno trošku pomalejší, zato rozvážnější.

Nekupuji zboží ve fiktivních slevách. Nešílím z toho, abych vydražil v aukčních síních něco v konečném důsledku za cenu vyšší, než je ta reálná. Nevím, proč je tak populární o všech těchto projektech psát a mluvit jen proto, že běží na serverech připojených k internetu.

Nemám rád mentorování a stesky nad tím, jak dříve bylo líp. Nebylo. Ale dříve velice atraktivní témata informačních technologií, pokroku a zajímavých zpráv z této oblasti zdegradovaly na konzumní úroveň ne nepodobnou recenzím kečupů a zprávám o výhodných akcích v supermarketech v oddělení salámů.  

4. 3. 2011

Autor: Oldřich Klimánek