Microsoft na CES zklamal. Kde je nějaká inovace a styl?

Letošní ročník veletrhu CES patřil k nejnavštěvovanějším v historii – výstavu spotřební elektroniky a rozličných digitálních hraček navštívilo kolem 140 tisíc lidí, což překonalo všechna očekávání. Tento ročník byl ještě možná v něčem výjimečný: překvapily firmy, které k největším hvězdám patřit ani neměly, ale technologičtí giganti zklamali. Řeč je zejména o Microsoftu, který si poslední dobou musí na podobných setkání připadat jako sperma v ubrousku: „Co tady dělám?“

Microsoft byl vždycky snadným terčem kritiky, a často neoprávněně. Je to daň za jeho velikost. Jedna z nejslavnějších technologických firem ale v posledních letech těžce dýchá. Finanční výsledky jsou sice kvůli zajetým produktům stále skvělé, ale ve vzduchu stále častěji visí otázky nad jeho budoucností – firma bez vizí může lehce spadnou do průměrnosti.

Zatímco spousta na CES 2011 vystupujících firem ukázala světu nové hračky a to, co leckdo může nazvat průlomovými přístroji, jež tvoří a tvořit budou trendy ve spotřební elektronice, zábavě, komunikaci a dalších oblastech, Microsoft "šokoval" pouze odborníky – ale na spotřebitele, pro které se CES koná, nepřipravil vůbec nic. A šok to navíc nebyl šokující ve smyslu inovace Microsoftu – šlo o nutný krok, poddání se současnému vývoji v IT.

Tím překvapením bylo oznámení, že budoucí verze Windows poběží na architektuře ARM. Jste šokováni? Patrně ne. Takové oznámení mělo přijít na konferenci profesionálů, ale určitě ne na CES.

Na osobních počítačích používáme procesory s instrukční sadou x86-64, které vyrábí Intel nebo AMD. Procesory typu ARM si v době PC ale žily vlastním životem a obsadily ostatní segmenty trhu, našly si cestu do spotřební elektroniky, přehrávačů, herních zařízení, mobilních telefonů a jiných moderních mobilních zařízení (včetně iPadů, iPodů apod.). A informace, že budoucí verze Windows poběží na ARM, musí spotřebitele opravdu těšit...

Role ARM procesorů je bezpochyby stále důležitější. Hodně technologických firem je už dlouho používá v rozličných přístrojích. A teď, po všech těch dlouhých letech, se k nim naplno přidává i Microsoft, který konečně svou vlajkovou loď jménem Windows připraví tak, aby na těchto procesorech spolehlivě běžely.

Problém je, že Microsoft se pro ARM nerozhodl z vlastní iniciativy a v rámci vize, ale naopak se musel poddat současným trendům a nynějšímu stavu. Microsoft léta a léta ignoroval vývoj na trhu – dokladem toho jest i fakt, že Windows jsou stále nabobtnalým systémem, který nejde použít nikde, kde není silný hardware. Windows 8 už budou podle všeho jiné – o tom jsme si ostatně povídali v malé sérií článků na téma "Co přijde po Windows". Téma Windows a post-Windows systémů si ale zase nechejme na jindy.

Zpět k Microsoftu a výstavě CES 2011: tolik očekávané vystoupení jejího šéfa Steva Ballmera přineslo jediné. Zklamání a rozpaky. Takové pocity skloňovali komentátoři z řady významných zahraničních IT médií.

Steve Ballmer neřekl prakticky nic zajímavého a jeho vystoupení bylo až příliš krátké. Žádná inovace z kuchyně Microsoftu. Řeči o Kinectu coby rozšíření pro herní konzolu XBox a o jeho prodejnosti nudily. Kinect je už znám delší dobu. To, kolik kusů si kdo koupil, je naprosto nepodstatné. Druhým esem v rukávu měl být Microsoft Surface: stůl s obrazovkou, kterou můžete celou umastit prsty a prohlížet si fotky nebo plánovat trasu. Horste, a to vše za pouhých 7 600 USD, 140 tisíc korun. Surface první generace byl propadák, o který nebyl zájem. Co si Microsoft slibuje od druhé generace, je záhadou.

Přitom se proslýchalo, že Microsoft představí kus Windows 8 a nové tablety s novým operačním systémem a také nové TV/set-top boxy coby konkurenci Google TV a Apple TV. Nic takového nepřišlo. Firma je pozadu. A dříve uvedený Windows Phone 7 se krčí ve stínu iOS/iPhonu, Google Androidu a přístrojů, na kterých běží, včetně těch protivně skloňovaných tabletů.

Není se čemu divit, že IT magazíny, pokud zrovna nežijí pouze z reklamy Microsoftu, nevěřícně kroutily hlavou. Opět se potvrdilo, že Microsoft může být stále jednou z nejbohatších technologických firem, jejíž kečup je v každé domácnosti a společnosti, ale také je tou firmou, která díky své velikosti a složité firemní politice postrádá onu životadárnou chuť do inovací a rychlou přeměnu a vývoj svých softwarových produktů.

Nejde si nevzpomenout na slova bývalého viceprezidenta Microsoftu Dicka Brasse, který loni v únoru napsal pro deník New York Times článek, v němž řekl, že Microsoftu prostě chybí kreativita a snaha o inovace. Brass jako už před ním spousta jiných upozorňoval na to, že Microsoft dlouhou dobu netvoří budoucnost, nevyvíjí přelomové produkty a služby – a jmenoval populární tablety, čtečky elektronických knih, chytré telefony, vyhledávače, systémy digitální hudby a v neposlední řadě také webové služby.

Brassova skupina přitom na čtečce knih i tabletu pracovala před deseti lety (2000, resp. 2001). Ovšem tyto snahy o inovaci se opět neprotavily do realizace. A bývalý viceprezident Microsoftu vinu vidí v bojích uvnitř firmy a její těžkopádnosti.

Dlouhá léta probíraným tématem, které se čas od času vrátí na světlo, je, že by se Microsoft měl rozdělit. Pokud si jednotlivé skupiny konkurují v rámci jednoho celku, firma trpí. Takhle by jejich konkurenční zápolení vedlo naopak k oživení a inovacím. Samozřejmě, že dobrovolné rozdělení tohoto kolosu v blízké budoucnosti nepřipadá v úvahu.

Druhým, poněkud omezenějším, pohledem je, že Microsoft svou původní misi splnil. Osobní počítače jsou díky němu opravdu takřka všude. To je zásluha, kterou redmondské firmě už nikdo neodpáře. A na PC bude MS kralovat nadále. Proto některé hlasy říkají, že bychom od něj neměli čekat víc a víc a ignorovat fakt, že není úspěšný na všech segmentech trhu, do kterých se snaží promlouvat. Jenomže otázkou opravdu je, zda firma bez inovací a bez schopnosti se okamžitě přizpůsobovat trendům ve spojeném světě IT a spotřební elektroniky má šanci na světlou budoucnost i v oblastech, ve kterých vládne.

Bohužel, CES byl zase jedním střípkem, který dává za pravdu spíše skeptikům.

21. 1. 2011

Autor: Oldřich Klimánek