Jak čeští politici (ne)pomáhají rozvoji internetu

Podle postupů příprav nové české vlády můžeme těžko očekávat, že by někdo z budoucích ministrů chtěl jakkoliv pomáhat rozvoji internetu. To by ještě nemusela být taková tragédie, pokud však nebudou svými zásahy politici internetu škodit podobně jako v minulosti. Podívejme se na některé příklady.

Zvýšení daně z přidané hodnoty 

Je překvapující, že proti zvýšení daně z přidané hodnoty za používání internetu se hlasitě neozval nikdo z téměř dvousetčlenné armády úředníků ministerstva informatiky včetně samotného ministra, 200 poslanců, 81 senátorů, 17 členů vlády se stovkami různých poradců, náměstků, zástupců náměstků, vedoucích odborů a dalších lidí placených státem. Nikoho nenapadlo navrhnout, aby se vyjednavači o podmínkách vstupu do Evropské unie alespoň pokusili vyjednat nezvyšování daně z přidané hodnoty za používání internetu. Výsledkem bylo zvýšení ceny internetu pro koncové uživatele o 16%, které bylo velmi mírně korigováno snížením DPH z 22% na 19%. Zvýšení daně se projevilo v nižším využívání internetu domácnostmi. 

Ministerstvo informatiky nebylo schopné plnit svoji funkci při prosazování základních věcí, a tak se zdálo být jasné, že je jen otázkou času, než bude zrušeno. Ministerstvo má však velké štěstí, že si nejpravděpodobnější budoucí předseda vlády vždy rád zavazoval své okolí přidělováním státem placených funkcí. Těžko tak bude usilovat o zrušení jakýchkoliv úřadů, o jejichž obsazování by měl v budoucnu rozhodovat. I když se nyní objevily úvahy o sloučení ministerstva informatiky s ministerstvem vnitra, tak podle všeho nakonec v nové vládě ministra informatiky najdeme.

Je jasné, že úředníci a zejména poslanci pracují v prostředí, kdy mají internet „zadarmo“, resp. placený daňovými poplatníky, a tak o výši cen placených za internet domácnostmi ani netuší. V tom horším případě mají dokonce politici ze svých zkušeností pocit, že internet vlastně není potřeba a nanejvýš by se mohl hodit k vytahování peněz z kapes daňových poplatníků, kterých by rádi rozdělovali co nejvíce.

Stát jako špatný vlastník Českého Telecomu

Většina politiků v ČR si internet spojuje pouze s výnosem z privatizace Českého Telecomu, který by rádi různými způsoby využili pro své znovuzvolení.  Navíc je v politice stále hodně lidí, kteří synonymum pro podnikání vidí v různých zákulisních opatřeních, které mají potlačit konkurenci. Každý absolvent základní školy ví, že konkurence je hlavním motorem jakéhokoliv růstu. Její skutečná přítomnost ve všech oblastech podnikání Českého Telecomu by jenom prospěla, ale stát při plnění role vlastníka Českého Telecomu spíše spoléhá při udržování hodnoty této společnosti na strategii nastavování různých překážek konkurenčnímu prostředí. K tomu pomáhají různé pokusy k ovlivňování rozhodnutí regulátora, zakázky přihrávané Českému Telecomu bez výběrového řízení a pomalá práce na novém telekomunikačním zákoně. 

Pro jiné politiky slouží Český Telecom i jako velmi výnosná trafika pro různé kamarády. Případ kamaráda Stanislava Grosse bývalého náměstka policejního prezidenta Miroslava Antla je dostatečně znám a bohužel není jediný. Vyhození úspěšného ředitele Eurotelu mělo taky málo společného s racionálním rozhodnutím vlastníka. 

V představenstvu a dozorčí radě Českého Telecomu má být dle stanov dohromady neuvěřitelných 20 lidí. Jejich odměny jsou jednou z nejrychleji rostoucích nákladových položek Českého Telecomu. Je velmi sporné, zda se právě takto investované peníze společnosti vůbec někdy vrátí. Pro politiky bylo hodně nepříjemné, že podstatně ziskovější Eurotel měl pouze 3 jednatele a žádnou dozorčí radu. Proč by taková bohatá firma nemohla uživit v orgánech další lidi? Řešení se našlo rychle. Eurotel zavedl novou pětičlennou dozorčí radu a je jen otázkou času kdy se zjistí, že celkový počet osmi osob v orgánech Eurotelu politikům nestačí.

Státem podporované projekty

Případ Internetu do škol byl popsán dostatečně obsáhle. Jde o jedno z mnoha nejspíše zmanipulovaných výběrových řízení, v rámci kterých stát rozdává miliardy korun, bez ohledu na účinnou kontrolu efektivnosti vynaložených finančních prostředků. Nebyli bychom ani v Čechách, aby se nezjistilo, že za všechna pochybení není zodpovědný vůbec nikdo. Ministerstvo školství mlží a ministerstvo informatiky se nikdy nechtělo neefektivně vydávanými prostředky na rozvoj internetu radši ani zabývat z důvodu, že to nespadá pod jeho působnost.

K již téměř zapomenutým zajímavostem patří nabídka společnosti Český mobil v rámci výběrového řízení o GSM licenci. Ta spočívala v závazku vybudování infrastruktury pro připojení 13 000 škol a knihoven k internetu během 3 let. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč společnost Český mobil GSM licenci za výhodných podmínek dostala. Český mobil nabídl státu připojení prostřednictvím technologie obousměrného satelitního spoje od firmy Gilat (dnes podobné řešení nabízí v Česku Tiscali). Úředníci ministerstva školství však navrhovaný způsob odmítli se zdůvodněním, že by internetová data opouštěla území České republiky prostřednictvím využívání technologického centra v Německu a mohl by tak být porušen zákon o ochraně osobních údajů. Tento argument zní v dnešní době neuvěřitelně. Ať už byl skutečný důvod jakýkoliv, důsledkem je, že se stát vzdal zhruba půl miliardy korun, které měly být do rozvoje internetu v regionech Českým mobilem investovány. 

Zatímco v jiných státech evropské unie existují programy, které daňově zvýhodňují nákupy počítačů, výukového software a internetového připojení do domácností, u nás rozdávají politici raději peníze ze státního rozpočtu například prostřednictvím mimořádných předvolebních sociálních dávek.

Abych jen nekritizoval, tak je třeba říci, že k jednoznačně kladným výsledkům práce ministerstva informatiky patří vytvořeníportálu veřejné správy, který však zatím zdaleka neobsahuje všechny potřebné informace. I když se nejedná o jediný výstup práce ministerstva, tak jednoznačně jde o doposud jediný skutečně viditelný výstup, který se pozitivně dotýká uživatelů internetu. Ponechávám pouze na čtenářích, zda by za roční částku přes 100 milionů Kč, kterou nás dnes ministerstvo informatiky stojí, nedokázala soukromá firma získaná v nezmanipulovaném výběrovém řízení nabídnout více. 

Výčet pochybných zásahů politiků zdaleka není úplný, ale podle mého názoru zcela jasně dokládá, že námi zvolení zástupci doposud rozvoj českého internetu spíše zpomalovali. Jako z jiného světa nám může připadat snaha amerického prezidenta o trvalé osvobození uživatelů od placení daní za využívání internetu. K rozhodnutí amerického prezidenta sloužily podklady o výši potenciálních ztrát, které by znamenalo pomalejší zavádění rychlého internetu pro celou americkou ekonomiku. Podobným logickým argumentům naši vládní úředníci nikdy příliš nerozuměli a v blízké budoucnosti tomu nebude jinak. K ochotě politiků vládních stran pomoci rozvoji internetu rozhodně nepomáhá ani skutečnost, že prakticky ve všech internetových anketách ukazujících jejich popularitu propadávají daleko více než při posledních volbách do Evropského parlamentu. Proč by pak měli pomáhat internetovým uživatelům, kteří nedokážou ocenit jejich dosavadní „zásluhy“?

Současná politická situace nám nedává příliš nadějí, že by v brzké době došlo k výrazné obměně našich politiků ve vedení země. Ignorace podpory rozvoje internetu postupně povede k závažnému prohlubování rozdílů mezi sociálními skupinami, což se negativně projeví především u sociálně slabších voličů. To by však mohlo zajímat pouze politiky, kterým skutečně záleží na prospěchu svých voličů.

14. 7. 2004

Autor: Tomáš Pětivoký