Digitální komunikace se stále více přesouvá z oblasti “konvenčního” spojení pomocí drátů a kabelů do oblasti spojení bezdrátového. Nejen, že můžeme komunikovat bezdrátově stále rychleji, ale navíc se v této oblasti objevují i stále nové formy a generace služeb. Začneme ale trochu nekonvenčním pohledem na výhledově možnou formu provozu (nejen) “pirátských” serverů.

Piráti možná zamíří do vzdušného moře (a ještě výš)

Piráty jsou podle historie obecně ti lidé, kteří nerespektují nějaký zákonný rámec, obecně přijaté či momentálně platné normy. Jejich vlastní svrchovanost, osobní svoboda či autonomie jsou jim nade vše a z toho důvodu mají zpravidla nějaký problém s mocí nebo úřady. Dnes existuje např. mezinárodní centrála Pirate Parties International, která koordinuje činnost většiny národních tzv. pirátských stran a která se zabývá zejména politickým lobbingem na ochranu svobod jednotlivce na internetu včetně svobody sdílení co nejširší oblasti dat (mj. bez ohledu na klasický copyright). V jistém smyslu je tato situace přinejmenším technicky podobná té situaci, která se vyvinula během 60. let na poli hudby.

Tehdy se bouřlivě rozvíjející rocková scéna setkávala se značným odporem a potíráním ze strany oficiálních struktur v mnoha zemích světa, nejen v tehdejším východním bloku. Proto se příznivci a propagátoři rocku často uchylovali k nelegálním a (pro jistotu i) k policejně těžko dosažitelným formám vysílání této hudby. Ano, jistě už tušíte, že šlo o éru slavných pirátských rádií, která byla často umístěna na lodích.

Ty křižovaly celé týdny a měsíce po moři, v mezinárodních vodách, kam na ně národní orgány moci přímo nemohly. Z palub lodí tedy tehdejší hudební piráti vysílali "diverzní rockovou a nezávislou hudbu" do uší teenagerů ve velké části Evropy (příkladem budiž slavné rádio Caroline, podle jehož příběhu vznikl nedávno i film Piráti na vlnách, nebo dokonce bizarní námořní mikrostát Sealand umístěný na opuštěné těžební plošině).

Z filmu Piráti na vlnách
Foto: Bontonfilm

Podobná situace se později občas opakovala i v 70. a 80. letech, přičemž pirátské hudební vysílačky byly v činnosti nejen na lodích, ale i v jezdících autech či karavanech (snažily se tak vyhnout svému rádiovému zaměření).

Dnešní „piráti“ neskrývají to, že jim záleží i na nerušené činnosti zcela nezávislých serverů. V popisu práce těchto serverů je často neomezené sdílení dat a autonomní politická či zpravodajská činnost (např. server WikiLeaks). V mezinárodní pirátské centrále se proto zrodil nápad umístit dotyčné „nelegální servery“ fyzicky na vysokoletící meteorologické balóny nebo na Sluncem poháněné a stále létající vzducholodi. Ve výšce mnoha km nad zemí bude moci policie skutečně zasahovat jen velmi těžko. Nicméně nápad je jen pouhý začátek.

Jeho praktická realizace bude věcí technicky i finančně náročnou, zvlášť pro občanské „pirátské“ skupiny. Již se však uvažuje, že k zachycování signálu z létajícího serveru se bude moci používat program Skygrabber. Ten již posloužil např. iráckým hackerům k zachycení klíčových amerických satelitních signálů a následnému sledování videopřenosů z vojenských bezpilotních letadel nad Irákem.

Jiné návrhy mluví dokonce o vypuštění pirátského satelitu na nízkou oběžnou dráhu kolem Země. To by sice bylo finančně ještě náročnější, ale už bez dalších nároků ohledně dalšího úsilí či zásahů. Satelit by pak mohl pracovat téměř „navždy“.

Když si někdo chtěl vybudovat místní Wi-fi síť, musel dodneška především rozmístit a aktivovat jeden nebo více přístrojů pro podporu této sítě - bezdrátových routerů. S novou formou Wi-fi, nazvanou příznačně Wi-fi Direct, to však už nebude nutné. Přístroje se pak mezi sebou “domluví samy”, podobně jako počítače v sítích peer-to-peer.

Wi-Fi bez hotspotů 

Spojení firem zvané Wi-Fi Alliance schválilo novou a pokročilejší formu  bezdrátových wi-fi sítí. Jde vlastně o nový standard softwarových protokolů obsluhujících příslušné wi-fi adaptéry. Ty pak již nebudou potřebovat bezdrátové routery či hotspoty jakožto "serverové" zprostředkovatele signálu. Tento standard získal jméno Wi-fi Direct a umožní přímé spojení všech přístrojů vybavených novým standardem mezi sebou. Může se jednat o notebooky, tablety, kamery, displeje a TV, chytré mobily, přehrávače multimédií, tiskárny, paměťové karty či pevné disky.

Bezdrátové datové spojení mezi těmito přístroji na bázi peer-to-peer bude možno navázat prakticky všude, aniž by tam musela být vybudována nějaká pevná bezdrátová infrastruktura, být k dispozici access point či hotspot. Jedním z prvních bezdrátových adaptérů či karet na bázi tohoto standardu je Intel Centrino Advanced-N 6200.

Pro některé dosavadní karty bude toto zdokonalení proveditelné dokonce jen čistým upgradem softwaru. Zároveň technologie Wi-fi Direct patrně učiní zbytečnými adaptéry typu Bluetooth (2.0), jelikož je asi 25x rychlejší (250 Mbps). Dosah této technologie je zhruba na úrovni dnešních domácích bezdrátových sítí (180 metrů). Důležité je, že ke spojení stačí, když ze dvou vzájemně komunikujících přístrojů je pouze jeden vybaven technologií Wi-Fi Direct. Druhému bude stačit klasická wi-fi karta.

Zatímco u nás se dosud jen těžce a pomalu prosazují mobilní telefonní sítě třetí generace, 3G, svět už pomalu ale jistě směřuje k ještě rychlejší “mobilní” generaci čtvrté, 4G.  Aktuální vývoj by se dal snad asi nejlépe popsat slovy, že jde o generaci tří a půltou, i když se zde již v předstihu leckde setkáváme s marketingovým označením 4G  (jde o datové technologie typu WiMAX či LTE). Některé tyto sítě budou mít také podporu spojových satelitů s neobvykle velkými anténami.

Družice s obrovskou anténou bude vysílat mobilní signál sítě 4G/LTE

Americká komunikační firma LightSquared si nechala od firmy Boeing postavit fenomenální spojový satelit s názvem SkyTerra1 a ruská nosná raketa Proton ho vynesla do vesmíru 14. listopadu. Jeho zvláštností je fakt, že nese rekordně velkou anténu, zatím největší v rámci všech komerčních satelitů. Jde o “talíř” zhruba o průměru 22 metrů, větší antény mají už jen některé špionážní družice.

Díky tomuto vybavení bude satelit schopen pokrývat datovým mobilním signálem čtvrté generace (síť LightSquared 4G-LTE) ta místa na území USA, kam nedosáhnou regionální a lokální pozemní vysílače (půjde zhruba o 40 tisíc stanic). Signál bude dostatečně silný i pro malé přijímací anténky v mobilních telefonech. Síť se postupně rozběhne v r. 2011, kdy se také k prvnímu satelitu na orbitě přidá druhý. Půjde vlastně o první integrovanou a kombinovanou satelitně-terestrickou mobilní síť. Také další firmy budují své „pre-4G“ sítě podobného charakteru. 

8. 12. 2010

Autor: Redakce ADSL.cz