Lidé si sami žádají stále více reklamy

Na co George Orwell při psaní svého románu nepomyslel? Proč se mýlili spisovatelé sci-fi románů? A proč si lidé žádají sami stále více reklamy?

Na světě existují různé záhady. A jednou z nich pro mne navždy zůstane lidské pokrytectví.

Například na jednom internetovém fóru jsem si zčásti překvapeně, zčásti pobaveně četl názory uživatelů na reklamy. Původní článek byl o tom, že autorovi reklamy v televizi vadí tím, že se zvedne hlasitost, musejí pak doma hned ztlumovat nebo přepínat, navíc reklamy přijdou v nejemotivnějším okamžiku filmu. Brzy zjistili i další negativum, totiž že televizní stanice vysílají reklamy v podstatě ve stejnou dobu, tudíž není kam přepnout.

Překvapivě se v komentářích ke článku do autora jiní čtenáři drsně pustili. Ať se tedy nedívá na televizi, když mu to vadí, ať si uvědomí, že z reklamy je ta ubohá televize živa, že reklamy patří neodmyslitelně k našemu životu, tak ať se s tím chlapec kouká smířit.

Jeden názor šel proti ostatním, ale přišel mi zajímavý. Odkazoval na skutečnost, že když vznikly placené kabelové televize, bylo to proto, aby předplatitelé nebyli rušeni reklamami. Pak se začaly reklamy nenápadně vtírat i sem. A nikomu to nevadilo. Když si uživatelé zvykli na malé porce reklamy, za kterou v podstatě platili, dostalo se jim posléze větších porcí reklamy. Ne sice ve filmu samotném, ale v dlouhých blocích před a po.

Dokonce se objevuje reklama i v počítačových hrách, které nejsou levné. Dá se říci, že si ji lidé sami vyžádali svým laxním přístupem. Místo aby kabelové stanici nebo výrobci PC hry začali nadávat, za co a proč si to tedy platí, jako ovce na porážku si nechali vymývání mozku dobrovolně líbit.

Ani u komerčních stanic bych problém reklamy neviděl tak jednoznačné. Argument „televize je zadarmo, musí vysílat reklamu, ale hlavně že za ni nemusím platit“ se časem ukázal jako poněkud lichý. Komerční televizi platíte zprostředkovaně – cena reklamy se projevuje na vyšších cenách zboží, které si kupujete posléze v obchodech.

Všechny ty jogurty, vložky, kapsle do myček na nádobí, prací prášky, pomazánky, čokoláda, osvěžovače vzduchu, piva, pojištění, půjčky a podobné násilím nám nucené výrobky ve své ceně skrývají právě onen rozpočítaný poplatek za reklamu.

Tohleto „reklamní“ a „stádní“ myšlení je myslím pro lidstvo současnosti příznačné. Díky podobné naivitě lidí komerční televize vysílají nepřetržitý proud reklamy, jen sem tam přerušený filmem či seriálem. Aneb jak říká můj skorošvagr: I debil má právo na své filmy. :-)

Možná se není čemu divit. Svět reklamy je krásný, zářivý, slunečný, všichni lidé usměvaví, zdraví, bez problémů. Prádlo je krásně bílé, děti moudré a chytré a nezlobí, zkrátka moderní pohádka. Problém samozřejmě nastane, když někdo uvěří, že reklamy jsou pravdivé...

Spisovatelé sci-fi si budoucnost lidstva také představovali růžově. Rusové společně s Američany budou družně spolupracovat na kosmickém programu a dobývat vesmír. Mars bude pokořen minimálně v roce 2000 a odtud se vydáme dál ke hvězdám. Dnes je jasné, že šlo o pohádky, kterými si lidstvo mastilo ego.

Když psal Geroge Orwell svůj román 1984, asi netušil, že žádný Velký bratr nebude potřeba. Vždyť lidé sami cpou všem kolem sebe své soukromé a intimní údaje ani ne pod nos, ale přímo do chřtánu. Není nutné, aby nás sledovaly kamery, protože sami se natáčíme na video a rveme je na všechny možné sociální sítě. Nikdo nemusí sledovat naše finanční transakce nebo mobilní telefony, protože život některých jedinců můžeme sledovat div ne on-line, včetně přímého přenosu z WC.

Prostě si lžeme do kapsy a na vše najdeme omluvu. Pokládáme se za moudřejší a civilizovanější, než třeba ve středověku. Přitom ve středověku měli jen 10% daň, každou neděli volno a na svátky (a že jich bylo!) také. Kolik zaměstnanců by dalo za volnou neděli ruku do ohně! Rovněž platilo, že kdo měl velkou zodpovědnost, v případě chyby hodně platil.

Dneska ne, dneska se obyčejný občan vyděsí Řeckem, velkým dluhem, a řekne se mu, ty musíš šetřit a dluh zaplatit. A lidi jak ovce kývají, ano ano. Lidi, co své daně platí celý život v pořádku. Ale třeba takový pan Kalousek, který za tu mizérii byl osobně zodpovědný v souvislosti se svým postem, pošle obyčejným lidem složenku. Za své dluhy. A věřím, že by ji za něho hodně lidí zaplatilo.

Prostě „reklamní” myšlení. Raději uhneme, raději mlčíme, raději nic neděláme. Zodpovědnost přesouváme na jiné. A cokoliv, co je nám nepříjemné, si omluvíme. Abychom ve svých očích nevypadali jako padavky. Ze zlodějů a vrahů máme národní ikony a div ne bojovníky za svobodu. A bojovníky za svobodu bereme jako podivíny a slabochy.

A tak jen houšť do nás. Více reklamy, více odírání, více zlodějů a vrahů. Asi to potřebujeme. Abychom si mohli stěžovat. To jediné nám ještě jde. Jen žádné osobnosti s vlastním názorem. Ještě by začali přemýšlet!
 

18. 9. 2010

Autor: Jan Lipšanský