Datové schránky - roční dítě s mnoha nemocemi?

Byly nebyly jednoho dnes spuštěny datové schránky. Podle některých to byla událost desetiletí, podle jiných to byl největší průšvih veřejné správy za minimálně stejnou dobu. Ať už je to, jak chce, datovými schránkami už můžeme posílat zprávy už více než rok.

Než začneme bilancovat, co všechno se stalo, je potřeba zopakovat některé základní skutečnosti. Pokud si vybavíte obrázek eGona (to je ten panáček, na němž ministerstvo vnitra ukazuje, jak jednou co bude), neujde vám, že mozek není stále ještě v provozu.

Mozek jsou základní registry, jejichž spuštění posunula úřednická vláda na 1. 6. 2011. Datové schránky jsou jakési ruce a nohy, nebo cévní soustava, chcete-li. Máme tudíž bezduché tělo bez hlavy, které tak nějak vegetativně funguje, ale že by z jeho konání byl někdo příliš nadšený, to se říci nedá. Přesto datové schránky našly svoje každodenní využití a systém se oproti předpokladům nezhroutil, ani nebyl napaden hackery a sabotován.

Podle posledních čísel se ale datovým schránkám - i přes jejich polovičaté využití - daří docela dobře. Přes všechny stížnosti a rozčilování se ze stran právnických osob i stran orgánů veřejné moci je zákon zákon a po roce se z datových schránek na mnoha místech stává zvyk a tím i železná košile.

Také fyzické osoby si začínají pomalu ale jistě uvědomovat, že do budoucna to bez datových schránek nepůjde a jejich počet volným tempem narůstá. Jakmile budou spuštěny dnes již mytické registry (všichni o nich mluví, ale nikdo je zatím neviděl), dá se předpokládat další časoprostorový skok.

Několik čísel

Ale vraťme se k číslům. Česká pošta oznámila překročení 15 milionů zpráv. Vzhledem k tomu, že se vlastně jedná o číslo za tři čtvrtě roku, je to množství skutečně úctyhodné. Pokud vás zajímá, kolik stát ušetřil, dá se to spočítat poměrně jednoduše. Ze zaslaných zpráv patří cca 80% orgánům veřejné moci. To je tedy asi 12 milionů zpráv. Orgány veřejné moci za zprávy neplatí, ale peníze jdou přímo z rozpočtu. Cena jedné zprávy i nadále zůstává 17,90 Kč, ale cena papírové obdoby do 50 g je 26 Kč. Stát tedy šetří na každé zásilce minimálně 8,10 Kč. Pokud tedy zaokrouhlíme výsledek, ušetří stát za rok cca 100 milionů korun. Odhlédneme-li od toho, jak titěrná je to částka byť v našem deficitu, dá se to považovat za slušný výsledek.

Pokud si někdo z uživatelů datové schránky přímo zamiloval, jsou to exekutoři. Jedna z kanceláří již dokonce odeslala kolem 30 tisíc datových zpráv. Dá se předpokládat, že si exekutoři vyvinuli vlastní software, který jim ulehčuje odesílání, je vidět, že neponechali nic náhodě. Jsou to právě oni, kdo zvýšil efektivitu práce a ušetřil spoustu peněz. Exekutoři jsou totiž také orgány veřejné moci, i když vydělávají na sebe. Pro ně jsou tedy datové schránky ultravýhodné. Do budoucna se snad dá počítat s tím, že užitečnými shledají datové schránky všichni a ty se stanou nedílnou a oblíbenou součástí veřejné správy jako Czech pointy.

Situace na soudech

Problémů přesto zbývá k řešení stále dost. Např. soudy stále ještě řeší problémy s komunikací stávajících formulářů s datovými schránkami, i když je pomoc dávno vyvinuta, jen zkostnatělá kola byrokracie se točí stále velmi pomalu. Adobe vyvinulo speciálně pro justici pomůcku, které odešle označenou informaci z pdf přímo na příslušné místo ve formuláři, čímž justice ušetří doslova stovky člověkohodin za týden. Až bude pomůcka zavedena do praxe, soudní úřednice si velmi oddychnou a odpadne jim větší část práce, která jim loni kvůli zavedení datových schránek přibyla. 

Dnes již k úsměvným patří situace přesně dokládající, jakého rázu byly problémy s datovými schránkami. Soudy nepřistupují do schránky v klasickém rozhraní, ale zprávy se jim stahují přímo do jejich vlastních aplikací. Jaké bylo jednoho dne překvapení, když se do datové schránky nešlo přihlásit. Vzhledem k tomu, že soudům i státním zastupitelstvím plyne lhůta, dokdy musí být věci vyřízeny, jednalo se o skutečný problém. Naštěstí se velmi brzy zjistilo, že se incident stal přesně devadesát dní od spuštění provozu schránky. Heslo zkrátka vyexpirovalo. Zatímco v klasickém rozhraní se objevuje výzva ke změně, soudy nic podobného neměly… Podobných „much“ justice zaznamenala více než dvě stě…

Co na to John?

Další podstatnou otázkou je náhled Radka Johna na problematiku registrů a datových schránek. Zde se dá - pokud nový ministr zůstane věren své rétorice - očekávat nový vítr do plachet elektronizace veřejné zprávy. Není totiž v současnosti lepší způsob boje proti korupci, než správné připravení registrů a jejich včasné spuštění. A bez datových schránek bychom zase měli na scéně mozek bez rukou a nohou. Pro teorii podpory datových schránek novou vládní garniturou svědčí i fakt, že jejich duchovní otec Zdeněk Zajíček byl u koaličních vyjednávání týkajících se právě boje s korupcí. Po půlroční stagnaci se tedy dají očekávat na poli datových schránek mnohé novinky, a to ihned po konsolidaci poměrů.

Na závěr proto můžeme říci, že datové schránky za první rok svojí existence neoslnily. Neměly k tomu jako dítě ODS s Martinem Pecinou na ministerstvu vnitra ani předpoklady. Přesto za ně hovoří výsledky, které nejsou nejhorší. Datové schránky ale především nejsou projekt, který by se měl a dal hodnotit po prvním roce, když zatím nebyly implementovány další kroky přerodu veřejné zprávy.

Bez jakýchkoli pochyb se jedná o projekt s vizí budoucnosti. Dá se polemizovat o tom, zda velký bratr registrů je ideální řešení, ale jak se schránky projevily během prvního roku, tak se zdá, že se nejedná o řešení špatné. 

8. 7. 2010

Autor: Richard Klíčník