Udat za pirátskou kopii filmu nebo softwaru vás může kdokoli. Média šíří strach a bludy (2)

Česká protipirátská unie si v médiích stěžuje na špatnou návštěvnost českých filmů v kinech, na kolabující videopůjčovny nebo malé výnosy z prodeje DVD. Stejně tak hlásá, že uživatelům, kteří si jen doma stahují data pro osobní použití, hrozí postihy. Opět se objevuje varování před udáváním a slova o slídicích detektivech na p2p sítích.

Minulý týden jsem zde téma pirátství, které se poslední dobou objevovalo v médiích ve velké míře, napsal článek, který byl jakýmsi prvním dílem. Byl věnován organizaci BSA a také posledním případu, kdy se Česká protipirátská unie pochlubila, jak se zasloužila o dopadení 16letého chlapce provozujícího web, na kterém lidé mohli zdarma sledovat filmy nebo si je stahovat.

Dnes bych na to rád navázal – je totiž znepokojivé, s jakou frekvencí se téma pirátství začalo objevovat v novinách. Nejde přitom o problematiku pirátství jako takovou, ale o znepokojivou formu, jakou nátlakové skupiny typu ČPU o „pirátství“ hovoří. Jak jsem psal v minulém článku, společným jmenovatelem jednostranných článků je šíření strachu mezi lidi, nabádání k udávání, nepravdy o číslech zábavního průmyslu, fabulace, účelová prezentace dat, jejich svévolná selekce a zamlčovaní stěžejních faktů.

Blud #1: Český filmový průmysl v ohrožení

Novinky.cz, resp. Právo přinesly v krátkém časovém odstupu například článek s titulkem Protipirátská unie chce víc bránit české filmy. V něm stojí, že „nelegální šíření pirátských kopií nových českých filmů na internetu dosáhlo nebývalé intenzity“ a Česká protipirátská unie chystá nová tažení proti pirátům. Celý článek opět stojí na slovech ředitelky ČPU Markéty Prchalové, která řekla: „Situace je opravdu špatná. Dokonce tak, že už životně ohrožuje český filmový průmysl.“

A pokračovala: „Nejenže už i v kinech byla loni návštěvnost špičkových domácích filmů jako Protektor nebo Tři sezóny v pekle docela špatná, ale zejména výnosy z DVD distribuce razantně klesají a videopůjčovny jako segment trhu vyloženě kolabují.“

Protipirátská unie se zase snaží vyvolat dojem, jak je na tom tato oblast průmyslu špatně v důsledku pirátské činnosti, tedy internetu a lidí, co si stáhnout rozmazané AVI. Dále v článku dokonce uvádí, že podle jejího odhadu takto producenti a distributoři přišli o 1,2 miliardy korun.

Tématu filmů na DVD a návštěvnosti kin jsem psal v poměrně obsáhlém článku Nenažranost hudebního a filmového průmyslu. Způsobili jsme škodu ve výši 250 mld korun. V něm jsem uvedl oficiální čísla prodejnosti jak hudebních alb, tak i DVD (včetně levných) a také návštěvnosti kin.

Připomeňme, že rok 2009 byl pro kina zvláště úspěšný – kina loni vygenerovala rekordně vysoké tržby ve výši 1,251 miliardy korun.

Protože za rok 2009 nejsou dostupná oficiální data o prodejnosti DVD, postačí čísla z roku 2008. Tehdy rekordně stoupl prodej levných DVD na hodnotu neuvěřitelných 120 milionů kusů. Rekordní počet se prodal i klasických drahých DVD s novými tituly – 2,84 milionu kusů. Rekordní je současná prodejnost i Blu-ray disků. (Všimněte si ale dramatického rozdílu mezi prodejností drahých DVD a těch levných z pultů trafik. Přesto častým argumentem protipirátských organizací je, že míra pirátství se neodvíjí od ceny díla.)

Toto jsou neoblomná čísla – a všechna jsou rekordně vysoká. Z novinových článků citujících pouze Protipirátskou unii však vyplývá, že trh se naprosto hroutí a je potřeba zásahu.

Povšimněte si selekce zpráv a zejména reprezentace dat – ředitelka ČPU si vybrala film Protektor a Tři sezony v pekle, jejichž návštěvnost označila za „docela špatnou“ vedle dalších „špičkových filmů“.

Zapomněla však zmínit, že nejnavštěvovanějším filmem roku 2009 byl právě český film – Líbáš jako bůh, jejž zhlédlo 905 tisíc diváků a který vygeneroval 90 milionů korun.

Kritiky oceňované filmy Protektor a 3 sezony v pekle se na druhou stranu umístily na 38. místě, Protektor na 32. místě. Možná špatný marketing? Odraz diváctva? Piráti určitě nejsou důvodem. Více než 30 filmů předběhlo oba snímky. Proč si je ředitelka ČPU vybrala za příklad, těžko hádat.

Před oběma snímky se umístily české filmy jako 2 Bobule, Peklo s princeznou, Sněženky a machři po 25 letech, Jánošík nebo Ať žijí rytíři. Za filmem 3 sezóny v pekle se umístil jen Hlídač č. 47.

Tolik k reprezentativnímu vzorku Markéty Prchalové.

Ke kolabujícím videopůjčovnám se nemá cenu ani vyjadřovat. Možná ČPU nezaznamenala 120 milionů prodaných kusů levných DVD v ceně stejné, jako je cena výpůjčky filmů z půjčoven. Možná ČPU včele s Markétou Prchalovou si dosud ještě nevšimla internetových videopůjčoven a zejména půjčoven přes moderní platformu IPTV (O2TV a jiné).

V článku se dále za příklad piráty zneužitého filmu uvádí Svěrákovy Vratné lahve – ČPU nebo noviny ale nedoplnily, že – přesto – tento film byl vůbec nejprodávanějším titulem na DVD za rok 2008.

ČPU stejně tak zapomněla tisku říct, že Vratné lahve byly historicky nejúspěšnějším českým filmem – v roce 2007 byl nejnavštěvovanějším snímkem (1,254 milionu diváků), v kinech a vygeneroval tržby ve výši 124,3 milionu korun.

Dalším v článku o katastrofickém stavu kinematografie a pučícím pirátství zmíněným filmem je Bathory. Výkonná ředitelka Asociace producentů Helena Uldrichová Právu řekla, že Bathory byl největší úlovek pirátů. Fascinující – poněkud chybí zmínka o tom, Bathory byl nejnavštěvovanějším snímkem roku 2008, který za 5 měsíců promítání zhlédlo 912 tisíc diváků a který utržil 87 milionů korun.

Blud #2: Trestní stíhání i za stahování

V dalším článku z Práva/Novinky.cz hovoří opět Markéta Prchalová z ČPU. V textu I za pouhé stahování z internetu hrozí trestní stíhání stojí, že „ačkoli právní kroky České protipirátské unie směřují v první řadě proti distributorům, kteří nelegální kopie filmů umisťují na web, podle ředitelky unie Markéty Prchalové si nemohou být před zákonem jisti ani lidé, kteří díla z internetu stahují.“

Autor se však dále nevěnoval stahování jako takovému, ale torrentům. Citován byl oslovený odborník Jan Tichý, který o torrentech prohlásil následující:

„Vy máte na počítači písničky, videa nebo počítačové programy a nabídnete je všem ostatním účastníkům sítě. Oni si pak mohou stahovat vše, co máte u sebe. Výměnou za to si vy můžete stahovat zase všechno od ostatních.“

Pan Tichý pro Novinky.cz ovšem popsal princip fungování p2p sítě typu Direct Connect (DC++), nikoli torrentu. Při torrentu není nutné cokoli sdílet – sdílí se akorát ta stažená část souboru, který člověk v tu chvíli stahuje. Při minimalizaci rychlosti sdílení kousku dat tak uživatel de facto neodešle nic, co by se dalo nazvat dílem (mnohdy se torrent ani zpětně nesdílí).

Síť DC++ je bezesporu příkladem nebezpečné sítě, jejíž uživatelé jsou velice snadno dohledatelní a kteří opravdu musejí sdílet velké objemy dat (aby se k síti vůbec mohli připojit). Otázka torrentů je nejednoznačná, ale sdílet se nemusí nic a objem odeslaných dat při stahování souboru je naprosto minimální – sám o sobě není ani kompletní a ani použitelný.

To, čemu se Novinky.cz chtěly věnovat, bylo stahování dat z internetu – což ovšem článek nesplnil.

Stahování z FTP nebo webu (úschoven typu Rapidshare apod.) není nelegální a lidem, co stahují, nic nehrozí. Krom toho, dnes již torrentové sítě slouží maximálně ke sdílení malých souborů (televizních seriálů) a volně šiřitelného softwaru, který uživatelé sdílejí mezi sebou zejména tehdy, když jsou přetížené oficiální zdroje (což je případ třeba bezplatných operačních systémů). Na torrentech je také spousta studijních materiálů, volně šiřitelných dokumentů i děl začínajících autorů.

Dnešní filmy ve formátu Blu-ray a jiné objemné soubory se šíří přes zcela jiné kanály.

Markéta Prchalová tomu nakonec nasadila korunu, když Právu řekla: „Zatím aktivně nevyhledáváme ty, kdo jen stahují data. I jim však hrozí trestní stíhání a domovní prohlídky, protože podněty podávají i jiné organizace a samotní poškození. Je to hodně rizikové jednání.“

Šíření strachu je tak typickou vlastností těchto organizací, že podobná prohlášení by nikdo už neměl brát vážně. Znepokojivé však je, jak amatérskou, jednostrannou a účelovou práci odvádějí dnešní novináři, kteří bez kritického myšlení dokáží psát články bez ověření dat, bez základních znalostí jednotlivých segmentů trhu a kteří články nedokáží vyvážit byť jedinou pevnou informací, kterou by si sami měli získat.

A co víc, nejsou s to ani za mák zpochybnit jedinou větu a prohlášení nátlakových organizací.

Kopírovat tiskové zprávy z e-mailové schránky nebo nekriticky přepisovat slova z diktafonu dokáže primitivní program. Na to není potřeba člověka vydávajícího se za novináře. Noviny, pomalu i ty tištěné, byly nahrazeny čímsi, co nejde nazvat jinak než sborníkem tiskových zpráv a PR hlášeními.

21. 5. 2010

Autor: Oldřich Klimánek