Neutralita internetu dostala ránu

6. dubna americký odvolací soud ve Washingtonu, D.C. rozhodl, že Federální komise pro komunikace (FCC) nemá právo nařizovat poskytovatelům internetového připojení, jak nastavovat své sítě. To, co teče přes infrastrukturu operátora, je plně v jeho moci. V zásadě tak soud odmítl principy „internetové neutrality“ (nebo také „síťové neutrality“).

Síťová neutralita říká, že lidem by neměl být upírán přístup k obsahu v celosvětové síti. Zastánci principů neutrality volají po tom, aby operátoři nijak nebránili svým klientům v přístupu k určitým webovým stránkám, službám, ale aby se také vyhnuli degradaci některých služeb (prosazují rovnost síťových paketů).  

Odepírání přístupu k určitému obsahu je známo i klientům některých tuzemských operátorů, kteří používají filtry pro blokování přístupu k daným webovým stránkám. Použité filtry mají bránit před přístupem na webové servery s dětskou pornografií a jinou závadnou nebo zákon porušující tématikou. Že se filtry i „mýlí“, je bohužel také fakt. 

Druhá část neutrality ohledně degradace služeb bude jisté skupině našinců určitě také známa – nejčastěji se buď blokuje, nebo uměle snižuje kvalita spojení s bittorentovými a jinými P2P sítěmi. 

To je přesně případ velkého amerického kabelového operátora Comcast. Jak vyšlo najevo už někdy kolem roku 2007, Comcast začal selektivně zpomalovat nebo zcela blokovat určité síťové pakety. Samozřejmě že tato omezení (můžeme tomu říkat řízení datového provozu) nejvíce ovlivňují bittorentové sítě, které mají zatěžovat infrastrukturu operátora. 

Comcast na stížnosti ohledně vědomé degradace provozu reagoval slovy, že jde o nutný zásah – chce tím zaručit, že všichni uživatelé budou mít kvalitní připojení, které nebude trpět pod náporem chronických stahovačů. Podle odhadů je přespříliš aktivních uživatelů, kteří se snaží zálohovat internet, přitom jen malé procento (méně než 5 %). Asi 95 % klientů operátora tak kvůli velké aktivitě menšiny nemá přístup k části služeb jinak přes internet dostupných.

Z našich končin známe podobná omezení, místy i stejná – ještě donedávna všichni velcí poskytovatelé aplikovali proslulý FUP. Datové limity určující, kolik účastník může maximálně měsíčně (nebo denně či týdně) stáhnout dat, načež po překročení daného objemu se aplikovalo buď snížení rychlosti na zlomek nominální hodnoty, popř. se automaticky účtovala data přenesené nad rámec limitu. Tyto restrikce byly, a často ještě jsou, proto označovány pouze za dobrý způsob, jak od uživatelů dostat ještě více peněz nad rámec paušálu. 

Datové limity jsou u nás prakticky minulostí, byť u mobilních datových služeb existují nadále. Klienti si stěžují, že limity v řádu jednotek gigabajtů jsou na dnešní poměry a hlavně proměnu webu a nástup webových aplikací zcela nedostačující. To je pravda, zvláště je-li mobilní připojení posledním způsobem, jak mít broadband. V této souvislosti bych ještě rád odkázal na loňský článek, ve kterém jsme si povídali o nástupu FUP v zahraničí (USA, Austrálie): FUP se vrací. Zkoumá soud neomezená připojení kvůli pirátství?

Tehdy jsme si v článku uvedli, že američtí poskytovatelé včetně zmíněného operátora Comcast začali připojení zatěžovat datovými limity, což byla věc pro tamní zákazníky docela neznámá.

Hlavním důvodem zavedení různých datových pásem, patřičně zaplacených, bylo podle kritiků právě zvýšení příjmů od náročnějších uživatelů, kteří by podle operátorů měli platit víc než lidé, kteří internet používají jen někdy a ke zcela jiným účelům. Kousek textu ze zmíněného článku si v našem kontextu proto dovolím opět citovat:

„Datové limity pro domácí zákazníky zavedla i společnost Comcast. Ta však na rozdíl od Frontier [5 GB] nastavila strop dost vysoko, na 250 GB na měsíc. Přísnější je ale v tom, že pokud zákazník dvakrát za půl roku tento limit překročí, bude odpojen.

K zavádění datových limitů se uchylují i největší američtí poskytovatelé, nejen „lokální“. Namátkou lze jmenovat třeba společnost Time Warner Cable nebo Charter, která hodnotu datových limitů odvíjí od rychlosti přípojky (měsíční limity jsou však z řad těch méně omezujících, pohybují se mezi 100 GB až 250 GB, nejrychlejší přípojky s rychlostí downloadu 60 Mbit/s zůstávají bez omezení; mimochodem zde se limity nazývají AUP ― Acceptable Use Policy). A další poskytovatelé se nechali slyšet, že možnosti zavedení datových stropů zváží až poté, jak se v praxi osvědčí u konkurence.

Nicméně celá situace vypadá spíše tak, že zavádění těchto limitů není nic jiného než změna v obchodní strategii. Síťová infrastruktura těchto společností je na vysoké úrovni a vymlouvat se na její nízkou kapacitu v důsledku přibývání zákazníků je asi hodně naivní.“

Comcast vs FCC

Když v roce 2007 vyšlo najevo, že kabelový operátor Comcast schválně degraduje síťový provoz pro p2p sítě, do případu se vložila americká Federální komise pro komunikace. Vyšetřování shrnula ve zprávě v srpnu roku 2008 a operátorovi nařídila, aby uveřejnil veškeré podrobnosti ohledně „bezdůvodných praktik řízení [datového provozu]“.

Podle regulační komise Comcast svým jednáním porušil pravidla síťové neutrality z roku 2005. Komise tehdy vydala dokument Broadband Policy Statement, jenž obsahuje čtyři principy otevřeného internetu (nebo chcete-li veřejného internetu či „principy přístupnosti internetu“). Podle nich zákazníci mají právo na přístup k internetovému obsahu dle vlastní volby, mají právo provozovat/spouštět aplikace a používat služby dle vlastního výběru (oba body platí za podmínek definovaných zákonem; zkrátka nesmí být při nich porušován zákon), připojovat zařízení nezpůsobující škodu sítím a také mají právo na konkurenci mezi síťovými poskytovateli, poskytovateli aplikací, služeb a obsahu. 

Komise nařídila operátorovi, aby s úmyslnou degradací sítí přestal (aby si pakety byly rovné) a aby všem klientům umožnil využívat služby, které standardně používají klienti ostatních operátorů. Společnost Comcast s tím nesouhlasila a celou záležitost dovedla k soudu. 

Nyní soud rozhodl, že Komise k sankciování kabelového operátora neměla a nemá žádnou právní moc. Hlavní důvod je, že Bushova administrativa před lety internet a jeho poskytovatele zařadila do skupiny informačních služeb, nikoli do komunikačních služeb, které Federální komise pro komunikace může regulovat. Z tohoto pohledu zkrátka Komise nemá do aktivit operátorů co mluvit a tento trh nemůže regulovat. 

Panel soudců prohlásil, že nařízení Komise, Broadband Policy Statement, nemá právní opodstatnění a jedná se spíše o soubor doporučení, nikoli o právně vymahatelné předpisy.

Reakce veřejnosti jsou pochopitelně různé. Nicméně je zajímavé, jak smíšené nálady se objevují – regulace obecně je mezi lidmi vnímána negativně, stačí si vzpomenout na řadu evropských regulačních nařízení ohledně elektroniky nebo různých produktů a jejich parametrů (třeba na proslulá směrnicí nařízená zakřivení banánů, okurek nebo hrbolatých mrkví, které mohly a nemohly na trh). V případě Comcastu by však zásah regulačního úřadu byl pro klienty vítaný: měli naději, že jejich síť bude plnohodnotná a umožní jim využívat služby, které jim operátor odepřel. I odpůrci regulací by tak tuto regulaci uvítali. Ovšem na samotnou regulaci internetu, webového obsahu a služeb, je stále nahlíženo převážně negativně. 

Co vy? Regulovat, či neregulovat?  

9. 4. 2010

Autor: Oldřich Klimánek