Velký třesk povstal z mrtvých!

Velikonoce, čas, kdy povstane z hrobů kde co všechno. Pravda, letos to mohlo být ještě mnohem zajímavější… Sice o týden dříve, ale povstat mohla černá díra, která by nás všechny pohltila. Bylo by to symbolické.

Pochopitelně pravděpodobnost vzniku černé díry byla tak mizivá, že stálo za to o ní mluvit. Zdá se totiž, že i vědci pochopili sílu médií. I o vědě musí být slyšet. A když tu mají možnost konce světa, byli by blázni, kdyby ji nezmedializovali. 

Pokud by tu reálné riziko skutečně bylo, rozhodně by se o něm prostý člověk nedozvěděl (buďme trochu paranoidní a představme si, kolik černých děr za posledních třicet let vyrobil Pentagon!). Takhle ale bylo velmi snadné přilákat miliony očí k tomu, co vědci chystají.

Kdepak, nepovstane černá díra, povstane velký třesk! Nebo alespoň jeho počáteční část. Pravili vědci a jak řekli, tak udělali. Když se na ně tak díváme, je už o dost snazší představit si ony biblické pasáže z Genesis. Možná, že by to bylo trochu jinak, než jak se v Bibli dočteme.

„Budiž světlo", pravil Bůh, ale zjistil závadu na chladicím systému magnetů. "Budiž nové částice do systému", pravil Bůh a paprsek světelný se zjevil, jak byl Bůh plánoval.  

Upřímně řečeno - tato varianta je daleko realističtější, než to, co se nám církev snaží celá ta léta nabulíkovat. Bůh musel být vědec, který musel trochu experimentovat, než to dopadlo přesně po jeho (vzpomeňte si na dinosaury). Úterní pokus nám proto dal nejen spoustu užitečných informací, ale i vhled do podstaty tvoření světa.

A že vědci nejsou Bůh? Ale no tak, dokázali vystřelit dvě jehly ze dvou stran Pacifiku a ty se uprostřed srazily. Uznávám, že průkaznější by bylo, kdyby jejich uchy během letu protáhly alespoň jednoho velblouda, ale mně tohle jako důkaz stačí.

Samotný velký třesk 

Vraťme se ale k samotnému procesu toho zázračného třesku. Technologie jsou mocné a propaganda také. Díky oběma zmíněným visely statisíce nadšených a další statisíce vystrašených na přímých přenosech od urychlovače.

Předně tam bylo spousta vzrušených lidí. Určitě se potili, ale to na monitoru nebylo vidět. Zajímavý byl i výběr moderátorky na internetovém přenosu. To udělali vědci také dobře, protože žádný muž - natožpak muž vědec - by nikdy nebyl schopen takových emocí (tedy pokud by nešlo o zlatou medaili v hokeji na Olympiádě). A i kdyby byl, rozhodně by u toho nikdy nebyl tak roztomilý.

Ona paní/slečna švitořila celá zapýřená o všem, co se právě děje. A bylo proč být celý napnutý, protože podívaná, kterou trhaný přenos nabízel, byla zcela jedinečná a neskonale vzrušující. Stallone i ostatní akční hrdinové mohou takový spád závěrečné scény jenom závidět.

Nejlepší asi bude, když se těm, kteří u toho nebyli, pokusím celý zážitek přiblížit barvitým popisem. Začalo to těsně před třináctou hodinou odpolední. Předně kvalita připojení byla podle těch, kteří byli připojeni se mnou, mizerná. Poptávka po přenosu zřejmě tuze převýšila kapacitu linky, a tak se to celé kousalo a sekalo. I to dodalo celému velkému třesku na dramatičnosti.

Záběry z místnosti plné lidí a novinářů přeskakoval záběr na grafy, na nichž byly vyobrazeny dvě křivky značící pohyb částic, které se mají střetnout. Jako totálního laika mne překvapila skutečnost, že podle grafu neletí proti sobě, ale vedle sebe a jejich dráhy se přibližují a přibližují, zatímco hlas komentátorky už se třese rozrušením.

Těsně po jedné se TO stalo. Křivky na grafech se protly, body se střetly. A ozvalo se jásání. Povedlo se to! Konečně se to povedlo! Nejžárnější den v dějinách fyziky částic! Té radosti! Někteří určitě plakali štěstím ne pro velký malý třesk, ale protože zůstali naživu.

Pak se na událost dívalo nejspíše hodně Varlů Frištenských, kteří ještě během extatického skandování jindy zcela kožených vědců prohlásili: „Teda bylo to hezký, ale že bych to měl vidět dvakrát…“ A skutečně. Pokud by to měl laik srovnat třeba s výletem na Kokořín, musel by se cítit podveden.

Nic nám neukázali! Klidně to mohl být nějaký podvod, protože kdyby to udělali, sežrala by nás přece černá díra! Jako bych všechny ty nevěřící Tomáše slyšel, jako bych je viděl mračit se a láteřit.

A ve skutečnosti se toho stalo tolik! Jedná se o první z velkých pokusů, kvůli nimž byl urychlovač postaven. Konečně se snad podaří objasnit další otázky o materii našeho vesmíru, dokázat existence neviditelné hmoty a mnohé a mnohé další. Jenže to potrvá týdny, během nichž se bude zpětně zjišťovat, k čemu že to v roce 2010, krátce před Velikonocemi v podivné kruhové konstrukci hluboko pod zemí, došlo. Věda vzkřísila po miliardách let velký třesk - tak mi netvrďte, že tyhle Velikonoce nebudou stát za to.

3. 4. 2010

Autor: Richard Klíčník