Všechno naruby tu je

Nejen malý předvolební eintopf o blozích našich čelných politiků a jejich podivných slovech. O neujasněném směřování protipirátské strany. Ale i o tom, že na přechodech pro chodce mají přednost řidiči, v centru Prahy podivní lidé a že o úplatky jde až v první řadě...

Napadlo mne to tuhle, když jsem byl v půlce přechodu pro chodce, na silnici prudce zakvílely brzdy a pan řidič vyběhl ven, aby mi sdělil svůj moudrý názor o mé inteligenci, protože jsem ho nepustil. Přece jsem musel vidět, že on, řidič, jede. Proč jsem na ten přechod lezl? Měl jsem přece počkat, až pan řidič přejede. Hluboce jsem se mu omluvil, netušil jsem, že se změnila pravidla dopravního provozu a přechody pro chodce jsou nyní znamením, že auta mají přednost a řidiči mohou dupnout na plyn.

Pořád mi to bylo divné, až mi došlo, že žijeme v Kocourkově. To není vymyšlené město. Ale náš stát. No ano, těm, kterým to docvaklo dřív, se omlouvám, že jsem takový nedovtipa.

V té chvíli jsem viděl důkazy na každém kroku. Třeba ze zákona se nemá kouřit na zastávkách - a jak tam mnozí vesele přispívají ke smogu v ovzduší. Nebo ze zákona má být nálepka na každé hospodě a restauraci, aby člověk věděl, jestli leze do udírny, nebo do čistého vzduchu. Psi by měl mít každý majitel na vodítkách a uklízet po nich exkrementy. Já když se někdy v noci potácím z hospody a u keříku si ulevím, už mi babičky nadávají. Ty samé babičky, jejichž pes pokojně kálí opodál a já na tom hovínku za chvíli uklouznu.

Ze zákona se nemá během řízení používat mobil, měl by se používat blinkr... ale na co takové vymoženosti a kapitalistické zlozvyky v našem Kocourkočesku? Zde má každý svou pravdu, svůj zákoník, své vlastní potřeby, které prosadí i na úkor potřeb druhých. 

Když vám v USA vleze do bytu nezvaný vetřelec, máte právo ho zastřelit a nikdo vás nebude popotahovat za nepřiměřenou obranu. Jako je tomu v Česku. Prostě Kocourkov.

Není divu, že to zasahuje i internet a politiku. Když čtu některé diskuze pod různými články, obdivuji tu sebejistotu lidí, kteří nemají ani znalosti ze základní školy, co se třeba dějepisu nebo zeměpisu týče, ale rozdávají svá moudra na potkání. A kdo s nimi nesouhlasí, je oceněn nějakou roztomilou nadávkou.

Podobně když čtete blogy našich „významných“ politiků, z nichž čiší humor, jemný vtip, uhlazenost, jemnost - a dokonce, až se bojím to slovo říct, inteligence. Jako fakt, některé ty články jako by psal někdo jiný! (Ha ha, viďte?)

Zkrátka, po přečtení takových blogů nevěřím, že pánové Topolánek s Paroubkem občas řeknou takové divné věci. Zvláště kultivovaný pan Topolánek. Tuhle jsem ho v nějakém zpravodajském šotu viděl dokonce v divadle! Ten určitě nebude urážet menšiny. Nebude tvrdit, že církev vymývá mozky a pak to dementovat, že tím chtěl přispět křesťanskému sblížení. Nebo dělat urážlivá gesta. Či dokonce tvrdit, že žádná krize není!

Stejně tak policisté tvrdí, že centrum Prahy je bezpečné, a těch pár přepadených cizinců a sem tam nějaká střelba v noci jsou podružné detaily.

Stejně tak se v českých supermarketech prodává zaručeně shnilé ovoce a zelenina, které na německém trhu už nikdo nechtěl.

Stejně tak se dnes, v době krize, zaměstnávají jen mladí lidé a ženy, protože jim firma může nabídnout minimální plat.

Stejně tak má Microsoft ve svém seznamu důvěryhodného softwaru vietnamského piráta.

A když jsme u pirátů (a české politiky), hodně mne zklamalo, že se vedení Protipirátské strany nakonec přiklonilo k verzi programu, který v podstatě peče na současné skutečné problémy České republiky a jede podle švédského modelu, který se u nás nedá uplatnit už jenom kvůli jinému historicko-politickému vývoji. Asi jako kdyby Kocourkovští chtěli postavit radnici podle modelu chobotnice na Letné.

Ano, asi by mi to mělo být jedno a měl bych držet hubu a krok, jak se dnes hojně doporučuje. Nebo u televize vypnout mozek – což mi nejčastěji radí ti, kteří ten mozek zatím ještě nezapnuli.

Ale tak nějak mi vadí, když si sem tam zajdu na nějaká zahraniční internetová fóra, co se tam o nás píše. Jak je – cizince – okradli v restauraci U Balbínů, dříve Mušketýrů. Jak česká firma nabízela přes eBay falešné medaile z 2. světové války. Jak se nevyplatí v Praze natáčet kvůli hamižnosti českých rádobypodnikatelů. Jak byl generální konzul americké ambasády v centru Prahy okraden kapsáři. Jak si nemají zahraniční turisté brát taxi a proč. Jak si zahraniční dopisovatelé dělají srandu z našeho prezidenta a některých jeho výroků. Jak v Česku neplatí zákony na ochranu občanů a jak se nedá domoci svého práva.

Ten seznam by byl dlouhý. A tak nějak mi začíná být nepříjemné, že žádné zlaté ručičky, ale že začínáme být ve světě za pitomce. Přičemž nejhorší na tom je, že si za to skutečně můžeme sami.

27. 3. 2010

Autor: Jan Lipšanský