Co je dneska ještě zábavné na internetu

Zábava na internetu. To je něco, co má být vtipné a veselé. I když… Jen si zavzpomínejme na ty dřevní doby, kdy byl internet v plenkách a sloužil zejména pro křečovitou zábavu rozesílanou formou polovičního spamu. To byly časy.

Jistě si vzpomenete, jak to tenkrát vypadalo. Když jste otevřeli mailovou schránku, nalezli jste v těch několika nových - moc jich skutečně nebývalo - minimálně jednu zprávu označenou všeříkajícím FWD. V mnoha případech jich bylo mnoho a mnoho. Stačil pak jediný pohled na odesílatele a měli jste jasno. To vám váš kamarád/tetička/bratránek posílali další zprávu, která ukazovala, jak se po svém (i když zcela neoriginálně a zcela zaměnitelně) seznamují s tou převratnou novinkou jménem virtuální věk.

Když jste už měli čas (a měli jste ho, tenkrát byl internet požitek, který si každý užíval plnými doušky) a zprávu rozklikli, našli jste další z těch zaručeně vtipných textových vtipů nebo úchylný obrázek poupravený ve PhotoShopu, u kterého jste se museli povinně roztrhat smíchy (když už to nešlo s elektronickým dopisem), znovu se nějak poslepovat a se slzami smíchu kliknout na přeposlat, abyste se o tu srandu k popukání mohli rozdělit se všemi dvaceti lidmi, které jste, v těch časech kámen, měli ve svém adresáři.

Tohle nějak - zaplaťpánbůh - vymizelo. Jak to a proč? Zákony darwinismu platí naštěstí i na internetu. Pochopitelně se stále najde pár dinosaurů (nebo spíše neofanů internetu), kteří se k mailu dostanou jednou za uherák - a vždycky mají pocit, že objevují Ameriku.

Takové maily je dobré čas od času číst. Ne pro zábavu, ale z nostalgie. Najdete v nich perly, kterým jste se smáli někdy na přelomu tisíciletí, a říkáte si, že tohle snad ani nemůže být pravda. Že tohle může ještě někoho rozesmát (vzpomínáte si ještě na takové to hnusné dítě s čupřinou a zkroucenou hubou, jak ho měla každá sekretářka z neznámého důvodu vytištěné z první barevné tiskárny ve firmě a pověšené na nástěnce?).

Tak nějak na tento typ humoru přestal dostačovat čas. Desítky nových mailů denně, z nichž alespoň třicet procent musíte vyřídit stůj co stůj, odsunulo samozvané kazatele internetového smíchu šířeného e-mailem na propadliště dějin. Nejen že tenkrát nebyly fejsbůky, ale internet tak nějak sloužil k jiným věcem - zejména pro důkaz toho, jak jsme in, a pak pro tu zábavu.

Jednalo se o únik od konvenčních způsobů, útěk nikoli zpátky na stromy, ale o skok vpřed. Skok světelnou rychlostí a navíc v sedmimílových botách. Dokonalé prostředí, kam se člověk mohl ukrýt před realitou běžného dne.

Politici v těch dobách na internet neměli čas (dnes ho také nemají, ale najímají si lidi, kteří na něj čas mají). Síť pro ně byla prapodivná skládka odpadlíků společnosti, kteří stejně nechodí k volbám, a proto nemá cenu se jimi zabývat.

To byly časy. I těch politických montáží nebylo zdaleka tolik a rozhodně téměř žádné lokální provenience. Ano, jistě, měli jsme tu koláž z fotek šimpanzů a George W. Bushe v jeho nejpříšernějších pózách, ale tím to haslo.

Jenže internet byl v těch dobách pro spoustu lidí jen další sprosté slovo, které by se styděli říct před svými blízkými. K šíření politických nálad sloužila televize a noviny. My na internetu jsme měli klid. Dnes je všechno jinak a nejen politici srší na síti vtipem. Bohužel se v poslední době zdá, že český humor je skoro už jen politický.

Ale dá se tomu divit? Podívejte se na snahy oranžové strany, která internet nechápe, ale je jím zcela fascinována. To, co předvádějí oni, připomíná trochu experimentální vypuštění tlupy šimpanzů (promiň Georgi) do výzkumného střediska NASA. Zjistili třeba, že mohou vydávat i pět tiskových zpráv denně! Zjistili, že guma Šlégr může mít volební klip na Youtube. Zjistili, že mohou vypustit Škromacha na Facebook, aby se mu mohla smát ta vzdělanější polovina (čtvrtina? desetina?) národa. Zjistili, že mohou na internet nahrát fotky svých nepřátel a nesympatizantů.

Už ani ve virtuálním světě není místo, kde by se na vás nešklebil někdo z oranžové party, nebo aspoň jeho veselé heslo. Tak zlé to ještě nikdy nebylo a to bude, věřte mi, daleko hůř. A kam se tedy poděl humor? Přeměnil se v parodii na sebe sama. S internetovými šťouchanci do protivníků pochopitelně přišla dříve pravice a všichni ti, kterým jsou přímo dadaistické snahy těch zleva nevyčerpatelným zdrojem inspirace v přemýšlení nad lidskou podstatou.

Jenže i tady se časy změnily. Dříve se někdo musel nadřít, aby vymyslel nějaký vtip na Paroubka, který by pobavil. Je to dnes potřeba? Není. Zesměšnit se zvládá zcela sám (i když mu to stále neskutečné množství lidí žere).

Pravda, čas od času se objeví nějaká snaha o povedenou taškařici, jako je třeba ta flashovka, ve které můžete lídra oranžových obléci do vytahaných slipů a polepit jej rozprsknutými vajíčky. Čas od času se vyrojí nějaká ta vtipná montáž. Kam se ale všechny tyhle snahy hrabou na oficiální výstupy strany, která s největší pravděpodobností vyhraje v téhle zemi volby.

Že přeháním? Že nemám pravdu? Tak schválně. Jen si pusťte originální video ze závěru sjezdu ČSSD. Sice je sporné, zda nejsou větším vtipem jejich tvrzení o tom, jak skvěle se tu s nimi budeme mít, ale nemyslím si to. Závěrečné vystoupení Michala Davida totiž dodává celé akci ještě obludnější rozměr.

Je to tak. Smích na internetu se proměňuje pomalu ale jistě v hysterii, pot na čele a volání vyšších sil na pomoc. Takže pokud máte dostatek odvahy, klikněte SEM. Upřímně - kdo vydrží do konce, má nárok na panáka i před polednem. (Ne)stojí to totiž za to.

Pokud jste si ale článek přečetli s tím, že se chcete pobavit, mám tu i něco pro vás. Jako odměnu, že jste vydrželi až sem. Strip tvůrce, který si říká Unseen (jeho další práce najdete na adrese http://unseen.bloguje.cz). A budete se smát. Až k pláči.

http://unseen.appspot.com/strip/looks_like_one_flood_was_not_enough

20. 3. 2010

Autor: Richard Klíčník