Za internet bezpečnější - lidem navzdory

Americká armáda nás bude chránit před kybernetickými útoky, zákony před psaním esemesek během jakékoliv jízdy, dokonce pohybu, a tlačítko před internetovou kriminalitou. Zní to možná jako rozumná prevence, ale nejde spíš o nesmysly?

Kyberútok ve virtuálním prostoru

Na počátku byla zpráva: "Výzkumy českých vědců s největší pravděpodobností ještě letos využije americká armáda v ochraně počítačových sítí před kybernetickými útoky. Vědci pracovali na vývoji sofistikovaných programů, které sledují posílaná data přes internet a odhadují, zda by mohla být ve virtuálním prostoru nebezpečná."

Ani u vědomí toho, že běžnou terminologii dnes určují média, protože novináři "milují zkratky", jak jsem se v poslední době několikrát dočetl, jsem se racionálně nedobral toho, proč se tyto a jiné termíny používají i v odborných kruzích, dokonce v názvech projektů a vědeckých konferencí.

Kybernetický je adjektivum od kybernetika - dle původní definice "věda o řízení a sdělování v živých organismech a strojích". Je-li kybernetika věda, proč vědci připustili, aby se čím dál víc používalo toto označení v souvislostech pouťově-scifi-mediálních? Na útocích na počítačové sítě není přece nic kybernetického, stejně jako na vraždě nožem není nic metalurgického.

Podobně je na tom virtuální prostor, který se mediálně prostituuje neméně. Opět jde o naplnění nějakého pojmu lidmi, kteří o něm nemají ani potuchy, leč sedí za otěžemi mediální bryčky a ženou se hlava nehlava dopředu. Slovo virtuální není nijak nové, jako opak "reálného" existuje víc než dlouho. Jen se jaksi dostalo do kontextu s kybernetickým a digitálním a neštěstí je na světě. Je to další módní floskule, protože používat "zdánlivý" je jaksi nemoderní, zastaralé. Uživatelé slov odjakživa dodávali sobě a svým myšlenkám vážnosti výběrem vhodných termínů, aby tím zakryli svou nejistotu a laickost.

Ve zmíněné zprávě by slova kybernetický a virtuální být vůbec nemusela, jsou tam naprosto zbytečná a navíc mimo mísu. Odposlech telefonů, starý jak telefonie sama, probíhal také ve virtuálním prostoru. Novináři nemilují zkratky, milují pouze způsob, jak psát o něčem, čemu nerozumějí. Za tím účelem si vytvářejí onen virtuální prostor a virtuální sémantiku.

Neexistuje žádný kybernetický útok, jde o klasickou nekalou činnost za účelem poškození jiného či o získání nějakých požitků. Jestli se tak děje oštěpem, mečem (včetně laserového), pistolí či klávesnicí od počítače, je přece naprosto lhostejné. Stejně tak je nedůležité, jestli někdo spadne do jámy na mamuty, obere ho taxikář nebo mu někdo ukradne číslo a PIN platební karty.

Další zbytečné obtěžování

Prý se vyvíjí software, který zamezí tomu, aby řidiči mohli za jízdy psát esemesky. Čidlo v mobilu zjistí, jak rychle se jeho majitel pohybuje. Přístroj se po zjištění rychlosti větší než malé zeptá, je-li ten, kdo ho právě drží, řidič nebo spolujezdec. V prvním případě se mobil zablokuje, v druhém se na displeji objeví rychle za sebou několik písmen, které musí uživatel zopakovat. Pokud tímto testem projde, smí esemesku napsat.

Větší nesmysl si lze jen stěží představit. Jak asi vylepšený mobil pozná, že jeho držitel nejede autobusem, tramvají, vlakem...? Popřípadě že nejede neovladatelným dopravním prostředkem a potřebuje nutně požádat o pomoc? Jakým právem hodlá někdo buzerovat uživatele přístroje nesmyslnými testy? Kdo stanoví, jaká odezva je ta správná, když řada lidí není schopna přiměřeně - tedy vzhledem k nějaké normě - bezchybně vyťukávat testovací znaky? Ani spolujezdec není v řadě případů s to neudělat chybu, když ho veze bryčka po oraništi.

Zákon je tupý. Už nyní zakazuje telefonování za jízdy, ale esemeskovat s pomocí hansdfree dovoluje, ačkoli je známo, že nikoli jen telefonování, ale zabývání se čímkoli odvádějícím pozornost od sledování provozu vadí. Telefonování jako takové je přitom až na konci pravých problémů. Řídit jednou rukou není na normálním úseku nic nebezpečného. Sledování navigace z jakýchsi záhadných důvodů nikomu nevadí, ačkoli upoutává pozornost v mnohem větší míře.

Právě ty zmíněné extrémní příklady jsou důvodem pro zabránění podobným snahám kohokoli rozhodovat o tom, kdo a kdy smí esemeskovat. Zase to bude buzerovat ty, kdo nic špatného nedělají.

Za internet bezpečnější

Na počátku opět citace ze zprávy: "Se stále vyšším využíváním internetu se zvyšuje také internetová kriminalita, které je třeba čelit. Internet bohužel usnadňuje také páchání některých trestných činností, jako je šíření dětské pornografie, obchodování s dětmi, šíření rasistických a dalších extremistických názorů, kyberšikana, prodej drog a dalších."

Pominu, že kyberšikana je něco jako kyberútok (viz výše), tedy věcný nesmysl. Jde o klasickou šikanu, která je taková bez ohledu na způsob jejího páchání. Zaměřím se na pokus o prevenci vůči nebezpečnému internetu. Troufám si tvrdit, že internet žádné páchání ani kriminalitu neusnadňuje, jen využívá dalších možností, jak ostatně činil, činí a činiti bude.

Kdyby někdo chtěl být opravdu opatrný a preventivně všemu bránit, zablokoval by rozvoj čehokoli už v okamžiku, kdy se daná technologie objeví. Belle, vymyslels telefon? A jak nám zaručíš, že nebude zneužitý - voláním v noci, voláním za účelem vydírání, sexuálního obtěžování, nabízení nevyžádaného zboží a služeb? Nevíš? Zakazujeme!

Národní centrum bezpečnějšího internetu (NCBI) přišlo s praktickým opatřením zvaným Červené tlačítko. To se nainstaluje do panelu prohlížeče a uživatel, spatřiv nekalý internetový obsah, už nemusí pracně vyplňovat formulář o tom, co viděl, ale odešle stiskem tlačítka podezřelý link rovnou na patologii NCBI. Tam s ním naloží podle zásluhy. NCBI usiluje o tom, aby Červené tlačítko bylo na všech prohlížečích ve všech místech s veřejně přístupným internetem. Připravuje se další verze tlačítka, které umístí na své stránky přímo poskytovatel webové služby. Tím prý dá najevo, že dbá o ochranu uživatelů.

Říkám rovnou, že nemám rád tyto plošné denunciační aktivity, které u nás v nové době zavedla BSA se svou horkou linkou, kde jste mohli anonymně prásknout toho, kdo podle vás užívá nelegální software. Práskačství má u nás dávnou historii, z níž víme, jak snadno ho lze zneužít. Něco jiného je mimořádně vyhlásit odměnu za dopadení nebezpečného pachatele, něco jiného je vyzývat občany k "preventivnímu" hlášení podezřelých osob a aktivit.

Plošné nasazení udávání, nebojím se použít toto slovo, je špatné. Stejně špatné je obhajovat plošné nasazování kamerových systémů tím, že poctivý člověk se nemá čeho bát a sledování s radostí přijme. Právě naopak: slušný člověk se nemá co podrobovat preventivním kontrolám sledováním a oznamováním jeho - možná nekalého - jednání. Slušný člověk totiž hlavně nemá mít co dojem, že může jiné šmírovat a udávat proto, že je slušný.

Problém internetové kriminality je jedna věc, aktivní účast slušných lidí na falešné prevenci vůči ní je věc jiná. Poukazovat na nešvary nemá být občanu usnadněno tím, že bude mačkat anonymně tlačítko. Ať si hezky udělá čas, vyplní a podepíše formulář. Nebo ať zajde na příslušný úřad a hezky konkrétně a sám za sebe, neschován za tlačítko, podá informaci. A tento akt bude samozřejmě transparentní pro jeho okolí.

Slušný člověk se přece za to, že bojuje proti nešvarům, nemá co stydět.

11. 2. 2010

Autor: