Facebook proti (nejen) Paroubkovi

Zdá se, že předseda ČSSD Jiří Paroubek to má na Facebooku těžké – napřed proti němu vznikne vajíčková aliance, pak mu fandí mladí lidé v domnění, že se z něj stane deset mobilních telefonů a aktuálně jej chtějí lidé z předvolebních meetingů vypískat. Facebook je fenomén jednoho kliknutí.

Lidé ze sociální demokracie příliš nové technologie nepochopili, což je konec konců vidět na jejich facebookové stránce nebo na tom, jak „efektivně“ využívají Twitter. Nejsou ale jediní, kdo si s fenoménem sociálních sítí příliš „nepotykali“. A přesto jsou to právě oni, kdo musí řešit jeden problém za druhým. Vše začalo takzvanou vajíčkyjádou, při které se přes Facebook velmi rychle a efektivně zorganizovali lidé a svojí snahou podpořit drůbežárny pokazili socialistům volební kampaň do Evropského parlamentu.

Podle všeho neměla celá akce vůbec zanedbatelný vliv na to, jak volby dopadly. Facebook se stává silným politickým fenoménem i u nás - a je s podivem, že s ním stále nedokáže jinak velmi marketingově zdatná strana zacházet. Aktuální událost na této síti, kdy uživatelé očekávajíc možnost výhry deseti iPhone, nedobrovolně začali jako mladí podporovat Jiřího Paroubka, se stala mediální senzací. Šlo přitom o jedno kliknutí. O to konec konců na Facebooku jde téměř vždy. A my stále příliš nevíme, jaká je cena naší klikací aktivity.

Myslím, že problém je v softwarové výchově. Téměř každý z nás někdy instaloval nějaký program, který po něm chtěl schválení licenčních podmínek. Stejně tak si myslím, že není nikdo, kdo by všechny podmínky četl - a přitom kliknutím na „Souhlasím“ podepisujeme smlouvu mezi námi a výrobcem. Ale na první pohled je to jen kliknutí, co nic neváží. Ani nestojí. Svůj fyzický podpis by většina z nás tak snadno nedala. Přitom ve smlouvách bývá mnohé, s čím bychom bytostně nesouhlasili.

Není výjimkou, že odsouhlasíte to, že výrobce nenese žádnou zodpovědnost za škody, o chybách nesmíte veřejně mluvit a musíte je hlásit na technické podpoře. Nebo že data z vaší činnosti budou užita pro zisk statistik a vylepšení příštích verzí programu. V zásadě není teoreticky vyloučeno, aby se v takové smlouvě objevil i odstavec o tom, že vstupujete do klubu přátel Klementa Gottwalda nebo do podobné organizace. A že je to podvod? Nemusí být, stačí, když je daný program shareware - nikoli například open-source - a členové klubu mají právo daný program používat. Vše může být napsané tučně a stejně to téměř nikoho neodradí.

Přitom při elektronickém bankovnictví nebo nákupech přes internet již dvakrát vážíme, kam klikneme. Schopnost rozlišování prostředí tedy máme. Vědomí, že klik není něčím, co lze vzít snadno zpět, tu  je,  jen je potřeba s ním dále pracovat.

A to odhalil Facebook v plné nahotě právě na Jiřím Paroubkovi. Asi nemá smysl hledat, zda jsou za kampaní jeho poradci, odpůrci či jen mediální postava Petra, která si dělá legraci z lidí. To se asi jen tak nedozvíme. Jisté je, že oné přejmenování bylo ještě relativně nevinné. Lidé se mohli dostat například na listinu těch, kdo podporují nacismus či komunismus. Daný seznam (jistě řádně nasnímán a publikován) by jistě signatářům mohl způsobit velké problémy a postavit je do nutnosti nějakého soudního konfliktu, který by zřejmě nebyl otázkou několika dní či měsíců.

Hlásit se do skupin, které mohou být snadno přejmenovány, je velmi ošidné. Nikdy nevíte, co s vámi správce udělá, jak skupinu změní nebo k čemu ji využije. Neexistuje virtuální facebookový svět a svět reálný jako dvě oddělené entity. Úzce spolu souvisí a klik či čin v jedné oblasti našeho společenského života ovlivní i tu druhou sociální část. Komunitní weby, neboli sociální sítě, jsou opravdu médiem navýsost společenským – nejen proto, že v nich mohou lidé najít své sociální prostředí (inkulturaci), ale také žijí v sociálních vazbách s reálnými lidmi. A s rozvojem těchto sítí bude stále menší rozdíl mezi veřejným prohlášením tady a tam.

Poměrně snadno se dokazují podvody velkého rozsahu, ale ty menší nebudou možná nikoho zajímat. Není nepravděpodobné, že si na podobné akce zvykneme a pak se o nich nebude nikde psát. A je možné, že vás pak budou mít za příznivce Paroubka, homosexuála nebo třeba dlužníka. Asi nikdo z nás nemá nic proti svobodnému vyznání lidí, že chtějí podporovat Paroubka, být homosexuály nebo dlužníky. Vše je svobodná volba. Problém nastává, když jste členy nějaké partaje a ani o tom nevíte. (Kdo by kontroloval všechny ty desítky skupin, jichž je členem?) Nebo již je vaše členství mediálně známo a vaše odhlášení u mnohých může působit spíše pokryteckým než upřímným dojmem.

Zdá se, že budeme muset začít hledat nové cesty a metody, každý sám za sebe, jak se ve světě sociálních sítí co nejlépe orientovat a prosadit. Je potřeba mít na mysli, že vše, co uděláme, bude zaznamenáno a s velkou pravděpodobností také někdy použito proti nám. Tedy nemusí být klik jako klik. To, co na první pohled vypadá lákavě, se může stát brzy velkým problémem nejen ve facebookovém světě.

Příkladem může být opět pan předseda Jiří Paroubek. O tom, že skupinu sám nezaložil, asi nepochybuje nikdo - a pokud tak učil nějaký jeho poradce, vydal jen vysvědčení o své inteligenci a internetové zkušenosti, nikoli o svém nadřízeném. Přesto je to právě Jiří Paroubek, kdo si možná bude muset svoji „podporu od mladých“ užít osobně. Začínají se organizovat skupiny, které chtějí jeho vystoupení na předvolebních setkáních přehlušit pískáním na píšťalky. Asi by podobná aktivita (po úspěších vajčikády) přišla i tak, ale možná by byla slabší, měla by méně času růst a zrát. Dost možná by v ní nebyli ani ti lidé, kteří se jen chtějí proti panu poslanci vymezit a říci, že ho nepodporují.

Jak administrátor skupiny Petr řekl, bylo cílem poukázat na to, že se lidé bez rozmyslu na Facebooku spolčí s kde kým. Poukázat na hloupost představy, že klik na Facebooku nic nestojí a nic neznamená. Že je to jen příjemný kontakt s přáteli. Na Facebooku se ale dnes ovlivňuje velká politika – v Íránu, USA i u nás. A zřejmě dozrál čas k uvědomění si, že svoji neuvážeností mohu pomoci něčemu, o co příliš nestojím. Poučíme se?   

20. 1. 2010

Autor: