SMS - potenciální průšvih

O textových zprávách a následných problémech se mluví spíše v oblasti řízení nějakých vozidel, především samozřejmě v zemích, kde je to stále dovoleno. K zákazu překvapivě nestačí ani masakry způsobené textující osobou, která by se měla starat o řízení. Ostatně vlaková havárie z Kalifornie o tom může mluvit, strojvůdce odeslal poslední SMS pět vteřin před havárií.

V poslední době se ale objevil i další potenciální problém, ve kterém SMS fungují coby digitální verze rtěnky na límci košile. Stále častěji je totiž soudy začínají uznávat jako důkaz v rozvodové při. A pokud neplatí u soudu, alespoň podváděné manželce postačí jako důkaz.

Jedním z příkladů může posloužit stále se vyvíjející aféra golfisty Tigera Woodse, kde jedna z přihlášených milenek prokázala svůj nárok na pět minut slávy právě uloženými SMS s patřičně pikantním obsahem. Podobné textovky stály funkci starostu amerického Detroitu. A nevadského senátora Johna Ensigna sice nadšení kongresmani odvolat nedokázali, ale alespoň manželka podala žádost o rozvod. Starostovi zlomila vaz hlavně skutečnost, že ke svým pikantním SMS používal služební mobil. 

Americká asociace právníků American Bar Association dokonce začala pořádal školení na téma, jak v rozvodovém řízení využívat digitální doklady - od SMS přes historii browsování až po sociální sítě.

O elektronické poště dnes už ví téměř každý, že na počítačích či serverech zůstávají déle, než by se zdálo být možné. O textovce to na první pohled nevypadá být možné, zmáčkneme tlačítko a zpráva rejdí světem. To, že odeslanou SMS vymažeme my, ale ještě neznamená, že to udělá příjemce. A poskytovatelé mobilních sítí navíc SMS ukládají, přitom každý to dělá na jinou dobu. AT&T tvrdí, že je ukládá na maximálně 3 dny, Verizon přiznává 5 až 10 dnů. Ještě horší je to u sociálních sítích, které ukládají doslova všechno.

Dle amerického práva jsou SMS stejně soukromé jako telefonní hovor. To ale přestává platit ve chvíli, kdy je nezamčený telefon opakovaně necháván někde na stole nebo pro chvíle, kdy je podváděná žena a nevěrný manžel na stejném „rodinném“ plánu.

Lidé si ale u mobilů pozor nedávají. Aféra nevadského Ensigna praskla až ve chvíli, kdy si jeho kamarád půjčil jeho mobil a snažil se zavolat své manželce. Přitom zjistil, že Ensign si do telefonu její číslo zakódoval jako tetu Judy. Kamarád celkem očekávaně prošel paměť mobilu, nalezl patřičně razantní SMS a o pár dnů později oba konfrontoval.

Možná je to tím, že máme k mobilu až příliš blízký vztah. Sherry Turkle z Massachusetts Institute of Technology tvrdí, že blízký vztah k mobilům je dán tím, že je nosíme v kapse blízko kůže. Při jejím výzkumu se ukázalo, že pro některé je ztráta mobilu natolik těžká, že ji přirovnávají k úmrtí v rodině.

5. 1. 2010

Autor: Václav Větvička