Před 10 lety měl kolabovat svět kvůli chybě Y2K, „chybě počítačů“

Je to přesně deset let, co ve světě vrcholily přípravy na půlnoc, jíž měl začít rok 2000. Moderní informační a elektronický věk nepamatuje větší návaly katastrofických zpráv o kolapsu přístrojů, sítí a všeho elektronického. „Problém roku 2000“ byl spíše než reálnou hrozbou jen další z novinářských dojných krav a generátor miliardových útrat.

Pro „pamětníky“ to zní opravdu neuvěřitelně, že je to již deset let, co jsme se připravovali na rok 2000. Jistě si tu a tam mnozí zavzpomínají na dobu, kdy jako děti ve školce nebo škole měli za úkol malovat či psát o svých představách roku 2000, jak bude vypadat svět kolem nás, až se přehoupne do dalšího tisíciletí. Doba elektroniky a kyberprostoru skutečně přišla, dnes máme věci, o kterých s chutí psávali jen autoři vědecko-fantastické literatury, ovšem drtivá většina věcí zůstala při starém. Létající auta nemáme, zuby jsou stále zhouba huby a roboti zůstali převážně na kuchyňských linkách. A ulicemi se neustále brodí Škody 120.

Nicméně rok 2000 znamenal pro mnoho lidí i obavu z možných katastrof způsobených stroji. Když zprůměrujeme předpovědi náboženských sekt o příchodu konce světa, asi dostaneme jeden soudný den pro celou Zemi na každý nový rok, ovšem katastrofické scénáře přelomu let 1999/2000 vypadaly reálněji proto, že počítače jsou do našich životů vetkány opravdu hluboko, stojí a padá na nich většina činnosti moderní civilizace.

Pro ty mladší ročníky, které rok 1999 prožily ještě poněkud v IT bezvědomí, připomeňme, že sdělovací prostředky žily v té době tématem „problému roku 2000“, „chybou 2000“, „bugem Y2K“ nebo zkráceně jen „Y2K“. Jednoduše řečeno, existovaly velké obavy z toho, co se stane, až počítače pracující s datem ve dvoučíslicovém tvaru přeskočí na rok 2000. Přechod z roku „99“ na „00“ měl být stroji chápán jako rok 1900, resp. 19100, což mělo spustit lavinu nepředvídatelných, zato katastrofických událostí. 

Byť řada střízlivých odborníků stála za tím, že přechod na rok 2000 žádné větší obtíže nepřinese, média se chytala hlavně těch nejdramatičtějších prohlášení, podle kterých měly kolabovat přístroje v nemocnicích, měly se zbláznit elektrárny (včetně jaderných), letadla měla padat z nebe, měla se zastavit doprava i celý výrobní průmysl a možná měl přijít i kouzelník. Nejdivočejší předpovědi tak v některých jedincích vyvolávaly obavy z možných nechtěně odstartovaných válek mezi mocnostmi světa (chybou softwaru a hardwaru odpálené rakety...), a tak někdo možná čekal zjevení nahého Arnolda Schwarzeneggera a své naděje vkládal do Sarah Connorové a jejího syna. Dodnes vzpomínám, jak rodina jednoho mého kamaráda ze strachu před vzpourou strojů před půlnocí odpojila všechny přístroje z elektřiny a čekala útok zákeřného kuchyňského robota od Horsta Fuchse. 

Že k naplnění katastrofických scénářů nedošlo, víme. Život, i ten křemíkový, jde dál. 

Jak už to tak bývá, jeden tábor lidí tvrdí, že chyba Y2K byla zavčas potlačena modernizací elektroniky, počítačů a softwaru, jiní (mezi které se počítám) naopak tvrdili, že to byla jen nafouknuta bublina – ať už za tím stály různé zájmy, od novinářů po IT experty a IT firmy, které se kvůli Y2K těšily nevídanému zájmu a nevídaně vzrostly i jejich příjmy. Průmysl IT prošel v té době obrovským rozkvětem a firmy si začaly prvně uvědomovat důležitost IT oddělení.

Celkové náklady spojené s chybou roku 2000 nejde snadno vypočítat. Avšak údaje Ministerstva obchodu Spojených států amerických z roku 2000 hovořily o tom, že na opravy této chyby se ve Spojených státech vynaložilo 100 miliard dolarů (tehdy v přepočtu zhruba 3,9 bilionu korun).

Sumu spojenou s chybou nového milénia poté upřesňovaly analytické společnosti, jako například známá firma Gartner, jež v roce 2006 vydala zprávu, podle které se ve Spojených státech na Y2K do roku 2000 vynaložilo 134 miliard dolarů (v tehdejším přepočtu 5,2 bilionu korun), ve světě pak dohromady 308 miliard dolarů (neuvěřitelných 12 bilionů korun). Zbytkové chybky opravované v roce 2000 a 2001 pak podle údajů Gartner přišly ve Spojených státech na dalších 13 miliard dolarů (více než půl bilionu korun).

Říká se sice, že po bitvě jest každý generálem, ovšem při sčítání „škod“ (které však nebyly ani náznakem tak monstrózní, jak nám chtěla nabulíkovat média citující „přední odborníky“) se ukázalo, že rozsah problémů ve státech, které nepropadly panice a chybu Y2K v podstatě ignorovaly (Itálie, Jižní Korea), nebyly o moc vyšší než v zemích, kde byla chyba Y2K považována za bránu do pekel a kde na její opravu padaly závratné sumy.

Někteří si po letech možná i vybaví řadu článků v zahraničních odborných magazínech, ve kterých byl citován profesor Ross Anderson z University of Cambdrige Computer Laboratory, jenž byl zděšen přístupem mainstreamových médií k tomuto problému a vyčítal jim, že stovky tiskových prohlášení, jež chybu Y2K jasně popisovaly v racionálním světle a jako „v žádném případě ne tak katastrofickou“, bezostyšně ignorovala. A psala dále své katastrofy. Američané pro to mají hezké pojmenování, a totiž dávají rovnítko mezi sousloví „main stream media“ a „main scream media“. 

V sevření masových médií žijeme i dnes a sevření je to čím dál pevnější. Nemusíme chodit daleko pro příklady takového zbytečného, přesto účelového šíření strachu. Není to tak dávno, co nás média společně s antivirovými společnostmi chtěla přesvědčit o výjimečné nebezpečnosti malwaru označovaného jako Conficker. Měl totiž nastat masivní výpadek internetu po celém světě a Conficker nám měl sežrat i spodky (viz Hrozí masivní výpadek internetu a vybrakovaná konta). Že se nic výjimečného nestalo? Nevadí. Máme prasečí chřipku, jejíž fatální úder byl novináři posunut vždy o nějaký ten měsíc, když nepřišel, a má nastat zase v měsících příchozích. Kdo chřipku přežije, bude se smažit v pekelném žáru oteplené atmosféry, nebude-li se chovat tak, jak káže desatero bilionového trhu s emisními povolenkami. 

A tak vám, naši milí čtenáři, přejeme, abyste rok 2010 přežili ve zdraví a abychom se společně neutopili v rozličných informacích, které na nás číhají na každém rohu, a kdy není snadné odlišit, které jsou účelové a které ne. 

31. 12. 2009

Autor: Oldřich Klimánek