Internet: špína a hnůj světa

V době vánočních svátků a prožívání vstupu do nového roku 2010 se pokouším zamyslet se nad úrovní internetu, potažmo lidí, kteří jej užívají. Nechci být moralistou, ale internet je v poslední době jen sbírka hnoje a nechutností, které stále více vstupují skrze kyberprostor do našich domovů.

Možná jsem byl idealista a snílek. Na internetu se pohybuji již od roku 1998, takže mohu srovnávat. Je pravdou, že v té době nebyl internet ani zdaleka tak rozšířen, jak je tomu nyní. V té době jsem nevěřil, že by kdy můj otec či matka poslali e-mail. A nyní? Oba vesele užívají internet, hrají hry na ksichtovníku a komunikují skrze Skype a ICQ. Podcenil jsem je. A podcenil jsem toho mnohem více. Vždy jsem si myslel, že smysl internetu je zejména ve spojení lidí na celém světě a v jejich všeobecné edukaci.

Kdo nepřeposílá, jako by nebyl

Lidé se mýlí - a i já se škaredě pomýlil. Jakmile došlo k hromadnému vstupu běžných občanů na internet, začalo peklo v podobě přeposílaných nesmyslných e-mailů. Chodí vám také ty perfektní a velmi přínosné e-maily s předmětem Fwd:Fwd:? Začalo to vtípky, obrázky, hezkými fotkami a pohledy ze světakraje. Následovaly prezentace v PowerPointu – ano, je perfektní, že jednoduchá společnost, IT znalostmi nepolíbená, zvládla tento kancelářský software, který byl do té doby výsadou manažerů a pánů inženýrů z výpočetních středisek.

Od relativně vtipných e-mailů přešli tvůrci těchto zbytečností k nudným politickým prezentacím a také k hoaxům. Co hůře, tyto nepravdy se šíří a mě pak rodiče informují, kterak mám zadat PIN v bankomatu naopak v případě, že jsem k tomu přinucen, a tak dojde rychle k přivolání policie. Nejhorší na tom je, že lidé těmto lžím věří a berou je jako pravdu. Vždyť to posílala Maruška z provozu a ta coby stará drbna vždy věděla, co se kde šustlo. Mrzí mě, že lidé navíc v mailech nechají kompletní historii putování zprávy, a tak se kolikrát nestačím divit, odkud a kam nesmysl putoval.

Skvělé je, když se vám tyto zprávy sejdou opakovaně z různých stran. Občas se bavím tím, že sleduji, kudy se zpráva pohybovala, kde šla ještě coby jeden mail a kde se rozdělila na dvě samostatné větve. Kruté je, že řada těchto e-mailů obsahuje tzv. „krutý hnus“. Jde o maily s obrázky nebo videem, které zobrazuje lidské utrpení. I když je mi líto lidí postižených válkami a přírodními katastrofami, nemusím jejich utrpení sledovat prostřednictvím přeposílaných mailů ve své schránce. Stejně tak odsuzuji krádeže v obchodech, ale opravdu nemusím vidět video, kde zaživa řežou v rozvojové zemi zloději ruku či nohu.

Sociální sítě: kamarádi nekamarádi

Další nešvar dnešního internetu jsou sociální sítě. Obecně, proč ne, ale lidé vstupují do jejich prostředí s pocitem, že se nyní musí za každou cenu seznámit virtuálně s co největším počtem lidí. Sám využívám Facebook a drtivou většinu z mých přátel znám osobně. Jsou ale tací, kteří mají mezi přáteli tisíce lidí jen proto, že „sbírají skalpy“ a před kolektivem se chlubí, kolik že už získali pseudokamarádů. Někteří se také na sociálních sítích vžívají do identity, kterou ve skutečnosti nežijí. Máme pocit, že víme o všech všechno, je ale otázkou, kdo skutečně na těchto sítích prozradí své pocity a prožitky, zejména ty negativní.

Diskuse jen v politické rovině

Diskusní fóra již nejsou tak často o diskusi k tématu. Podívejme se například na přední zpravodajské servery. Pod články, které se politiky nedotýkají ani malinko, bují silné politické diskuse - a lidé se hádají o tom, kdo je červený, modrý, oranžový nebo zelený. A lidé zde k sobě dokážou být skutečně tvrdí, i přesto, že mnohé portály zavedly přísnou registraci diskutérů. Lidé se evidentně za své názory nestydí, toť skvost demokracie, byť s kosmetickou vadou. Lidé se nestydí za názory, které jsou úplně mimo mísu i téma diskuse. Nestydí se urážet - a každého, kdo projeví jiný názor, setřou jakou prach z nábytku.

Závěrem

Možná jsem pesimista, ale vývoj společnosti a chování jednotlivců na internetu vidím relativně černě. Sám zjišťuji, že už doma nepotřebuji ICQ, že zapínám počítač jen v případě, že jej skutečně potřebuji k získání informací z internetu nebo k vypálení hudebního cédéčka do auta. A jak jste na tom vy? 

30. 12. 2009

Autor: David Procházka