Pokuta za pár písniček platí: Student zaplatí 12 milionů korun

Soudkyně federálního soudu v Bostonu potvrdila rozhodnutí ve věci nelegálního stahování a sdílení třiceti hudebních skladeb – student Bostonské univerzity Joel Tenenbaum má zaplatit 675 tisíc amerických dolarů, v přepočtu takřka 12 milionů korun.

Soudkyně Nancy Gertnerová sice případ formálně ukončila, nicméně vyjádřila své velké znepokojení nad astronomickými odškodněními, které zábavní firmy mohou jako náhradu škody vymáhat od lidí, kteří porušili autorský zákon, například sdílením takto chráněno materiálu. Uvedla, že soud chtěl vzít v úvahu argumenty obhajoby ohledně fair use, „patřičného užívání“ nebo „nakládání“ s autorsky chráněným materiálem, tedy v tomto případě hudebními skladbami, ovšem vzhledem k tomu, jak byly takové argumenty soudu podány, je nemohla akceptovat.

Usnesení o fair use umožňuje používat autorsky chráněné díla bez souhlasu držitele práv ve výjimečných a specifických případech. Do nich spadá použití díla pro akademické a studijní účely, za účelem kritiky, zpravodajství, recenze apod. 

V rozhodnutí mimo jiné napsala, že Tenenbaum svým pojetím o tom, co je fair use, pouze útočil na autorský zákon a že vlastně omlouval veškeré sdílení autorsky chráněného obsahu pro soukromé užití. S tím Gertnerová nesouhlasila a uvedla, že Tenenbaum se měl snažit pravidla fair use ve vší skromnosti uplatnit pouze na sebe a svůj případ. 

Joel Tenenbaum musí proto firmám zábavního průmyslu zaplatit 675 000 amerických dolarů, což dělá zhruba 12 milionů korun. Průměrná „cena“ jedné skladby tak podle rozhodnutí činí závratných 22 500 dolarů, v přepočtu 400 000 korun. 

Zaplatit musí firmám Sony BMG Music Entertainment za pět skladeb, Warner Bros. Records za deset skladeb, UMG Records za 13 písní a Arista Records za dvě písničky.

Případ rozhodnutím federálního soudu v Bostonu však nekončí. Už v lednu se bude konat stání, jehož předmětem bude ověřit ústavnost výše odhadnutých, škod, které měly zmíněným společnostem sdílením vzniknout. Nad výší požadovaných odškodnění totiž hlavou kroutí kdekdo, vlastně včetně soudkyně Gertnerové. Kritici zábavním společnostem vyčítají i to, že zbytečně ničí životy lidem, kteří se sdílením hudby (ještě v tak malém množství) neobohacují, kdežto velké organizované skupiny nabízející autorsky chráněný materiál za peníze často unikají bez povšimnutí. Joel Tenenbaum už dříve řekl, že pokud bude nucen odškodnění zaplatit, nezbude mu nic jiného než vyhlásit osobní bankrot. 

Student fyziky byl shledán vinným z porušování autorských práv letos v létě. Do hledáčku Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) se dostal však už před pár lety. Asociace sdružující největší hudební labely na něj podala žalobu v roce 2007 kvůli podezření z nelegálního stažení a dalšího sdílení více než osmi stovek hudebních skladeb. U soudu nakonec skončil jen kvůli třiceti skladbám, přesto nebo právě proto zábavní průmysl žádal exemplární potrestání.

Joel Tenenbaum se k neoprávněnému stažení písní písniček a jejich sdílení přiznal v červenci letošního roku, kdy s ním začalo soudní řízení, v jehož průběhu bylo vyčísleny škody způsobené nahrávacím společnostem na 675 tisíc dolarů. Případu se ujal profesor práv z Harvardu Charles Nesson, který se nehodlá s verdiktem smířit a plánuje další kroky. 

Ještě před začátkem řízení soudkyně Gertnerová Tenenbaumově obhajobě neumožnila odvolání se na argumenty související s fair use. Ve své zprávě vyčítá Charlesi Nessonovi způsob, jakým se k případu postavil, a zároveň vyslovila svůj apel na americký Kongres, aby upravil autorský zákon tak, aby lépe myslel na skutečnosti související se sdílením dat a aby postihy za jeho porušování tyto skutečnosti náležitě odrážely. 

Gertnerová obhájce Nessona kritizovala za to, jakým způsobem společně se svým klientem pojali pravidla fair use. Jak bylo řečeno, to, jak se ustanovením o fair use hájili, nemohla vzít v potaz, protože v jejich podání by žádné domácí stahování a sdílení autorsky chráněného materiálu nemělo být trestné a omlouvalo by tak všechny nejrozšířenějších formy pirátství mezi lidmi, byť se v drtivé většině případů jedná o konání s nezištným záměrem.

Podle ní by soud k ustanovení fair use přihlédl tehdy, kdyby se žalovaná strana hájila například tím, že písně byly staženy za účelem „vyzkoušení“ – kdyby Tenenbaum tvrdil, že dříve, než si člověk zajde do obchodu pro hudební desku, si písně může nejprve stáhnout a poslechnout. Tedy aby takříkajíc nekupoval zajíce v pytli. Stejně tak uvedla, že by se dalo přihlédnout k podmínkám fair use v tom případě, když se člověk pohybuje v P2P sítích v době, kdy dané písničky ještě nejsou dostupné v oficiálních online obchodech. 

Soudkyně podle svých slov byla ochotna argumentům fair use naslouchat jako žádný jiný soud před ní. „Soud byl připraven zvážit argumenty ohledně fair use v mnohem širším rozsahu, než jak dosud ostatní soudy činily. Možná kvůli specifikům tohoto případu a i kvůli výjimečné době rapidních technologických změn. Žádné takové argumenty ale Tenenbaum nepoužil.“

Joel Tenenbaum se nevzdává a věří, že další řízení verdikt absurdně vysokého odškodnění zruší. Nicméně soudu je vděčný, že zamítl další návrh asociace RIAA, která žádala, aby byly učiněny takové kroky, aby Tenenbaum nemohl veřejně internet označovat za nástroj sloužící ke stahování hudby. Zástupce Tenenbauma už chystá podklady k novému řízení. Tentokráte využije rad soudkyně Gertnerové a v rámci fair use bude argumentovat nedostupností oficiálních obchodních kanálů v době, kdy se Tenenbaum svých činů dopustil, tedy že před pár lety ještě neexistovala možnost zakoupení digitální hudby ve formátu mp3 v autorizovaných online obchodech. Bude žádat o snížení odškodnění na únosnou a odpovídající míru.

10. 12. 2009

Autor: Oldřich Klimánek