Jde Facebook s duchem doby na požádání?

Tentokrát se sešla tři témata s otazníkem. Síťová sociálnost Facebooku příliš neladí se šikanou, oblíbená slova hledaná Googlem jsou poněkud fádní a video na požádání je nadále pouze perspektivní.

Je Facebook stále sociální?

Tři zprávy z nedávné doby zpochybňují sociálnost sítě Facebook. Asi jako hackerský útok na britský klimatologický ústav, při kterém padly útočníkům do rukou tisíce mailů, ve kterých se vědátoři nepokrytě bavili o tom, jak fixlovat data a bránit publikování nesouhlasných názorů. Půvabná byla obhajoba, se kterou přišli skalní přívrženci odhlasovaného, nikoli prokázaného vlivu člověka na současné klimatické změny. Prý se akademici jen tak mezi sebou baví, jde prý o žargon, jemuž laik nerozumí a chybně ho interpretuje. Inu, dobrá.

Zpět k Facebooku. První zprávou je, že tato sociální síť může sloužit ke generování petic nejen za "správnou věc" bojujících, ale i zcela asociálních, rasistických, neofašistických, xenofobních a jiných.

Druhou bylo oznámení exšéfa Microsoftu Billa Gatese, že opouští Facebook. Zjistil totiž, že zájem být jeho "kamarády" má takové množství lidí, že je to nad jeho síly a chuť. Prostě toho "sociálna" bylo i na Gatese příliš.

Tou třetí je další sebevražda školáka, resp. školačky, která se stala terčem tzv. kyberšikany. (Páni, proč kyberšikany? Protože se to líp prodává? Vždyť jde pořád o prachobyčejnou šikanu – ještě že ji nedělíme na analogovou a digitální...). Spolužáci jí založili profil, kde ji zesměšňovali. Dotyčná dívka se denně připojovala a sledovala, co o ní a kdo píše. A já se – pro někoho možná cynicky – ptám: proč tak lezla? Tento i další případ šikany mají společné právě to, že šikanovaní vlastně sami strkají hlavu do chomoutu nepříjemných psychických stavů, když se hnípají v tom, co se o nich píše. Do školy se chodit musí, zajisté, tam se šikaně uniká obtížně, ale Facebook? Copak je povinný? To nikoho z rodiny či školy nenapadlo dotyčným nešťastníkům poradit, že tam nemusejí chodit a trýznit se?

Zřejmě ne. Ač nerad, v tomto případě je Facebook nevinný.

Jaký je český duch doby?

Letošní český googlový žebříček Zeitgeist (česky viz titulek) nejvyhledávanějších slov zahrnuje náš zájem o využití technologií, vynalézavost (až vychytralost) a obliba filmu a videa. V technologiích byl největší zájem o komunikace, sdílení, práci, zábavu, Windows 7, mapy, překladače, SMS, Aukro, tvorba webu, využití počítačů, počasí, jízdní řády a práce. Vynalézavost se projevila ve frekvenci hledaných slov free a SMS zdarma. Film a video zastupují slova video, TV, YouTube, ČSFD a iVysílání. Mezi skokany roku se umístily Windows 7, Facebook a Marta Jandová (dcera rockera Petra Jandy), která předstihla i šetřílkovské SMS zdarma. Nejvyhledávanějším slovem je MP3 následováno free a videem. 

Co k tomu dodat? Je nejasné, co z toho, co hledáme, je zájmem vlastním, přirozeným. A co generovaný médii. Počasí a práce (vynesená na výsluní v důsledku krize) patří k těm prvním, Jandová k těm druhým. Aspoň doufám. Některá slova se záhy propadnou (práce, Jackson, Jandová), jiná se budou nadále opakovat (video, SMS, počasí). Nevypovídá to nic ani o době, ani o uživatelích. A to je dobře.

Video na vyžádání – konečně?

Kanál HBO oznámil, že se svou videotékou míří na internet. V Evropě se projekt testuje zatím v Maďarsku, u nás se má objevit příští rok. V nabídce bude výběr pořadů z minulého čtvrtletí, což poněkud připomíná možnost poskytovanou některými našimi televizemi, jež nabízejí programy staré až týden. U nás je tato služba považována za perspektivní.

Hm. Ježto jsem odpůrce videa na požádání, nikdy jsem se nabídkou tohoto druhu nezabýval. Potěšilo mě, že dnes i někteří odborníci tvrdí, co tvrdím já – pro některé diváky včetně mě je příjemnější sledovat pořad z aktuální nabídky. Jeho sledování vyžaduje kázeň: musím s tím počítat, všeho nechat a sledovat ho. Nemůžu odbíhat, telefonovat, bavit se, číst, něco hledat a podobně. Nepoužívám funkci time shift při nahrávání, pause při sledování DVD jen vzácně. Stejně jako v kině či divadle, tam taky děj běží a kdo chvíli nesledoval, má smůlu.

Proto mě překvapuje, že slibované a marketingově řadu let staré video-on-demand je vlastně pořád v plenkách. Asi před 15 lety jsem byl na návštěvě výzkumného střediska v Princetonu (USA), kde nám mj. líčili růžovými barvami budoucnost videa na vyžádání. Tenkrát to byla spíše vize - s ohledem na malou přenosovou rychlost.

Dnes je technická stránka uspokojivě vyřešena, a... Video na požádání v jeho krystalické podobě se sice objevilo, ale že by zájemci strhali přenosové trasy a zahltili videoservery, toho jsem si nevšiml. Nemohl, protože to, co se nabízí, se slibovaným zázrakem mnoho společného nemá. Otázkou ovšem je, jestli takových diváků, jako jsem já, není větší než malé množství. Jinak řečeno, jestli ta úžasná možnost sestavit si večerní domácí filmový program podle svého není lákavá méně než málo.

5. 12. 2009

Autor: