Nerudovská otázka natřikráte

Kam s daty, kde začíná a končí rafinovanost podvodů? A co na nás šijí projektanti domácích multimediálních center? Jinak řečeno – co z toho opravdu potřebujeme?

Kam s nimi?

Tisková zpráva: "Ročně se rozroste množství dat na firemních discích až o 60 procent. Příští rok se bude celosvětový objem elektronicky uchovávaných informací rovnat sloupci knih, který dosáhne od Slunce na Pluto a zpět. Až 90 procent záložních dat ukládají firmy zbytečně." To mě zaujalo. Zejména klišé příměru objemu knih, které jsem už zaručeně před nějakou dobu četl a dokonce jej zpochybňoval (Pluto má dost excentrickou oběžnou dráhu – která vzdálenost se míní?) pro jeho odbornou nekompetenci a nekonzistenci. Zaprasení odborného či odbornějšího tisku podobnými stylistickými nešvary jen ukazuje hloubku mediálního marasmu, v němž se nacházíme.

Podívejme se na pandémii růstu dat (pandémií se označuje nekontrolované šíření infekce, což v tomto případě znamenitě sedí). Podle analýzy EMC a S&T CZ začíná nashromážděný objem dat firmy dusit. A ty, které pilně zálohovaly, poslušny rad expertů, dvojnásob. Průměrný objem dat vyprodukovaný průměrným zaměstnancem průměrné firmy za rok vychází na 40 GB. Zpráva bohužel neříká, co v těchto datech všechno je. Toto zdánlivě velké číslo představuje třičtvrtě giga za týden, 150 mega denně. Pár prezentací s obrázky a máte to. Tak či tak, uvedený objem se každé 4 roky zpětinásobí, což je mnohem zajímavější. Odpovídá to docela dobře zvětšování rozlišení fotoaparátů a podílu HD videokamer.

Co se zbytnělými daty? Odborníci nabízejí deduplikaci, neboli opak toho, co se doporučovalo dříve. Odstranění duplicit je podle dnešních trendů jediná efektivní možnost, jak se v datech ještě vyznat. Množství dat a nosičů navíc přináší zvýšenou možnost chyb a selhání médií. Deduplikace například sníží objem videí ve formátu MPEG až o 20 %. Je to hodně, nebo málo? Rozhodně to nahrává mé spekulaci o povaze bujících a ukládaných dat.

Jsme na stejné cestě jako u zpracování videa. Od VHS k DVD se zvýšil značně datový tok i kvalita filmů, stejně tak při přechodu od DVD k Blu-ray. Co však platno veškeré zlepšování, když ho jednak naprostá většina lidí nezaznamená (jak kvůli schopnosti očí, tak proto, že naprostá většina zdrojů vznikla převzorkováním těch méně kvalitních), jednak to neumožní ani nabízená komerční zobrazovací zařízení.

Programovaný podvod

Finanční podvodník Bernard Leon Madoff, který se významně podílel na probíhající světové finanční a ekonomické krizi, na to šel chytře. Jeho programátoři napsali programy, které velmi zdařile simulovaly neexistující transakce, na jejichž základě pak vznikaly expertní zprávy o stavu na finančních trzích. Všechno tak bylo pěkně růžové a radostné, výhledy lákaly k investování do chatrných projektů a všem se dařilo léta výtečně. Některým velmi výtečně. 

Musel jsem se zastydět, když jsem si vzpomněl na svoje výtky k práci dnešních programátorů, kteří nejsou schopni sepsat uživatelsky jednoduché a příjemné rozhraní. Trvám na tom poté, co nám kterási renomovaná firma dodala redakční systém, kde volby "další" a "předcházející" byly takto vedle sebe v tomto pořadí. Prý to jinak nejde a změnit by to bylo pracné...

Nebo když se bankomaty ČS vytrvale ptaly, jestli chcete tisknout protokol o transakci ještě předtím, než jste zvolili, co budete dělat, aby pak, pokud opravdu požadavek na tisk padl, vítězně oznámily, že papír došel. Podobně tomu bylo v nabídce rychlých výběrů, kde se nabízelo 500 Kč, i když pětistovky v zásobníku nebyly.

Madoff měl kliku (nebo smůlu), že kápl na šikovné chlapce, kteří své profesi rozuměli a pomohli mu tak k bohatství. A následně do vězení. Mě na tom těší to, že opravdoví programátoři ještě nevymřeli.

Multicentrum k ničemu

Prošly mi nedávno rukama dva televizory nastoupivší generace LCD a plazma. Zatímco rozdílu mezi technologiemi jsem si nevšiml, souladu v rozsahu funkcí a přípojných míst ano. Ovládání nastavovacích možností je příšerně složité. Bez kolorimetrického vzdělání si neškrtnete, protože se v tom ztratíte. U řady parametrů se spokojíte s výrobcem nastavenou hodnotou, nebo použijete jeden z extrémů.

Zjevně do ovládání zasahují návrháři softwaru pro osobní počítače, jen tak se dá vysvětlit ta šíře nabídky. Zbytečné nabídky pro 99 % uživatelů. A neuspokojivě řešené nabídky pro praktickou správu primárních nastavení, jako je řazení kanálů. O rozmanitosti chování televizorů při přepínání obrazových formátů nemluvě – každý pes, jiná ves. Co si pomyslet o člověku, který za automatické nastavení považuje poměr 16:9? Prý je nejrozšířenější. Jistě, v obchodech určitě. Automatické nastavení má respektovat původní režim obrazu, ne zvyklosti prodavačů ukazujících, jak krásně široký má televizor obraz. Když jsme u toho, poměr 16:9 je archaický širokoúhlý formát, mnohem běžnější je 21:9 a jemu podobné.

Mou hlavní výhradou však je podléhání výrobců podivným vizím o televizoru jako multimediálním centru rodiny. Televizor má sloužit, kromě svého původního účelu, k prohlížení obrázků a videí z dovolené, surfování po internetu, nakupování na něm, stahování filmů, sledování parametrů bytu/domu jako topení, zabezpečení, osvětlení, stavu ledničky atd. To vše pro všechny členy rodiny. Dokonce se letos má v USA objevit nová verze televizorů/internetových prohlížečů se speciálně upravenými ovladači.

Na svém přijímači mám zřejmě proto asi deset vstupů!!! Nekecám: 4x HDMI, kompozitní a komponentní, dvojený PC vstup, 2x SCART, S-VHS a další. Jediným výstupem je optika pro domácí kino. Ani jeden videovýstup. Který šílenec si myslí, že takto vstupově využitý televizor v domácnosti k něčemu bude? To by v nabídce ovládání musela být ještě nástěnka/kalendář, kde by si členové domácnosti blokovali čas a funkci, kterou budou používat.

24. 11. 2009

Autor: