Úvod > Články > Digitální bleší trh

Digitální bleší trh

Když jsem putoval na letošní dvojveletrh Digitex+Interkamera, netušil jsem, že už cesta sama předznamenala mé následné dojmy.

Poté, co vlak měl zpoždění skoro půl hodiny a před námi jedoucí brněnská tramvaj se srazila s osobním autem, jsem dorazil na Výstaviště o dobrou třičtvrtěhodinu později, než jsem zamýšlel. Netušil jsem, že by se hodila ještě stávka semaforů a vrátných u vstupu - a pořád by času na prohlídku bylo víc než dost.

I počasí jako kdyby říkalo - jdi někam jinam. Ale já jsem vytrval a dospěl až do cíle. Digitexu a Interkameře stačily pavilony B a C; céčko tradičně patřilo hrám. Digitální vizionáři by měli už tady zbystřit pozornost: prostor vyhrazený tradičnímu dřevěnému fotbálku byl beze zbytku využit. (Zní to lépe než beznadějně zaplněný, nemyslíte?)

Kdeže zůstaly loňské sněhy, kdy Interkamera sídlila v déčku. Letošní obsazení pavilonu B zajišťoval tedy pouze Digitex. Posilněn nehorázně drahou kariklobásou, ceny jsou to jediné, co zůstalo, jsem se pohroužil do nitra béčka. Slzu dojetí jsem při vzpomínkách zamáčkl hned u vchodu: obsazeno pouze přízemí, z toho část zabraná expozicemi fotografií - některé sice zajímavé, ale poněkud podbízivé - a nadměrně volnými prostorami pro stánky vystavujících. Pomohla nezvykle rozlehlá čínská expozice. Cca 12 stánků nabízelo vše možné, leč zájemce abys pohledal. Číňanům to zjevně nevadilo, vesele šveholili a nenechali se nezájmem rušit. Obešel jsem poctivě všechny stánky a po pohledu na hodinky jsem poněkud znejistěl: uběhlo pouhých 15 minut.

Maně jsem si vzpomněl na loňský Invex a optimismus pořadatelů pro letošek. Invex mezitím, jak známo, tiše umřel a duo Digitex a Interkamera, mající převzít vládu, to s takovou čeká velmi záhy...

Původně jsem zamýšlel opatřit článek titulkem "Digitální tržiště", ale to by bylo příliš nadnesené. Bleší trh je přece jen příhodnější, byť se na něm prodávají především staré nepotřebnosti a zajímavé neužitečnosti.

Výjimečnou pozornost budilo v podstatě jen několik firem. Eset se svým novým antivirem, Zoner Software se svým novým Zonerem, modelky a přednáška o (ne)legálnosti stahování. Od Esetu to byl vynikající marketingový tah, Zoner tam snad být musel, i kdyby na sůl nebylo, modelky zachraňovaly fotografování. A stahování?

U něj se zdržím. Přednášející mladík udržoval pozornost nečekaně početného množství posluchačů zejména hraničním interpretováním autorského zákona. Bohužel v okamžiku, kdy tvrdil, že dikce "do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svoji osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu" znamená jen jednu kopii, přičemž své tvrzení zakládal na použitém jednotném čísle, jsem pochopil, že tady pšenka taky nekvete.

Jděme dál. Jak se zde ocitl stánek s deskovými hrami či stánek nabízející kufříky všeho druhu, nevím. Několik vlažných expozic interiérů s domácím kinem postrádalo loňskou kuriozitu v podobě Marešova dvouapůlmetrového supertelevizoru Sharp, o kterém se pořád neví, kolik ho vlastně stál.

Dále. Digikiosek, kde si můžete sami obratem vytisknout a svázat album svých fotek, no dejme tomu. Něco málo (dvě?) počítačových vydavatelství, geocaching, knížka jednoho cestovatele a fotografa, nepříliš obsazená soutěž v esemeskování. Výuka jazyků do auta. Záchrana dat, Mironet, Pixmania a Wii. To je asi tak vše. Byl pátek, poledne, druhý den čtyřdenního veletrhu. Co se dělo jiné dny, nevím, opravdu by mě zajímalo.

Kam se bude ubírat tento pohrobek Invexu, nevím, netuším, nemám zdání. Vím jen jedno. Budoucnost není aluminium, jak hlásal Jára Cimrman, ale lepidlo. Úžasné nesmrtelné lepidlo, jež jeho distributor (a vynálezce a výrobce) nabízí s neutuchajícím zájmem bez ohledu na stav ITC veletrhů a trhů. Slepí opravdu cokoli. Až na Invexu a jeho následovnících si vylámalo zuby.