Od mobilního připojení čekejme rychlosti kolem 20 Mbit/s

Nedávné ohlášení testování rychlých LTE sítí na našem území vyvolává mezi zainteresovanou veřejností řadu otázek. Opravdu lze čekat přenosy v mobilní síti rychlostmi v řádech stovek megabitů za sekundu? Nadpis článku hovoří jasně...

Něco málo k současným 3G sítím

Relativně dlouhou dobu se toho v oblasti mobilních datových sítí (nebo hlasově-datových) příliš nedělo. Snad operátoři prominou, ale vzácné lokality, které jsou pokryty 3G signálem UMTS/HSDPA, jsou stále málo na to, aby mobilní internet splnil sliby a ukázal své výhody. Síť na bázi CDMA (EVDO obou revizí A a 0) je sice už rozlehlá, ale dosahované rychlosti v žádném směru (down/up) nejsou až takové, jaké si dnešní webové aplikace a internetové služby žádají (nemluvě o přísných datových limitech a odezvách).

Poslední dobou se přístup poskytovatelů k 3G sítím (a nastupujícím 4G) ale konečně začíná měnit. Příkladem budiž náš T-Mobile, který odvolal, co odvolal, a slíbil, co slíbil. Není to tak dlouho, co prohlašoval, že 3G síť (UMTS) nebude vůbec budovat, ale že svou infrastrukturu připraví až na nástup nové generace mobilní sítě (4G, 3GPP/LTE, vylepšení UMTS). Zanedlouho nato ale T-Mobile otočil a začal s budováním 3G (zájem o data teď potvrzuje i svými nabídkami ADSL a WiMAXu přebrané od Českých Radiokomunikací). V oblasti 3G a speciálně UMTS/HSDPA navíc posiluje konkurenční Telefónica O2 a dokonce se rozhoupal i Vodafone, který ve srovnání s konkurencí předtím nikdy nakloněn datovým službám moc nebyl.

Změna v postoji operátorů k budování rychlých datových mobilních sítí je způsobena různými faktory, někdo v tom jistě najde konkurenční pnutí (když začne jeden nabízet úspěšnou službu, proč by neměl druhý – přesto na poli mobilních služeb není taková konkurence jako u fixního připojení), zpožděný přirozený vývoj nutnosti nabízet novější služby, avšak mohou za to také různé přístroje, které jsou teď na trhu k dostání, ale které jsou často k ničemu. Ono se totiž stačí podívat na záplavu mobilních přístrojů a přenosných počítačů, které ve světě trhají rekordy prodejnosti, ale u nás jsou to spíše hračky s nevyužitým potenciálem.

Řeč je samozřejmě o chytrých telefonech, jako je iPhone nebo řada dalších nových telefonů postavených na operačním systému Android. Samotný iPhone ve světě pravidelně způsobuje nákupní horečku a nedočkaví zájemci – ochotní za přístroj zaplatit velkou sumu a na pár let se upsat operátorovi – před obchody i spí. Telefon od Applu přišel i náš trh, a přes jeho vysokou cenu si jej lidé kupují docela dobře. Jenže...

Telefon jako takový je určen pro práci v datových sítích. Podporuje jak WiFi (802.11b/g), tak právě rychlé datové mobilní sítě 3G (jmenovitě UMTS/HSDPA včetně verze s rychlostí přenosu dat max. rychlostí 7,2 Mbit/s; a poradí si také s 2G sítěmi s GPRS/EDGE).

Když k nám přišel na trh, svým majitelům sloužil a dodnes slouží spíše jako hračka – jeho hlavní přednosti totiž nejsou využitelné. Jak bylo řečeno, v Česku není podpora sítí UMTS/HSDPA nikterak snadná.

Právě velký úspěch iPhonu a také netbooků (malých notebooků), které bývají osazeny i 3G moduly – potažmo jsou dodávány s USB 3G modemy –, stojí za tím, že 3G sítě a mobilní internet obecně dostávají smysl, a operátoři si nechtějí nechat ujít šanci takové služby nabídnout větší základně potenciálních klientů. Ve Spojených státech nebo v západní Evropě už symbióza mezi výrobci netbooků a mobilními operátory delší dobu existuje (více v článku Malé notebooky s novým operačním systémem míří na trh. Budou i zdarma) a netbooky vlastně kopírují obchodní model známý ze světa mobilních telefonů (mobily, teď netbooky, za korunu při smlouvě na dva roky apod.).

Posilování 3G sítí a příprava na 4G je proto z tohoto pohledu nezbytná – uživatelé chtějí mobilní internetové připojení pro svá mobilní zařízení, připojení, které nebude skoro v ničem příliš zaostávat za připojením fixním.

Jak jsme v jedné zprávě nedávno informovali, o LTE se zajímá i španělská Telefónica, která oznámila, že LTE (od různých výrobců) bude testovat v šesti různých státech po celém světě. Potěšující je, že mezi vybranými lokalitami nechybí Česká republika. Tisková zpráva hovořící o rychlostech dosahujících hodnot kolem 340 Mbit/s (asi 42 MB/s) vnesla mezi lidi naději, ale i otázky. „Kdy? Jaká rychlost bude reálná? Co od toho čekat?“ A spousty dalších.

Přísliby LTE: Desítky megabitů za sekundu, říká Motorola a ZTE

První LTE sítě by do ostrého provozu měly být ve vybraných lokalitách uvedeny v průběhu příštího roku (spíše na jeho konci) a na trhu by se měla také začít objevovat příslušná koncová zařízení. Tolik hrubá odpověď na to „kdy“.

Na otázku, „jak rychle ve skutečnosti to běží“, daly nedávno na fóru ITU Telecom World 2009 odpověď společnosti Motorola a ZTE, které se vývojem technologií LTE zabývají a tyto sítě staví. Obě firmy tvrdí, že reálné rychlosti připojení se budou pohybovat kolem 20 Mbit/s ve směru k uživateli (stahování dat) a 5 Mbit/s ve směru druhém (odesílání). Tolik krátce na odpověď, „jak rychle to poběží“.

Testy Telefónicy skončily s rychlostmi...

Telefónica poslední testy LTE provedla ve svém Demonstrations Centre v Madridu v červnu letošního roku. O tom jste vás krátkou zprávu informovali už dříve. Pokud si vzpomínáte, malá 4G síť postavená na technologickém řešení firmy Ericsson umožnila VoIP hovory (volání přes internetový protokol) i s podporou videa; co je ale důležitější, při stahování dat dosahovala rychlost 140 Mbit/s, což je asi desetkrát více, než umožňuje 3G síť postavená na HSPA.

Podstatné ovšem je, že taková síť byla pouze laboratorní, nebyla vytížena širokou základnou uživatelů rozesetých po dané lokalitě. Dřívější laboratorní testy vymáčkly z LTE rychlosti až 326 Mbit/s pro stahování a 86 Mbit/s pro odesílání dat. To ovšem skoro vůbec nevypovídá o tom, jak budou rychlosti vypadat v reálu.

Technologické laboratoře vyvíjející datové sítě jsou už pomalu alergické na to, že operátoři ve snaze prodat své datové služby stále udávají v reklamních materiálech teoretické hodnoty. Klienti, kteří s očekáváním velkých rychlostí si služby zřídí, si pak různě stěžují na to, že reálné hodnoty jsou mnohem nižší, než operátor udává. U nás je takovým příkladem i nejmladší operátor U:fon, který nejprve proklamoval rychlosti 3,1 Mbit/s pro stahování a 1,8 Mbit/s pro odesílání dat – jeho klienti pak logicky dávali svou nespokojenost najevo, protože ve skutečnosti byli v průměru s to data stahovat rychlosti asi o řád nižší. Současná rychlost v síti CDMA EVDO rev. A, kterou U:fon disponuje, se pohybuje kolem 340 kbit/s (viz přehled Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v září 2009). Samotný U:fon pak na svých stránkách přestal uvádět teoretické rychlosti a už v nabídkách uvádí „obvyklou rychlost stahování“ v rozmezí 400 kbit/s – 700 kbit/s a odesílání 200 kbit/s – 400 kbit/s.

A přesně tohle je ten důvod, proč zrovna teď ZTE a Motorola nebo další v souvislosti s LTE hovoří raději o rychlostech opět o řád nižších, než činí teoretické hodnoty v laboratořích.

Reálné rychlosti: další náznaky od rakouských sousedů

Jak se bude LTE chovat v praxi, ve vybraných lokalitách testují i jiní operátoři – například T-Mobile provedl testy LTE sítě s celkem dvacítkou základových stanic ve Vídni. Zkoušky s větším počtem stanic a uživatelů jsou jistě daleko směrodatnější než laboratorní hrátky s jedním modemem – jednak v praxi dochází k degradaci signálu vzájemnou interferencí, jednak je rychlost ovlivněna právě počtem uživatelů připojených na danou stanici.

Dvacet stanic vysílajících na frekvenci 2,6 GHz (s šířkou pásma 20 MHz) bylo s to zařídit průměrnou rychlost připojení ve výši úctyhodných 35 Mbit/s (více než 4 MB/s) u stahování a 31 Mbit/s (skoro 4 MB/s) u nahrávání dat. Kromě rychlosti je u připojení důležitý také jiný parametr – latence. Uživatelům mobilních datových služeb je dobře známo, že online hry si moc dobře nezahrají a problémy mají při volání přes Skype (či jiný VoIP, když na to přijde) a všude tam, kde je potřeba mít co nejmenší hodnoty zpoždění; a když se u nás na 3G sítích dostanete alespoň k hranici 100 milisekund, můžete operátorovi gratulovat.

Testy s dvaceti stanicemi LTE ovšem připravily spojení s latencí 21 milisekunda, což je velice dobrý výsledek (lepší než v mnoha případech připojení přes ADSL).

Zase ale zopakujme, že rychlosti v ostrém provozu a spoustě klientů obsluhovaných jednou stanicí mohou klesnout o dost dolů. Každopádně pokud ve špičce bude klient schopný pravidelně dosahovat přibližně symetrických rychlostí v řádu jednotek megabitů a latencí pod 50 milisekund a méně, bude mobilní internet konečně plnohodnotným způsobem připojení.

LTE – běh na dlouhou trať

Přísliby sítí postavených na bázi LTE jsou velké. Ale jak už evokuje samotný název LTE, Long Term Evolution, vývoj a nástup 4. generace mobilních sítí bude nějakou dobu trvat. Slibně vypadají nejen výsledky laboratorních testů v minisítích, ale i zkoušky v terénu. Komerční provoz LTE by měl odstartovat už během příštího roku ve vybraných státech – logicky v těch s tradičně nejpokročilejší telekomunikační infrastrukturou. Na celkem čtrnáct ohlášených LTE sítí se ke konci roku 2010 mohou těšit lidé ze Spojených států, Kanady, Švédska, Norska, Jižní Koree a Japonska. 

15. 10. 2009

Autor: Oldřich Klimánek