Jak je tomu s free Wi-Fi na Vysočině

Letošní dovolenou s naším šestiletým Honzíkem jsem se rozhodl strávit na Vysočině. Protože však holt v dnešní době člověk musí makat skoro furt, bral jsem si optimisticky i notebook a doufal, že někde najdu volné Wi-Fi.

Náš výlet zahrnoval města Havlíčkův Brod – Humpolec – Pelhřimov – Tábor – Písek a Příbram a s jednou výjimkou mělo být Wi-Fi zdarma na náměstích a nádražích každého z nich. 

Jenže nebylo tomu tak. Když jsme se zkusili v parku pod Horním náměstím v Humpolci připojit, nezadařilo se. Onu volnou síť to sice našlo, ale bylo nutné znát přístupové jméno a heslo. Což na jednu stranu chápu, na druhou nemám čas na výletě běhat do místní knihovny, kde by mi přístupové údaje měli vydat. Možná lze tyto údaje získat přes internet, ale když se nepřipojíte, je i tato možnost tak nějak k ničemu.

Na náměstích se nám nedařilo ani v Táboře. Vlastně ani nevím, zda tam funguje Wi-Fi. Ale ono historické náměstí není dělané pro turisty, natož pro chodce nebo lidi, kteří by tu chtěli posedět s notebookem na kolenou.
Historické náměstí v Táboře je totiž vyhrazené autům – uprostřed je parkoviště, všechny uzoučké cesty kolem něho jsou volně průjezdné, takže i když si chcete vyfotit nějaký historický dům, riskujete, že vás přejede auto. Na náměstí mohou dokonce kamiony, a přiznávám, těch už jsem se bál. Takže odtud jsme s Honzíkem v mírné panice rychle utekli a na notebook ani nezbyl čas.

Nakonec jsme se museli spokojit s Wi-Fi, nabízeným v penzionech, kde jsme se ubytovali.

V Pelhřimově je nutné zavolat do baru, kde vám vyjedou kartičku s přístupovými údaji, platnými na dobu vašeho pobytu. Všechny weby pak nejprve najedou na interní stránku penzionu, kde ony přístupové údaje zadáte a teprve po úspěšném nalogování jste přesměrováni na požadovanou stránku. V pop-up okně poté naskočí statistické sledování objemu odeslaných a přijatých dat a doba připojení.

Jediným problémem byla nestálost připojení, docela často padalo a v noci přestala být síť vidět úplně a naskočila až ráno kolem snídaně. Na vyřízení základních e-mailů a některých pracovních věcí to však stačilo.

Poučen z Pelhřimova, ptal jsem se opatrně v penzionu v Písku, jaké zabezpečení mají tady. „Ále, žádný,“ mávl rukou majitel. „Kluci to nastavili tak, že nic není potřeba, prostě si najedu na internet a jede to.“

A měl pravdu. Našel jsem spot, bez problémů se připojil a internet makal jak večer a v noci, tak i druhý den ráno bez problémů a výpadků, docela slušnou rychlostí, jaká se od sdíleného bezdrátu dá čekat. Moc mě to potěšilo.

Nakonec jsem však zjistil jednu věc. Těch nutných e-mailů a nutných vyřizování nakonec nebylo tolik a možná by stačilo se připojit v informačním centru v Písku, kde také nabízejí internet zdarma pro turisty, a vyřídit vše odtud za dejme tomu půl hodiny.

Ale i tak jsme si výlet užili. Pelhřimov a Písek nás okouzlily, navíc historické centrum je více méně prosto aut (v Pelhřimově sem může zásobování a rezidenti, na což celý den dohlíží pod podloubím dvojka policistů), v Písku je chytrý systém jednosměrek a bočních parkovišť, na některá místa auta nesmí ani zde. Takže jsme toho i hodně viděli a nemuseli se bát, že nás někdo při fotografování přejede. 

5. 9. 2009

Autor: Jan Lipšanský