Prostě to nefunguje a fungovat nechce

Dnes bychom si mohli povídat o lidech, kteří mají zvláštní talent. Ať sáhnou, nač sáhnou, rozbijí to. Pochopitelně, že takoví lidé jsou. A nejspíš mají i nějaké zvláštní fluidum. Jinak se to totiž vysvětlit nedá…

To jsem měl spolužačku, která dokázala jen svou přítomností rušit mobilní telefony. Pochopitelně to tajila a nikomu to schválně neříkala, navíc jsem ji viděl naposledy v době, kdy nebylo tolik mobilních telefonů, takže to ještě šlo. Co ale dělá dneska, to vážně netuším.

Zážitky s ní byly unikátní. Mobilních telefonů se nechtěla vůbec dotýkat a měla je za ďáblovy hračky. Byla to zábavná póza, které se všichni usmívali. Netušili totiž. Ve školní budově byl už tak dost špatný signál, tak nikoho ani moc nepřekvapovalo, že z ničeho nic zmizel. 

Trvalo to dlouho, než jsem si toho všimnul. Seděli jsme kdesi v parku a opakovali cosi před zápočtem, když šel kolem nějaký jupík a zuřivě telefonoval. Tedy, nešel kolem, ale rázoval tam a zase zpátky a stále se přibližoval. Kamarádce se to nelíbilo, mluvil nahlas, byli jsme nervózní, ale snažili jsme si ho nevšímat.

Když se přiblížil asi na pět metrů, zrovna něco vysvětloval docela důrazně. Spolužačka se zamračila, podívala se na něj, na mě a řekla: „A dost.“ „Halo? Halo? Tak HALO?!“

Pochopili jste, že zrovna tohle říkal ten jupík. Bral jsem to za úžasnou náhodu a trvalo ještě nějakou dobu, než mi to došlo. Ona ten signál prostě doopravdy rušila! Stačilo, aby kolem ní někdo prošel s telefonem u ucha a najednou netelefonoval. Pochopitelně to zapírala, ale já věděl své. Mobilní telefony kolem ní skomíraly na maximálně jedné čárce signálu. A nikdo, už vůbec ne ona, mi nevymluví, že je to nesmysl. Je také fakt, že na ni mám jen e-mail. Mobil si zřejmě nikdy nepořídila. A ani se nedivím.

Pak je tu další skupina lidí. Takoví ti, kterým se všechno rozbije v den, kdy vyprší záruka. Zde nemusí jít pouze o technologické hračky, klidně se může jednat o topinkovač nebo pračku. Lidé s podobným talentem jsou na tom přitom v dnešní době lépe.

Od dob, kdy je záruka celé dva a nejen půl roku, jsou na tom relativně dobře. Je zajímavé, že tato schopnost se u většiny těch, které znám a kterým to tak (ne)funguje, pozměnila s pozměňovacím zákonem o ochraně spotřebitele. Musím říct, že znám lidi, kteří si docela oddechli, protože v dnešní konzumní době je docela v pořádku mít mobilní telefon maximálně dva roky. Horší je to s těmi pračkami a topinkovači, ale ani ty dnes naštěstí nestojí tolik co dříve.

Antitalentičtí technologici

Učinění experti jsou antitalentičtí technologici. To je speciální sorta lidí, kterým nefungují mobily, počítače, fotoaparáty, zkrátka nic, zatímco kohokoli jiného přístroj bezezbytku poslouchá. Měli jsme jednu kolegyni, které nikdy nešla tiskárna. 

Byla naneštěstí blonďatá, tak to trvalo docela dlouho, než jsme zjistili, že patří do této skupiny. Celá zoufalá (a děsně naštvaná) si musela znovu a znovu vyslechnout, jak je to jednoduché, jak se s tiskárnou musí zacházet a co má kde stisknou. Všem to vždy šlo, spustili tisk a odkvačili. Nikdo ji nenechal vytisknout něco před nimi.

Pochopitelně se tisku vyhýbala a raděj vše přeposílala, čímž jen podporovala teorie o svojí neschopnosti. Pak už toho měla jednou dost a nechala nás podívat se, že dělá všechno správně. Opravdu dělala. Ale tiskárna ji nesnášela. Pikantní bylo, že když už ji čas od času poslechla, tak to bylo jenom proto, aby se v ní zakousl papír a kolegyně strávila půl hodiny klením a vytahováním kusu celulózy z nepřátelské mrchy. Pochopitelně po čase ji už nikdo tisknout nenutil.

Vyčůraní prodavači a zlomyslný zmetek

Nakonec mám jednu přímo osobní, trošku z druhé strany. Dostal jsem od známých za levný peníz telefon ještě v záruce. Pochopitelně měl poruchu. Nejhorší a nejveselejší je ale vyčůranost prodavače, který reklamaci vydával.

Telefon je v záruce, ale už byl třikrát na opravě. Jednou vyměnili základní desku. Dvakrát přehráli software a smazali všechna čísla. To byl ovšem jediný efekt. Nikdo netuší, co mu je. První, co telefon udělal, když jsem do něj po „opravě“ – závada totiž nebyla nalezena – vložil SIM kartu, bylo chcípnutí. A dvojité, aby se neřeklo.

V prodejně ho prý dlouhodobě testovali. Ano ano, to se pozná. Nevydrží bez restartu hodinu v kuse, chcípe při telefonování, při otevření zelená, modrá, černá a kdo ví co ještě. Ale závada nebyla nalezena.

Řekl jsem pánovi už na místě, že do týdne má telefon zpátky. S klidem mi odpověděl, že když to technik neuvidí, já mám smůlu. Přitom když jsem šel na autorizovaný servis kdesi na Budějovické, řekli mi, že od téhle firmy mi telefon nevezmou, protože vozí nehomologované přístroje z Asie. Jupí.

Vrchol všeho byla ale pánova vyčůraná rada: „Tak ten telefon prodejte nějak co nejvýhodněji do bazaru…“ a tvářil se tak jakože kulišácky. Jakože mi radí dobře. Já byl tak konsternovaný, že jsem ho ani neseřval a odkráčel se svým stále těžším a těžším telefonem v ruce z krámu.

Jedná se o Motorolu Z8. Kdybyste to chtěli vědět. Je pravda, že teď nechcípe do hodiny, ale do dvou dnů. Má ale podivné periody a já jsem si jistý, že na něj ještě přijde řeč. To je příklad zlomyslného zmetku, který nefunguje nikomu.

22. 8. 2009

Autor: Richard Klíčník