Standardy Wi-Fi

Populární technologie bezdrátového připojení, známá pod zkratkou Wi-Fi, získává stále rostoucí popularitu. Spolu s tím, jak se tato technologie rozšiřuje, začínají přibývat i nejrůznější formáty a s nimi i označení, se kterými si nezasvěcení amatéři někdy přestávají vědět rady.

Nejstarší a nejnovější standardy

Běžný Wi-Fi používá k transportu dat volné radiové spektrum. První standard se objevil zhruba před pěti roky a získal označení 802.11b. Následovaly standardy 802.11a a 802.11g, na obzoru se objevuje 802.11n. Každý z nich nabízí některé výhody, ale má i určité nevýhody, navíc ne každý z nich vzájemně spolupracuje. Standardy společně ohlašují dvě skupiny, Institute of Electrical and Electronic Engineers a Wi-Fi Alliance. Už v samotném označení je trochu zmatek, „b“ přišlo před „a“, potom následovalo „g“.

Výhody a nevýhody

Nejstarší 802.11b je současně také asi nejužívanější, hardware bývá nejlevnější. Oproti ostatním standardům využívá nižší šířku pásma a má nižší dosah. Optimální rychlost se pohybuje kolem 11 Mb/s, ve skutečnosti bývá zhruba poloviční. Standard 802.11a má větší dosah, nežli „b“, ale díky tomu, že si nerozumí ani s „b“ ani s „g“, je zřejmě nejméně populární, i když se v poslední době objevují periferie, které zvládnou oba či všechny tři formáty.

802.11g je rychlejší, nežli „béčka“, a je s ním přitom kompatibilní, ale stejně jako béčko je citlivější na případné rušení některými domácími přístroji, které pracují nebo vyzařují v pásmu 2,4 GHz.  Kompalibilitou se myslí skutečnost, že můžeme mít třeba notebookovou kartu 802.11b a spojit se s ním s periferií využívající 802.11g. Jak „a“, tak „g“ mají maximální rychlost přenosu někde kolem 54 Mb/s, ale i zde se jedná spíše o zbožné přání a realita se pohybuje asi někde u poloviny. Oba standardy ale pracují s odlišnou frekvencí.

Standard 802.11n

Samotný standard 802.11n zatím schválen nebyl a neočekává se, že by ke schválení došlo před koncem roku 2006. Základem předpokládaného standardu bude tzv. MIMO (multiple input, multiple output), což v podstatě znamená, že by bezdrátové periferie měly mít více než jeden vysílač a přijímač. Další součástí MIMO je i speciální software, umožňující přijímat a dekódovat data vysílaná v multiple streams. MIMO má nejvyšší rychlost, ale je zatím dražší, a navíc nesmíme zapomenout, že ještě není standardem. Rychlost je v některých případech kolem 108 Mb/s. Předpokládá se, že 802.11n bude zpětně kompatibilní se všemi předchozími standardy.

Pre-n výrobky

802.11n je zatím stále vyvíjen, což ale nebrání některým snad až příliš čiperným výrobcům v tom, aby nenabízeli výrobky označované jako 802.11.pre-n (v případě společnosti Linksys se jedná o název SRX Speed and Range eXpansion, Netgear zase prodává dvě technologie, jedna využívá pre-n firmy Airgo, druhá je od společnosti Video54 a je označována jako RangeMax). Existuje riziko, že tyto periferie budou nuceně staženy z trhu. Historie si ostatně podobné fiasko již pamatuje, dříve nežli se podařilo prosazení standardu 802.11g, nadšení výrobci pustili na trh řadu periferií, které si s finální verzí géčka nerozuměly.

Pro porovnání, v poslední době mnohokrát zmiňovaný systém WiMax využívá standard označený jako 802.11.16-2004.

6. 5. 2005

Autor: Václav Větvička