Američané a mobil

Řada asijských zemí nabízí uživatelům mobilních telefonů aplikace, o kterých se lidem ve Spojených státech zatím pouze zdá. Od mobilní televize až po placení u automatů či v metru. Podobné možnosti jsou třeba v Japonsku běžné, ve Spojených státech se stanou realitou až ve chvíli, kdy se poskytovatelé dohodnou na jednotné technologii.

Amy Webbová, jedna z členek vlivné Webbmedia Group z Baltimoru, přiznává, že se Američané dostávají v pomyslném žebříčku technologických vymožeností stále více a více dozadu. A to i v případě, že zájem o nejnovější digitální udělátka je stále mimořádný. Problémy nejsou jen v samotné technologii, americký trh je na jedné straně roztříštěný, na druhé straně je zde silná konkurence. A tak jednotliví poskytovatelé připojení či služeb se jen velmi neochotně pouštějí do novinek, u kterých si nejsou jisti okamžitým ziskem.

V Japonsku je situace opačná, trhu vládne poskytovatel NTT DoCoMo, který často přichází se standardem pro řadu aplikací. Ostatní se pak musí přizpůsobit. Příkladem může být třeba možnost číst kódy 2D, což je japonská obdoba čárkových kódů označujících zboží. Tento software je v Japonsku jednotný a je naistalován na všech moderních mobilech. Ve Spojených státech vyvíjí tyto kódy hned několik firem najednou, další firmy (včetně Microsoftu) pak vyvíjejí programy na jejich čtení. Je tedy možné, že nakonec bude každý poskytovatel služeb využívat jiný software, v ještě horší situaci pak různé zboží bude mít různé kódy, takže těch programů budeme potřebovat několik.

A nejedná se o maličkost, kód 2D je součástí tištěné reklamy a potom stačí kód přečíst mobilem, najít si firemní webovou stránku a stáhnout si slevový kupón, který se při placení použije přímo z mobilu. Když si uvědomíme, že nejrůznější kupóny znamenají ve Spojených státech kšeft za 30 miliard dolarů ročně, nejedná se o drobné.

Jedinou nadějí na sjednocení standardů je iPhone, který se vedle západních zemí prosadil i v Japonsku a Jižní Koreji, což se jiným mobilům nepodařilo. iPhone je tak jediným současným globálním mobilem.

Dalším případem amerických problémů je mobilní televize v reálném čase. Ta se v Japonsku rozšířila již od roku 2006, ve Spojených státech by měla být spuštěna koncem letošního léta, ale pouze v jednom městě. Navíc se ještě nepodařilo plně vyjasnit obchodní model, tj. jakým způsobem se přenos využije a jak bude konkurovat současné nabídce služeb.

Novou službu propaguje koalice OMVC (Open Mobile Video Coalition), pro kterou by měly mobily vyrábět firmy LG Electronics a Samsung. Signál by měly poskytovat televizní společnosti Fox, NBC a Gannett. Plány na rozšíření do 28 dalších měst existují, zatím se ale ještě nepodařilo přemluvit žádného poskytovatele bezdrátového připojení.

Nijak se zatím neuplatnily ani mobily s čipem pracujícím s radiovou frekvencí, který umožňuje drobné platby. Americké společnosti sice tento systém několik let testovaly, ale díky nákladům na vybavení obchodů či automatů elektronickými čtečkami se od celé technologie ustoupilo.

A tak zatímco Američané přešlapují na místě, DoCoMo mezitím připravuje nové aplikace a služby. Mezi nimi je i posílání navoněných SMS. Nebo displej, který by umožňoval vidět a hrát videohry v 3D i bez speciálních brýlí.

7. 8. 2009

Autor: Václav Větvička