Blogy nemají smysl, nahrazuje je „Ksichtovník a Pípaliště“

O Facebooku bylo na DSL.cz napsáno dost a dost. Je třeba podívat se na nejrychleji rostoucí komunitní web současnosti – na Twitter. Rychlý, úderný, minimalistický. Zkrátka a dobře ideální pro naši dobu. Ano či ne?

Doba spěchá. Je rychlejší a rychlejší, kdo chce zabrzdit, musí odjet do zemí třetího světa, ale i tam je dnes internet na každém rohu. Navíc mobilní služby jsou i tam samozřejmostí, a tak nikdo a nic nebrání, abychom posílali zprávy o tom, co a kde právě děláme, rovnou na internet, kde si to může přečíst úplně každý.

Sociální sítě znamenají dobrovolné vzdání se soukromí. Zatímco bloggeři se snažili (a potažmo stále ještě snaží) budovat o sobě jakési veřejné mínění, doslovně „neblijí“ na web každou myšlenku, která je napadne, Facebook je pro něco podobného přímo stvořen.

Jdu spát. Dobré ráno, světe! Pochutnal jsem si na obědě. Marcela Šírová má prej už zadek přes celý Krkonoše! To jsou všechno informace, bez kterých se svět obejde. Ovšem touha lidí psát o čemkoli je stará jako písmo samo a mezi jmény hloupých jsou i jména starých Řeků na iónských sloupech a pyramidách. 

Zatímco pro popatření na ten který báječný uživatelský stav musíte mít na Facebooku danou osobu v přátelích, získává si stále větší popularitu Twitter se svými tzv. tweety (ano, právě tak se jmenuje žlutý kanár z Looney Tunes, kterého v 90. letech přeložili v našich televizích jako Pípající Píp).

Twitter totiž v základní verzi nabízí publikování postů, které mají maximálně 140 znaků, což je o čtyřicet méně než běžná sms zpráva. K čemu je něco podobného dobré? K pípání. Tedy posílání skutečně krátkých zpráv o důležitých bodech vašeho dne, v lepším případě z akce, na které se daná osoba nachází. Výsledkem je jakési on-line zpravodajství o čemkoli, které lze zasílat pomocí mobilu.

„Chrnim. Co vy?“ 4:38 PM Mar 15th, 2007 (Tomáš Baldýnský alias Baldachýn)

Twitter je stále populárnější, odpadá na něm všechno to, čím Facebook leze lidem na nervy. Bez kvízů a přidaných aplikací slouží skutečně jen k oznamování světu, že právě děláte to či ono. Je to k něčemu? Opět záleží na tom, kdo Twitter používá. Jedná-li se o osobu uvážlivou a čtenářsky zajímavou, mohou být posty zábavné a dobře čtivé.

Pokud se jedná o osobu všeobecně známou a pokud se ona osoba navíc dostane k zajímavým situacím (právě pro které známá je), plní nejen funkci informační, ale i bulvární. A bulvár je něco, o čem sice můžete říci, že je vám slušně řečeno ukradené, ale co si stejně potajmu s hrůzou či chutí – což je v zásadě totéž – milerádi přečtete.

„Waiting to be called to the red carpet...“ 10:42, 8th April 2009 (Terry Pratchett)

Zcela specifickou a rozhodně zajímavou příležitostí pro využití Twitteru měli rodilí Íránci v době jejich dnes už nechvalně proslulých voleb. Situaci v Teheránu jste mohli na internetu sledovat díky internetovým nadšencům doslova minutu po minutě. A že to byly perné minuty…

Twitter není nikterak stará záležitost (ale to není žádný ze současných gigantů masové internetové zábavy). V roce 2006 jej založil Jack Dorsey a dnes odhady hovoří o čtyřech nebo pěti milionech uživatelů. Jejich počet se ale rapidně zvyšuje, za únor 2009 se prý jejich počet znásobil o 1382 %. Počet unikátních návštěv se pohybuje kolem 5 milionů a web měsíčně hlásí 55 milionů page views. 

Systém funguje na základě referencí. Každý „pípal“ má na stránce uveden počet „následujících“ – tedy těch, kteří jej mají v oblíbených a odebírají jeho tweety – a „následovaných“ – těch, které sám odebírá a čte. Statistiky uvádějí, že průměrné hodnoty se pohybují cca okolo dvacítky v první i druhé kolonce. Spisovatele Terryho Pratchetta k dnešnímu dni sleduje přes 13300 fanoušků, sám má v oblíbených šest osob. To další populární spisovatel Neil Gaiman se „pípání“ věnuje, jak se tak zdá, naplno. Sleduje „pouhých“ 393 osob, ale to, co právě dělá jejich modla, zajímá 842 975 věrných čtenářů. 

Českou variantou Twitteru jsou www.mikroblogy.cz., kde nejen známé české osobnosti odpovídají na nejrůznější otázky. Rozsah je jedna sms – tedy 160 znaků. Pro svou jednoduchost a rychlost se tento server v nejbližší budoucnosti zřejmě stane poměrně sledovaným politickým kolbištěm. Na mikrology přistupují další a další politici, kteří zde krátce (jak netypické pro politiku!) odpovídají na kladené otázky. Ovšem politizace podobných médií je dvojsečná zbraň a stejně jako pozornost může přitáhnout, může ji i zapudit.

Kam pípání povede, se dá v současné chvíli jen těžko odhadovat. Miloš Čermák sice optimisticky (nebo negativisticky – záleží na úhlu pohledu) vyvěsil na svém Twitteru anketu, zda má zrušit osobní blog, protože na Facebooku je diskuse daleko živější a Twitter je o mnoho rychlejší, ale více než 60 % hlasujících se přiklonilo k možnosti, že osobní blogy stále ještě nejsou mrtvou záležitostí a mají svou vypovídací hodnotu.

Pokud vás ještě fenomén zvaný Twitter minul a chcete se na něj podívat trochu blíže, uvádíme zde seznam několika zajímavých tváří české popkultury a internetu, které jsou zde aktivní (seznam poskytl Pavel Dobrovský).

Miloš Čermák - http://twitter.com/cermak 
Daniel Dočekal - http://twitter.com/Medvidekpu 
Adam Javůrek - http://twitter.com/adbar 
Radek Hulán - http://twitter.com/RadekHulan 
Pavel Dobrovský - http://twitter.com/ashnobe 
Štěpán Kopřiva - http://twitter.com/stepankopriva 
Petr Koubský - http://twitter.com/petrkou 
Tomáš Baldýnský - http://twitter.com/baldachyn 
Darek Šmíd - http://twitter.com/Darek 

S použitím Googlu pak dozajista najdete další zajímavé tváře. Otázka ovšem zůstává stejná – budou lidé dost zajímaví i potom, co se začnou se světem dělit o zprávy, které zpravidla délkou nepřesáhnou jednu sms zprávu?

5. 8. 2009

Autor: Richard Klíčník