Vítejte na psycho-trancové party. Bude to jízda

Nastoupil uspěchaně do poletuchy, snažil se nerozhlížet. Jeho navigace nefungovala, stejně jako se nemohl připojit ze svého okruhu na síť. Zbyly mu jen veřejné terminály, ze kterých se toho moc dozvědět nemohl. Oni věděli, kde je, zatímco on si připadal jako slepý. A to všechno v předvečer Psycho-trancové party roku, která ochromí mysl celého města.

Vznášedlo směřující z Modřan přes Vyšehrad na Pavlák bylo skoro prázdné. Potřeboval se dostat do centra a stihnout to před osmou, kdy začne monitoring cestujících v městské hromadné. Dá se mu vyhnout, jasně že dá, ale právě v centru, když nastupují všichni ti cizinci.

Jenže dneska to nebude jen tak. Dneska se celá Praha rozpadne na samočinitele a všichni budou mít dost starostí sami se sebou. Na to, aby sledovali jeho, toho na něj mají málo, tápou. Ale připravit ho o Oči jen proto, že ho nachytali, jak se naboural do knihovního systému, aby poupravil datum výpůjčky pár bluerayů… To je vážně pech a idiotská smůla. Koho by napadlo, že bude mít knihovna takhle propracovanou ochranu?

Přitom poprvé ho načapali před víc jak patnácti lety, kdy byl mladý a hloupý a nechal se chytit při stahování porna. O nic nešlo, ale zákony EU jsou nemilosrdné. Virtuální kriminalita se neodmazává a v případech, jako je ten jeho, se i pitomý pornáč může stát metlou, která vás vyšoupne na kraj společnosti.

Jasně, mohl by zmizet někam na venkov, kde Síť ještě pořád není nutná k přežití, ale to by nesměl mít rozdělanou práci. Přesně ten kšeft, kvůli kterému je teď slepý a hluchý a může se spoléhat jen a pouze na svoje smysly, které už pěkných pár let nevyužíval tak, jak to dřív bývalo běžné. Všechno se musí pohnojit v den, kdy má všechno po všech těch letech skončit.

Cítil se úplně nahý. Vzduch kolem Vyšehradu byl plný ozónu, ale to je tam od té havárie v roce 2038, o které vám budou tvrdit, že to žádná havárie nebyla, skoro pořád. Připomnělo mu to tak trochu přístup na úroveň číslo 8, kam normální plebs nesmí ani páchnout. Ne že by měl legální klíče, ale v tomhle světě, a zejména v Čechách, se musíte otáčet, abyste si přišli na svoje.

Uvědomoval si, že je vlastně klika, že mu sebrali jen Oči. Fízlové ho sledují od jeho druhého prohřešku, který byl už trošičku závažnější než pár nahotin s ptákem v puse. Stejně si ale ani po všech těch letech, co ho sledují, nemůžou být jistí co chystá. Od té doby byl sakra opatrný a tak mu mohli přišít jen tuhle kravinu. Nejraději by si nafackoval. Celá operace je ohrožená, celé roky příprav můžou být v loji, pokud teď nedoručí Lukrécii tam, kam má. Má na to dvě hodiny. Party začne za dvacet minut.

Díval se, jak jedni vynášejí na ulice dole v Nuslích židličky, zatímco druzí zamykají krámy a zajišťují je proti případnému narušení. Dlažební kostka už sice pár desítek let výlohu nerozfláká, ale lidi už taky pár desítek let nejsou, když na to přijde, odkázaní pouze na dlažební kostky.

Až to dneska vypukne, budou na tom všichni podobně jako on. A on na tom bude ještě daleko hůř. Každoročně si světový DJ´s club vylosuje jedno město s populací do pěti milionů obyvatel a v něm uspořádá svoji šílenou akci. Město se nemůže bránit, od řádění psycho-trancu ze 70. let 21. století, kdy se „hudebníci“ dostali k tajným projektům na ovlivňování mysli pomocí alfa vln a začali míchat do hudby halucinace, se toho hodně změnilo.

Establišment na ně tenkrát nestačil. Bylo to poprvé, co si s mladými radikály neporadili. Hipíky kdysi odrovnali zcela bezbolestně, na technaře třicet let po nich nasadili vodní děla (ostatně letos je to sto let od oné české události a právě proto se sem sjede ještě víc pomatenců, než by se sjelo normálně), na hip-trackery ve třicátých letech už použili střelné zbraně. I to zabralo. Jenže psycho-trance je něco, proti čemu neexistuje žádná zbraň. Je to kolektivní LSD šířené vzduchem. Většina „normálního“ obyvatelstva opustila Prahu (takový kolaps vzdušné dopravy tu ještě nebyl) a statisíce - což jsou jen střízlivé odhady - těch nejpochybnějších magorů se stáhly z celého světa.

DJ´s club má totiž smlouvu. Každý rok jedna megaparty. Letos to má být něco extra. A něco o tom věděl i on. Němci budou čekat u Staromáku, kde bude hlavní stage. Měl by se tam dostat ještě předtím, než začne, na první pohled zcela neslyšně, hlavami všech ve městě dunět psycho. Jenže poletuchy dneska končí na Pavláku. Do centra musí pěšky a navíc už vidí ty velké brány s detektory, kterými se musí projít. Poldové ho zdrželi dostatečně dlouho, možná věděli víc, než se zdálo.

Až začne party, bude skoro nemožné se pohybovat. Lidi se promění v loutky v rukou dýdžeje a bude jen na něm, co jim napustí do hlav. Jasně že je to dneska už jen jedna velká komerce, a pryč jsou ty divoké doby, které srovnali se zemí pěknou řádku měst. Než se dohodli. Vždycky se nějak dohodnou. Z bývalých rebelů je dnes jedna z nejnafoukanějších kast na planetě. Dostanou, na co si ukážou a těm druhým je jasné, že tohle menší zlo je bude stát minimum.

Jenže na revoluci je hezké to, že nikdy nevyhasne. Může se někde skrýt a doutnat, ale jednou se jiskra přenese někam jinam. Mágové, jak si dýdžejové nameděně říkají, střeží tajemství alfavln stejně křečovitě jako by to dělal každý, komu je jasné, že drží v ruce páku na establišment. Vykovat páku proti páce přitom trvalo celých osmnáct let.

To, co byl vyzvednout v ututlané dílně na Zbraslavi, je lokální rušička psycho zóny. Jeho předchůdce i on ji testovali postupně na všech megaparty kolem celého světa. Až loni si mohli být jisti, že to funguje. A až letos tedy mohli naplánovat celou akci. Jenže po nich jdou. Ty hlídky vypadají daleko drsněji, než by měly. A dostat se na místo určení před začátkem… Kdyby zapnul pole tady a teď, nedostane do něj ostatní a navíc není jisté, jak dlouho vydrží. Musí to nějak zvládnout, než to spustí.

Jenže to je bez šance. Je to jako olizovat baterku, když to začíná. Ví moc dobře, jak chutná psycho-trance. A tohle je začátek. Za chvíli budou stráže sjetý stejně jako všichni kolem. Stejně jako on. Stejně jako všichni. Party má trvat do osmi do rána. Ovšem o půlnoci má přijít zlatý hřeb programu, o kterém nikdo neví. A největší rachejtli má v batohu. Nejdřív si ale musí poradit s tím hejnem obřích bílých netopýrů, co míří přímo na něj. Ti hajzlové začali dřív... 

13. 6. 2009

Autor: Richard Klíčník