Anonymní vzdělávání a sémantický web

Celoživotní vzdělávání začíná být stále větším zájmem škol, vývojářů či obchodníků, neboť poptávka po různých kurzech a školeních neustále roste. Existuje nějaký způsob, jak se anonymně a kvalitně vzdělávat? Jaké jsou technické i pedagogické možnosti a omezení?

Úvod

Problematika tvorby maximálně robustních a univerzálních kurzů se zdá být stále aktuálnější s rozvojem kvartérních či celoživotních vzdělávacích programů nejen v České republice, ale i po celém světě. Tento přístup ale naráží na celou řadu problémů, vyplývajících především z individuálních potřeb jednotlivých studentů. Jedním z možných řešení se v budoucnu jeví aplikace nástrojů sémantického webu jako zdroje studijních materiálů získávaných pro každého frekventanta zvlášť. Na základě jeho aktuálních potřeb. K tomu jest potřeba především kvalitní průběžný evaluační systém a dostatek dokumentů s RDF.

E-learning se stává stále silnějším nástrojem sloužícím k edukaci. Značným tempem roste počet kurzů, vyučujících a studentů, kteří jsou účastni některého z LMS. Zatímco v době běžných "papírových" učebnic byl zájem o studenty především v rovině kvalitativní (co žáci umí, jak jsou staří,...) a o počet studentů se zajímal jen okrajově (knihy pro samouky), zdá se býti v oblasti e-learningu stále aktuálnější otázka nejen pro jaké osoby, ale také pro jaký počet edukantů kurz tvoříme.

Ukazuje se, že je značný rozdíl mezi tvorbou vzdělávacího programu pro pět či deset studentů a například pro několik tisíc. Je zřejmé, že musíme užít různé formy, metody, ale také obsah. Zatímco u malé skupiny jsme schopni poměrně snadno zmapovat základní vědomosti a dovednosti každého jedince a podle nich konstruovat výuku. U velkého počtu studentů to lze zjistit poněkud obtížněji - nebo lépe řečeno - získaná data nebudou (při běžném statistickém způsobu vyhodnocování) příliš vypovídat o jednotlivém studentovi, ale budou spíše jakousi střední hodnotou či průměrem. Individuální přístup u velkých skupin by byl obvykle příliš personálně i ekonomicky náročný.

Z výše uvedeného je patrné, že tvorba výukových kurzů, pro předem nijak neohraničenou skupinu osob, je z pohledu pedagogického poměrně obtížná. Přesto existuje hned několik možností, jak tento problém pedagogicky ošetřit tak, aby z něj mohly profitovat všechny vzdělávané subjekty. Zde uvedeme jen několik možných příkladů:

• Vstupní test představuje asi nejsnazší cestu. Poslouží jako filtr slabých studentů a umožní udržet rozumně vysokou úroveň kurzu.

• Přípravný kurz je řešením o řád lepší. Umožní vzdělávat větší množství osob s tím, že ty s menší sumou vědomostí a dovedností se pokusí vzdělat takovým způsobem, aby byly schopni absolvovat základní kurz.

• Do původního kurzu doplnit informační materiály ke každému tématu. Přístup může poměrně dobře fungovat v celé řadě humanitních oborů. Stačí do zvláštních souborů doplnit slovník s terminologií, či nějaký úvodní text. Zpravidla to neuškodí pokročilým studentům a těm méně prvotně informovaným může pomoci. Tento přístup však není možný u většiny přírodních věd. Pro některé osoby je společenská role vědce či pedagoga více než jen zaměstnáním. U základního kurzu fyziky nelze stále uvádět základy matematické analýzy a středoškolské znalosti. Je potřeba zvážit, zda to nesníží přehlednost celého projektu.

• Nechat kurz sám se "protřídit". Ti studenti, kteří mu nebudou rozumět, studium opustí sami. Toto řešení se ale jeví jako ne příliš pedagogicky citlivé.
  

Jistě si lze představit celou řadu dalších více či méně efektivních řešení.

Strategie vedoucí ke tvorbě dokonale univerzálních kurzů se jeví stále aktuálnější a to především s rostoucí potřebou celoživotního vzdělávání. "Realizace celoživotního vzdělávání prostřednictvím vzdělávání formálního, neformálního a informálního umožňuje člověku získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života." (viz. Průcha)

Šíření vzdělanosti

Naskýtá se otázka, z jakého důvodu provozovat kurzy vedoucí ke vzdělávání zcela neznámých uživatelů. Mezi základní důvody může patřit snaha generovat zisk či jiný profit (ať již z reklam v kurzu, kurzovného či grantů), zájem o publikační činnost a v neposlední řadě také zájem na šíření všeobecné vzdělanosti. Poslední zmíněná možnost může působit poněkud naivním dojmem. Přesto existuje nemálo projektů, které si právě tento cíl vytkly.

Prvním, o kterém bych se rád zmínil, jest Wikiverzita. Podle tvůrců je jejím cílem: "Vytvořit volně dostupné kurzy, projekty a další vzdělávací moduly pro všechny zájemce ve všech oborech. Nejedná se pouze o vysokoškolské vzdělávání, ale vzdělávání obecně pro všechny věkové kategorie.“ Lze očekávat, že projekt bude pokračovat v tendencích mateřské Wikipedie; to znamená, že může mít poměrně značný úspěch u konzumentů obsahu, ale současně lze předpokládat značné diskuze a kritiky od lidí stojících mimo komunitu. Pokud se Wikverzitě podaří zachovat názorovou neutralitu a objektivitu, mohla by představovat jednu z významných možností pro oblast celoživotního vzdělávání.

Druhý, poněkud jinak koncipovaný projekt, představuje e-Socrates, který nabízí zdarma dostupný hosting pro Moodle kurzy. Výměnou za to požaduje, aby obsah kurzů byl zdarma přístupný komukoli. Autoři mohou vybírat poplatky jen za služby "navíc". Například za individuální přístup ke studentům, vydávání certifikátu apod. Možnost přistupovat ke kurzu jako host musí být ale zachována. Současně se velice dbá na dodržování etických norem a zásad. To napovídá i motto webu „the free Moodle hosting with ethic in mind“.

Zdá se, že ačkoli se může touha po šíření vzdělanosti pomocí LMS či e-learningu jevit jako naivní, celá řada lidí v něm smysl spatřuje. Pro některé osoby je společenská role vědce či pedagoga více než jen zaměstnáním; představuje životní poslání a postoj, který mohou touto formou realizovat.

Mimo oblast zájmů by neměla stát ani otázka toho, zda má být autor kurzu známý a jednoznačně identifikovatelný člověk, nebo osoba zcela anonymní. První řešení se zdá být praktičtější z hlediska garance odbornosti kurzu a jeho správnosti či kvality. Druhá možnost (pokud bude realizována formou dnešního řízení Wikipedie) bude mít potenciál větší diversifikace zdrojů a pohledů. Jeví se jako velmi pravděpodobné, že i možnost zapojení většího množství lidí na tvorbě jednoho kurzu může implikovat větší názorovou i obsahovou pluralitu.

V našem prostředí se jistě může opřít i o tradici spojenou s J. A. Komenským: "Cílem (jeho) práce byla strukturální reforma společnosti v oblasti politické, sociální, náboženské a kulturní, včetně reformy vzdělanosti a vědění". Šíření všeobecné vzdělanosti v podobě co nejsvobodnějšího, nejširšího a pokud možno bezplatného přístupu ke vzdělávacím prostředkům, kulturním a literárním pramenům (např. prostřednictvím projektů Gutenberg či Europeana) nebo k vědeckým pracím (např. prostřednictvím Google Scholar) by mělo představovat program pro terciární i kvartérní vzdělávání v celém euroamerickém regionu.

Některé možné problémy

Problematika vzdělávání osob, jejichž potřeby nedokážeme přesně identifikovat, s sebou může přinášet celou řadu specifik či problémů, které je potřeba před tvorbou konkrétního kurzu velmi pečlivě zvážit.

Množství a forma materiálů představuje poměrně závažný problém, který musí autor kurzů řešit. Distanční texty mají za úkol především nahradit kvalitním způsobem prezenční výuku. Při jejich tvorbě a výběru zohledňujeme především možnosti snadného a rychlého ověření získaných poznatků (testy, otázky,...), přiměřenou odbornost a musí edukanta dostatečným způsobem motivovat. Důležitým aspektem je také vhodně zvolená forma studijních materiálů s ohledem na využívání IT při studiu - kratší odstavce, hypertextová provázanost, možnosti využití obrázků či multimédií atp. Ukazuje se, že je důležité rozlišit materiály, pro studium, nutné, doporučené a rozšiřující. Zde opět musíme hledat takový přístup, který by byl maximálně komplexní.

Mimořádně obtížně univerzálně řešitelný se jeví problém motivace frekventantů ke studiu. Jistě lze odkazovat na obecně známé didaktické prostředky, jako jsou kontrolní otázky, motivační texty, ukázky napojení na praxi, ale žádné z nich nedokáže být dostatečně přesně cílené na zcela obecnou lidskou bytost. Zde můžeme dosahovat jen dílčích výsledků a blížit se nějaké rozumné hranici známé z běžných e-learningových kurzů, ve kterých máme možnost reálné zpětné vazby. Tu lze alespoň částečně kompenzovat přiměřeným množstvím anket a dotazníků. Osobně považuji právě problém motivace za jedno z hlavních úskalí anonymně vzdělávacích procesů.

Vize a možnosti

Dnes již jsou k dispozici jistá partikulární řešení anonymního vzdělávání. Zdarma je dostupná celá řada necertifikovaných kurzů specializujících se obvykle na jednu konkrétní oblast. V češtině je možné zmínit například El·dům, ze zahraničních například kurzy dostupné na zmiňovaném e-Socrates.

O řád vyšším řešením jsou univerzitní programy (či celé univerzity), které jsou vyučovány prostřednictvím LMS. Ty ovšem nepředstavují dostatečně automatizované a univerzální řešení a jsou většinou závislé na práci tutorů (např.: Open University, UNED, Fernuniversitat, ...).

Z pohledu pedagogiky je zajímavé, zdali se prosadí model dokonale anonymního vzdělávání, anebo zda dostanou přednost vzdělávací kurzy zaměřené na užší skupiny osob, které jsou tvořené například pro konkrétní sociokulturní část populace.

Perspektivní by mohlo být propojení LMS se sémantickým webem, který by při dostatečně kvalitních službách dokázal poskytovat bohatou a přesně mířenou sumu znalostí dle potřeb daného studenta. LMS by například vyhodnotil, že daný student má problémy s pochopením politické situace v Československu v třicátých letech a dokázal by sám (na základě nějakých vzorců vztahujících se k důvěryhodnosti zdrojů) za využití RDF (případně jiných technologií) nabídnout literaturu ke studiu. Sémantický web by umožnil (za předpokladu dostatečného množství kvalitních zdrojů) vytvářet individuální studijní prostředí zcela automatickým způsobem při dodržování určité obecné šablony (např. definice vzdělávacích cílů).

Tento přístup se zdá být velmi výhodný především díky tomu, že umožní studentům mít k dispozici neustále se rozšiřující soubor studijních materiálů dle jejich konkrétních potřeb. Autoři kurzů budou muset pouze zajistit takové testovací nástroje, které dokáží definovat potřebné parametry a požadavky pro strojové vyhledání materiálů. Lze očekávat, že se budou zvyšovat nároky jak na množství otázek, tak také na jejich vnitřní strukturu, která toto vyhodnocení umožní. Možnosti a rychlost nástupu bude přímo záviset na rozvoji sémantického webu, především pak v oblastech vědeckých prací, vzdělávacích materiálů či celých kurzů, encyklopedií a dalších recenzovaných či jinak ověřených zdrojů.

Technologie, které by umožnily automatizovat zpracování přirozeného jazyka a dokázaly jej převést do nějakého SGML, dokázaly zjistit kontext textu a vygenerovat patřičná RDF data.

Význam tvorby plně automatizovaných a dostatečně univerzálních kurzů zajišťujících vzdělání libovolně velké a strukturované množině frekventantů se zdá být téma stále více důležité - především s rostoucím počtem zájemců o různé formy terciárního vzdělávání či vzdělávání celoživotního. Důraz bude kladen na co nejnižší cenu kurzu. Zanedbatelný problém nebude představovat ani omezené množství kvalifikovaných tvůrců a tutorů.

Problematika didaktických i technických možností řešení tedy jistě budou v oblasti zájmů mnoha odborníků v nejbližší budoucnosti. Vždy se však bude jednat pouze o způsob, jak suplovat nebo doplňovat běžnou e-learningovou výuku.

7. 5. 2009

Autor: