Konec dobrých e-shopů a levného zboží v ČR?

Globalizace prostupuje všechny sféry lidského života a jak vidno, nemíjí už sám o sobě globální internet a zejména elektronické obchody. V praxi se začíná čím dál častěji objevovat trend, kdy výhradní dovozce nebo výrobce diktuje minimální prodejní ceny svého zboží na internetu.

Možná to někteří vědí, někteří zas budou patrně nemile překvapeni informací, že se na českém internetu schyluje k jakémusi cenovému kartelu výrobců a dovozců nejrůznějšího druhu zboží.  Konkrétně se jedná o tzv. "doporučené internetové ceny", jinými slovy řečeno jde o ceny, pod které nesmí koncový prodejce zobrazit cenu výrobku na svém e-shopu. Dle dostupných informací se tato úprava dotýká všech e-shopů, které nabízejí elektrické nářadí nebo zahradní techniku. V loňském roce započalo také omezování cen na e-shopech se sportovním zbožím či elektronikou a jen těžko odhadneme, v kolika oborech se tato nová politika uplatňuje. 

Prodejci více vydělají za cenu menšího odbytu 

Letos se této novinky ujalo nespočet společností, které začaly s tvrdým potíráním cenového pirátství na českém internetu. Pro obchodníky je toto přínosem, protože již není možné, a prodejci to ani nechtějí, bojovat s cenami různých e-shopů, které mají mnohdy sídlo někde v obývacím pokoji bytového domu, a které balí zboží někde v sušárně svého sklepu. Na druhou stranu je děsivé, že uvedené ceny dodržuje jen polovina obchodníků, převážně těch, kteří mají své kamenné prodejny a myslí to s prodejem vážně a nechtějí přijít o své zastoupení pro prodej známé značky.  

Postihy za nedodržování těchto "doporučených cen" jsou různé – snížení rabatu, nedodání zboží nebo úplné ukončení obchodní spolupráce. Tato praxe není jen u nářadí a sekaček, ale začíná to být ve všech sférách produktů. Je to špatně či dobře? No asi to není ideální, na hraně se zákonem to bude určitě, ale podívejme se, co udělal volný cenový boj s počítači a IT technikou. Na řadě druhů zboží jsou marže kolem dvou až tří procent, a přitom, nebo možná právě proto, pak častokrát prodávají počítače lidé, kteří jim v zásadě nerozumí. Na to, aby prodejce mohl dlouhodobě fungovat a klientům poskytoval kvalitní služby, potřebuje určitý zisk. Za minimální mzdu pak k takovému podnikateli nepůjde pracovat žádný odborník. 

Výrobci tímto způsobem brání značku 

Jak vidno z internetových diskusí, je toto běžná praxe. Výrobci totiž hlavně potřebují, aby bylo zboží vidět v obchodech, zákazník si totiž nejde koupit konkrétní značku a typ, ale jde si koupit nějakou vrtačku, levný foťák nebo solidní kolo. Takové zboží bez ohledu na značku si v obchodě vybere, osahá a pak si ho koupí na Internetu. Jenže pokud kamenný obchod neprodá, nemá o danou značku zájem. V některých oborech to už došlo tak daleko, že si výrobce buduje vlastní maloobchodní síť, která plní funkci jakéhosi showroomu a s nějakým prodejem se zde ani moc nepočítá. Maloobchodní cena se nadsadí a internetové ceny se dají na původní výši maloobchodních cen.  

Zákazník tak má radost, kterak ušetřil (spousta zákazníků je schopna koupit dražší zboží jen proto, že je tam větší rozdíl mezi oficiální a internetovou cenou a to i přesto, že ta výsledná internetová je stále vyšší než běžná maloobchodní cena jiné značky) a výrobce prodá. Zákazníci berou denně obchody útokem, výrobce nestačí poptávce, takže si může vybírat, kterým obchodům bude dodávat a kterým nikoliv. Může udržovat a zvyšovat koncové ceny, takže se na tom uživí všichni – kdepak je v případě shoppingu nějaká hospodářská krize? 

Návrat o 30 let do minulosti

Člověk začíná mít obavy, zda se na výrobky nevrátí už z továrny vytištěný nápis "MOC: 1150,- Kčs". Konkurenční boj dle mého soudu vypadá jinak. Webové portály zabývající se srovnáváním cen budou k ničemu, výsledky budou ve všech případech shodné. Pro zákazníka to má jediné pozitivum. Už se nemusí shánět po nejnižší ceně a procházet desítky e-shopů. Stačí mu, aby si vybral solidní elektronický obchod, a když už neušetří peníze, ušetří alespoň čas.

22. 4. 2009

Autor: David Procházka