Skončíte na defoxu?

Místo:Praha Bohnice, pavilon PLB. Rok: 20??. Dnes jsem byl, milí čtenáři, v psychiatrické léčebně. Navštívil jsem hlavně jeden pavilon. Lečí se zde právě ten typ závislosti, jenž je důvodem k tak velkému nárůstu těchto pracovišť v posledních letech.

Již při vstupu se člověku zjeví smutný pohled. Vousatý muž u stolu mačkající v rukou ze dvou stran snídani, který své počínání komentuje slovy, že se snaží housku přeformátovat na rohlík.

Jsou zde oddělení, kde se léčí konkrétní typy závislostí. Nutno podotknout, že budova je pouze zrekonstruovaná a někdy úprav ani nebylo potřeba moc.

Například toxikomani léčící se zde dříve ze závislosti na LSD, přepustili místo závislákům na DSL. Údržbář tady pouze přišrouboval jednotlivá písmena v obráceném pořadí a bylo hotovo. V tomto oddělení jsem byl svědkem terapie, při které se ošetřující lékař snažil odrhnout jednotlivé pacienty od sebe. Ti se totiž urputně drželi za ruce a bránili se oddělení s výkřiky, že chtějí zůstat připojeni. Nad lůžkem jednoho z chovanců jsem nad postelí zahlédl velký plakát s písmeny FCB. Naivně jsem se domníval, že se jedná o případ úspěšné léčby, kdy si dotyčný nalezl i jiný zájem - fotbal. Už si patrně našel i svůj oblíbený klub, FC Baník Ostrava. Z omylu jsem byl vyveden, když jsem se od primáře dozvěděl, že tomuto pacientovi se v ústavu hanlivě přezdívá FaCeBookvice.

Sekce těch, jež svou závislost uspokojovali díky programu Mozilla Firefox, má také místo zde, kde byl dříve detox. V současnosti zde zařízení funguje pod všeobecně užívaným názvem defox.

Dozvěděl jsem se také něco o historii léčebny. Protože klienti nemívají problémy s alkoholem, tekutiny, jež pili, nepodléhaly jakékoli kontrole. Pouze však to té doby, než se zjistilo, že touto cestou si nahrazují svou drogu. Opilým se jim totiž písmena a řádky provozního řádu jevily jako létající, otáčející i měnící barvu, což jim bylo připomenutím milionů prezentací, jež hltali a s uchvácením vytvářeli v rozličných programech.

To, co mě také neminulo, byl nepříjemný incident, jenž se odehrál během mé návštěvy. Došlo k porušení jednoho z nejdůležitějších pravidel. (Ani pravidla se někdy nemusela moc měnit od doby, kdy zde pobývali narkomani.) Těm se také někdy podařilo propašovat do areálu drogy, aby si mohli dát „lajnu“.  Postup řešení byl tedy stejný i při incidentu, kdy byl onen pacient v době mé přítomnosti přistižen, když si dával „onlajnu“.  Prostředky mu k tomu, proti předpisům, poskytl dealer nepochybně patřící ke známé mafii O2. 

Trochu jsem se podivoval i rozestavění nábytku v místnosti. Následně jsem byl obeznámen s tím, že postel u okna se dává pouze za odměnu. Pacienti se zde mohou přihlásit i do rozličných rekvalifikačních kurzů, protože do bývalého povolání se již vrátit nemohu, z obavy o možnou recidivu závislosti. I když se učí například malovat na sklo, nejraději vysedávají na parapetu, aby mohli pracovat v okně.

Spousta klientů léčebny zde také chová nějakého domácího mazlíčka. Zdaleka nejčastějším jevem je terárium s pavoukem, jež umí spřádat síť. Často mu pak chovatel poskytuje řadu zbytečných rad a dělá spoustu nevhodných zásahů do sítě, hrající si na jejího správce. Občas se ještě v teráriu objeví myška. Tuto zvláštnost jsem po zkušenosti s pavoukem pochopil okamžitě.

Nakonec mi primář přes bluetooth poslal do mobilu vizitku a nějaké informace o léčebně. Poděkoval jsem a pomocí GPS našel cestu z rozlehlého areálu. Do uší jsem si dal sluchátka a z mobilu si pustil oblíbené písničky, na uklidnění po děsivém zážitku. Něco jsem tam nafotil tak jsem to dal na Facebook a MySpace. Celý večer jsem pak na chatu s kamarádem litoval oněch ztracených existencí.

28. 3. 2009

Autor: