Poslat si internet pro smrt

Můj švagr má hrozně rád přísloví, rčení a pořekadla. V jeho podání a s jeho vysvětlením v nich najdeme vždy něco nového, zajímavého, i třeba cosi o jejich vzniku. A tak mě napadlo, zkusit různá rčení, jak by fungovala v případě internetu.

Napadlo mne to zcela netradičně u rodičů, kteří stále bydlí na vesnici u Brna, kde se připojují přes sdílenou wi-fi lajnu a občas ta rychlost nic moc. Naopak – potřeboval jsem otevřít stránku s Gmailem a myslel jsem si, že jsem se propadl do nedávné minulosti dial-upových připojení. Ano, tak dlouho to trvalo, tak neskutečně dlouho se stránky načítaly!

„Tebe si tak poslat pro smrt,“ napadlo mě v té chvíli. A první spojení přísloví a internetu bylo na světě. Protože při tak pomalém připojování, načítání a stahování bych hádal, že se dožiju dvou set, tří set let naprosto bez problémů.

Moje kolegyně v práci si musela vyslechnout jiné přísloví. Ona totiž používá CD mechaniku ve vysunutém stavu jako držák kafe v plastikovém pohárku. Ano, je to ohromně nešikovné, zvláště, když neustále vstáváte a okolo toho počítače chodíte sem a tam. Což se stalo kolegyni – vstala a sejmula jak CD mechaniku, tak pohárek, navíc jí kafe nateklo do útrob mechaniky a PC. „Tak dlouho se chodí s pohárkem pro kafe, až se mechanika utrhne,“ zaznělo tehdy.

To druhý kolega zase po vložení a zasunutí CD mechaniky do počítače věc komentuje slovy: „Kdo chce kam, pomozme mu tam...“

Člověk by nevěřil, jak nám přísloví zkrášlují život, a nyní i ten počítačový. Když se mi tuhle objevila ona příjemná modrá obrazovka a přivolaný technik zkonstatoval, že harddisk je totálně odrovnaný, nečitelný a přišel jsem o veškerá data, podíval se na mne úkosem a zamumlal si: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě...“ Nevím, co tím myslel, vždyť jsem ho za ty dva roky, co jsem v práci počítač nafasoval, volal ohledně servisu jenom patnáctkrát.

Naopak když jsem se tuhle pokoušel sám někomu pomoci s opravou jisté triviálnosti s počítačem, dotyčný mne chvíli sledoval, pak mne odstrčil a procedil mezi zuby: „Co tě nepálí, nehas...“ Tady už skutečně vůbec netuším, co tím myslel, protože počítač nehořel a minimaxu jsem se ani nedotkl!

Od technika jsem brzy vyfasoval nový počítač. Když mi ho zapojil a připojil a zapínal, pošeptal mi do ucha: „Darovanému koni na zuby nehleď.“ A když jsem po týdnu technika volal, že mi nějak poskakuje obraz na monitoru, odsekl do telefonu cosi v tom smyslu „čiň čertu dobře – peklem se ti odmění!“.

Těší mne jen, že v technikově nevraživosti nejsem sám. Kolegyně, ta s tím kafem a CD mechanikou, ho volá také co chvíli kvůli nějaké opravě. Když technik opouští náš sál, kroutí hlavou a pronáší něco jako: „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.“

Tuhle mne přišel navštívit do práce můj skoro dospělý syn, což po pár hodinách přivolaný technik, který musel vyměnit grafickou kartu, kvitoval slovy: „Jablko nepadá daleko od stromu.“

Tuhle ale přijali druhého technika, počítačového servismana, protože už ten jeden sám nápor nestíhal. O jé, to najednou došla užitku přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti, devateru řemesel, kdo jinému jámu kopá... Aby tyhle dva kohouty nakonec vyhodili a přijali jednoho jediného, ale aktivnějšího. Když se dva perou, třetí se směje.

Jen u nás je to teď s počítači nalevačku. Ten nový technik byl aktivní jen chvíli. Nyní je to samé dočkej času jako husa klasu, chytrému napověz, hloupého kopni, chybami se člověk učí, co se vleče, neuteče, devatero řemesel – desátá bída či dvakrát měř, jednou řež.

Zkrátka, počítače nám nejdou ani v práci. Internet je úděsně pomalý. Mohl bych si jej poslat pro smrt.

I když, zamyslím-li se nakonec objektivně nad svými schopnostmi... kde nic není, ani smrt nebere.

28. 2. 2009

Autor: Jan Lipšanský