Last.fm prý pomůže chytit hudební piráty

Na internetu už nějakou dobu koluje nové, ještě nevydané, album skupiny U2. Objevily se zprávy, že aliance RIAA půjde po lidech, kteří je mají a ještě se jím chlubí v sociální síti, která zaznamenává přehrávané skladby.

Řada českých deníků v minulém týdnu přinesla opravdu „šokující“ zjištění. Hudebním pirátům se dostalo do rukou ještě nevydané album jedné z nejslavnějších kapel současnosti, irské formace U2, a už je volně stažitelné z internetu. 

První otázkou vůbec je, proč média takovéto zprávy vydávají a označují za exkluzivní či šokující. Únik alb na internet, či „na“ p2p sítě, jako je BitTorrent, není vůbec ničím výjimečným. To, že k vydání připravované CD i méně známých kapel jsou často týden nebo dokonce dva měsíce před oficiálním uvedením na trh dohledatelné na internetu, je triviálně platný fakt. 

Nepopíratelnou skutečností navíc je i to, že úniky desek nejsou výdobytkem naší internetové éry; „pamětníci“ si jistě vzpomenou na doby, kdy se běhalo s kotouči či kazetami, které byly kopiemi rovněž ještě nevydaných alb. Jediný rozdíl je ten, že dnes je nejen mnohem snazší se k nahrávkám dostat, ale i rychle zjistit, co už uniklo. 

A že se často hovoří o tom, že alba někdy záměrně na internet umisťují sami hudební vydavatelé? Taky „stará spekulace“. Žádný vážnější milovník hudby totiž sklady ve formátu mp3 nepokládá za něco, čemu by se dalo říkat „hudba“ (z hlediska kvality zvuku), takže pro někoho je zvukově ořezaná verze nahrávky jen náhledem na písně, náhledem, podle kterého se rozhoduje, zda si pořídí CD či vinyl v daleko kvalitnějším provedení, který na stereo systému bude znít podstatně jinak. Ztrátový formát mp3 je tedy možné považovat v tomto ohledu jen za ochutnávku ― reklamu.

Ale abychom neodbíhali. Jak stojí v nadpise článku, Last.fm, velice populární sociální síť spojující fanoušky muziky, má podle některých zahraničních a tuzemských médií pomoci pochytat piráty, kteří si uniklé album U2 pořídili a mohou je šířit dále. 

RIAA údajně dostala od Lasf.fm údaje o uživatelích

Několik tuzemských médií tuto zprávu přetlumočilo i českým čtenářům a soudě dle reakcí leckteré z nich i vyděsila. Celá zpráva se dá shrnout zhruba tak, že právníci RIAA (Asociace amerického nahrávacího průmyslu) kontaktovali tým Last.fm (nebo společnost CBS, která Last.fm provozuje) s požadavkem, aby jim byla předána data o tom, co uživatelé poslouchají, aby z nich mohli vybrat ty uživatele, kteří poslouchají (tj. mají v počítači) hudební sklady z ještě nevydaných alb. 

Původcem této zprávy je server Techcrunch.com, který 20. února přinesl článek, jenž o tomto spekuloval a navíc v něm stálo sebejisté oznámení, že „server Last.fm už vlastně organizaci RIAA údaje předal.“

Téma článku je sice hodně zajímavé (rozumějte, odhaluje skandál), ale důvěryhodnost celé zprávy podkopává jeden zásadní fakt (těžko věřit, že nevzbudil podezření u ostatních médií, která z tohoto článku vycházela): „Slyšel jsem to od jednoho svého naštvaného kamaráda, který pracuje v CBS, že Last.fm poskytlo obrovskou spoustu údajů o uživatelích organizaci RIAA, aby mohla vystopovat lidi s ještě nevydanými skladbami,“ říká autor.

V článku se dále píše, že Last.fm obvinění odmítlo. „Žádná data jsme organizaci RIAA nepředali,“ zaznělo z týmu služby. Autor oslovil i asociaci RIAA, ta se však nevyjádřila.

Naštvané Last.fm reaguje

Rozhořčené reakce posléze nepřicházely jen od čtenářů či bloggerů napříč webem (někteří nadávali na Last.fm, jiní na organizaci RIAA, další autorovi, zbytek U2), ale i ze strany Last.fm. 

První reakce Last.fm byla emotivní ― přímo v komentářích pod inkriminovaným článkem se vyjádřil Richard Jones, jeden ze zakladatelů služby. 

„(...) Moc toho teď nenapíšu, protože jsem na.raný, že tenhle článek vyšel, ale řeknu jen to, že tohle je naprosto nesmyslné a zcela nepravdivé. Takže autor tohoto článku dostal "tip" od *jedné* osoby a rozhodl se z toho vyrobit příběh. Techcrunch překypuje sra*kami, bulvár za každou cenu. 

Později se k tomu na fóru Last.fm vyjádřil i systémový architekt Russ Garret. 

„Kategoricky to odmítáme. Nikdo nás nikdy o taková data nepožádal. A i kdyby ano, nepřistoupili bychom na to. Jistěže spolupracujeme s velkými vydavatelstvími a poskytujeme jim statistiky (…), ale nikdy bychom třetí straně nedali identifikační údaje našich uživatelů. (…) Co se mě týče, Techcrunch si celou historku vymyslel.“

Další ránu povídačce uštědřila sama aliance RIAA, která pro server Arstechnica ústy své mluvčí řekla: „Nejsme si jisti, odkud tato fáma vzešla. [Že bychom požádali o takové údaje] je lež.“

Jak to bylo s únikem alba U2

„Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na českém internetu“, server iDnes.cz, zprávu o úniku alba přinesl také. Podle něj album mohl z továrny propašovat „neznámý dělník“. Jiná možnost asi nebyla. "V posledních dnech byla bezpečnostní pravidla ohledně U2 velmi přísná. Na poslechovky, které se konaly ve vybraných evropských městech, vždy dorazil zástupce managementu kapely, desku pustil, nikomu ji nepůjčil a po skončení společného poslechu s novináři ji opět odvezl," řekla pro iDnes.cz Veronika Douglas z Universal Music. 

Jenomže. Pozadí úniku alba je méně prozaické. Nevynesl je dělník, maje je schované jako diamanty z JAR, ani se nikdo nevloupal do výrobny. Album do internetových vod vypustilo samo hudební vydavatelství Universal Music. Australská pobočka této firmy (Universal Australia) se snažila na svém e-shopu s hudebními alby tak vehementně upozornit na novou desku U2, že na webové stránky obchodu omylem vložila fungující odkaz na stažení alba ― za 20 australských dolarů bylo tedy k zakoupení přímo od vydavatele. A také že si je posluchači stáhli. A pak vznikla mediální senzace.

26. 2. 2009

Autor: Oldřich Klimánek