Kdo nám vládne?

Je neuvěřitelné, jaké kvantum věcí, jež používáme, aspektů denního života, a dokonce emocí se soustřeďuje do pár polobohů, jež nám vládnou.

Kolik z vás dnes používá budík? Nemyslím obecně, že vás ráno něco vzbudí. Myslím prostě hodinářský výrobek, jenž nemá jiný účel než se rozezvučet ve stanoveném čase. Já jsem ho naposled použil rozhodně ne míň než před osmi lety. Samozřejmě, budík je jednou ze základních funkcí každého mobilního telefonu. Je pohodlnější a doplněn o řadu funkcí, které by ani starý mistr hodinář nezvládl aplikovat do mechanického stroje.

Mám mobilní telefon s vestavěným fotoaparátem. Není sice tak dobrý jako digitální, kterým také disponuji a který má větší rozlišení a pár funkcí navíc, ale většinu fotek dělám prostě na mobilu. Mobil je zkrátka vždy po ruce. Nejsem nějak nadšený fotograf, je mi jasné, že kdybych byl, tohoto bych se nedopouštěl. Je však daleko víc věcí, jež nalezly zkázu svou importací do mobilního telefonu.

Když jsem pomáhal synovi s úlohami z fyziky, řekl jsem mu, ať mi podá kalkulačku. Během vteřiny s jistotou westernového pistolníka vytáhl z kapsy mobil a během další půl vteřiny zvolil aplikaci kalkulátoru. Řekl jsem mu, ať mi podá kalkulačku! a taky, ať převede jakési jednotky. Aplikace převodů jednotek byla na displeji rychleji než Krejčíř na Seychellách.  Konec této příhody snad není nutné popisovat.

Sám však podléhám naprosto stejným vlivům. Rozhodně více jak devadesát procent hudby, kterou poslouchám, mám pouze uloženou na harddisku. Důležité úkoly si zaznamenávám do diáře v mobilu. Myslím, že i velcí spisovatelé si jen málokdy zálohují své texty (třeba i  knihu) před vydáním v jiné než elektronické podobě.

Mp3 přehrávače už dnes pomalu odcházejí ze scény. Logicky. Kdo by je kupoval, pokud může mp3 soubory přehrát dnes každý nový mobil. Neustále probíhá závod o to, nakupit do co nejmenšího prostoru (třeba mobilního telefonu) co nejvíce funkcí. Stává se tak, že jak už jsem zmiňoval v úvodu, jsou naše emoce často uzamčeny a závislé na krabičce miniaturních rozměrů.

Facebook, MySpace, Lide, Spolužáci, X chat, člověk pomalu přesouvá svou existenci do megabajtů. O svůj profil se staráme (díkybohu ne všichni) téměř víc než sami o sebe.

Sázíme až moc na jednu kartu. Když se mi jednou znenadání porouchal mobil, byl jsem celý den jak bez ruky. Nařizoval jsem televizi, aby začala hrát v čas, který vstávám. Nechyběl mi najednou telefon, jak tomu bylo, když se mi porouchal mobil před pěti lety. Chybělo mi milion dalších věcí, které za tu dobu převzal mobilní telefon.

Náš svět se zmenšuje do velikosti mikročipu, už se mi stalo, že jsem přečetl knihu pouze na počítači. Neměl jsem ji nikdy v ruce, pouze na monitoru. Buďme opatrní na tento postup.

Kdysi jsem někde četl, že magnetické bouře na Slunci jsou občas tak silné, že mohou dočasně vyřadit z provozu některé družice obíhající okolo Země. Samozřejmě člověka napadne myšlenka na bouři tak silnou, že by svým magnetickým působením mohla vyřadit všechny elektronické hračky na Zemi. (Pro katastrofický scénář je samozřejmě lepší, pokud ochromení přístrojů nebude jen časově omezené.)  Asi by mi každý fyzik velmi rychle vysvětlil, proč je toto nesmysl. Ale… koukáte v televizi taky na ty archivní výroky ekonomů z roku 2006 nebo 2007, ve kterých variantu ekonomické recese hodnotí jako nemožnou?